ANIMA Forbína

Alča a Jarča. Dvě kamarádky, které si pamatují účastníci říjnových ANIMA Instruktáží o manažerském rozhodování. Stejně jako jejich krátký, ale důležitý rozhovor o novém tričku.

Jejich veřejné vystoupení překvapivě změnilo Jarčin život - postrčilo ji na dráhu úpěšné modelky. Dnes poskytla ANIMA Forbíně exkluzívní rozhovor, ve kterém Vás seznámí se změnami ve svém životě, ale hlavně dává k lepšímu zajímavé pozorování, které může povzbudit nás všechny, zejména manažery.

Jarčo, jaké to je, změnit se v tak krátké době z bottom modelky na top modelku?

No, je to úplně nový život. Spousta cestování, poznávání nových lidí. Je to hodně náročné na čas. Trávím teď například hodně času sledováním sportovních přenosů, protože vím, že si musím co nejrycheji pořídit jako přítele nějakého slavného fotbalistu nebo hokejistu. Ale hrozně mě to baví.

Na jakém projektu teď právě pracujete?

Fotíme teď kalendář Jarča 2008. Je to můj první kalendář a je to úžasně zajímavá práce.

Na veřejnost prosákly informace o odvážných snímcích.

Já vím co myslíte. Fotku na měsíc srpen, kterou bulvár nenazve jinak než “Nahoře bez”. Trochu mě to štve. Řeknu Vám jak to bylo. Fotili jsme u moře, bylo mi šílené vedro a fotografka zachytila moji spontánní reakci. Já prostě jsem spontánní a tu fotku považuji za jednu z nejlepších v celém kalendáři. Jestli někomu vadí, je to jeho problém, to neřeším.

Jarčo, v ANIMA Forbíně se snažíme v každém článku přinést aspoň drobnou myšlenku, která může inspirovat manažery. Napadá Vás něco?

Určitě. Jako celebrita jsem zvyklá vyjadřovat se v podstatě k čemukoli.

Myslím si, že pro většinu manažerů je hrozně povzbuzující právě probíhající změna americké vojenské doktríny.

Počkejte, to by asi chtělo trochu vysvětlit.

Myslím tu změnu, která se prosazuje od chvíle, kdy v americké vládě Dona nahradil Bob.

Donem a Bobem myslíte Donalda Rumsfelda a Roberta Gatese?

Jasně. Víte jsou prý o tom tisíce článků. Ty já nečtu, stačí mi, jak se o tom teď hodně mluví mezi modelkami.

Don se snažil dovést k dokonalosti doktrínu, která se prosazovala už dlouhá léta. Byla to doktrína stavějící na moderních technologiích. Podle ní by americká armáda potřebovala čím dál méně lidí, válčily by roboty a nejrůznější systémy. Tenhle technický zázrak by měl představovat (a už představuje) obrovskou ničivou sílu schopnou vbombardovat každou zemi zpět do doby kamenné.

A to už neplatí?

S příchodem Boba se prosazuje názor, že stará vojenská doktrína by se mohla uplatnit ve válkách dejme tomu proti Číně nebo Rusku. Ale v typech konfliktů, do kterých se USA v posledních letech dostávají, zase tak moc nefunguje. Nová doktrína odmítá stavět jen na technologiích. Předpokládá mnohem více lidí, a to profesionálně zdatných lidí. Například i znalých cizích jazyků. A schopných nejen ničit, ale občas i něco vybudovat.

Jarčo, teď jste mě překvapila a rychle si snažím vzpomenout, jestli Johanka z Arku původně nebyla modelkou. Ale co si z toho mají odnést manažeři?

No podívejte. Spousta lidí si dneska představuje firmu budoucnosti stejně jako si Don představoval armádu budoucnosti. Technologie, technologie, nic než technologie. A za každou cenu tlačit dolů ukazatel perverzně nazývaný “headcount”.

Očekávám, že by se to teď mohlo začít měnit.

Opravdu si myslíte, že změna vojenské doktríny se může projevit ve firmách?

Jen se podívejte, kolik je pořád v managementu chlapů. A když k tomu přidáte mužskou zálibu v hraní na vojáčky, tak se můžete vsadit, že se to projeví.

Děkujeme Vám za rozhovor a těšíme se na ten kalendář.

Já vím, hlavně na tu srpnovou fotku.

Zpět na úvodní stránku

Tento článek byl zveřejněn 09/12/2007 v 6:12 pm a je založen v kategorii Blbinky. Můžete sledovat odpovědi na tento článek prostřednictvím RSS 2.0 spojení. Both comments and pings are currently closed.