Chytrý kůň Hans. Mohl by být Vaším náměstkem?
Zhruba před sto lety ohromoval Wilhelm von Osten neuvěřitelnými schopnostmi svého koně, nazývaného Chytrý Hans (der Kluge Hans). Vše nasvědčovalo tomu, že Chytrý Hans uměl číst, počítat i psát. Výsledky vyšetřování, jak to tehdy vlastně bylo, mohou být mimořádně silným podnětem pro Vaši personální práci.
Co uměl Chytrý Hans
Wilhelm von Osten (na fotografii v bílém) byl přesvědčen, že zvířata jsou obdařena větší inteligencí než tušíme, a po velmi trpělivé práci se svým koněm Hansem byl připraven to demonstrovat veřejnosti. Předváděčky většinou probíhaly na dvoře jeho domu. Publikum obstoupilo Chytrého Hanse v půlkruhu a zadalo mu problém. Například na jeden stůl položili 5 předmětů, na druhý 4 předměty a zeptali se: “Hansi, kolik to dělá?”. Chytrý Hans problém prostudoval a devětkrát hrábl kopytem.
Později řešil i těžší problémy. Když mu na tabuli zadali součet zlomků 2/5 + 1/2, po chvíli sdělil správnou odpověď 9/10 takto: hrábl kopytem devětkrát, pak chvíli nic (to byla zlomková čára), pak hrábl kopytem desetkrát. Údajně jednou správně “ohrabal” i všechny dělitele čísla 28: 1, 2, 4, 7, 14, 28.
Když přišlo na psaní, bylo to poněkud zdlouhavé. Před Chytrého Hanse museli postavit tabuli, na které byl každému písmenu přířazen číselný kód. Pak už mohl psát - každé písmeno zadal příslušným počtem hrábnutí.
Wilhelm von Osten nebyl žádný podvodník
Jak si dovedete představit, našli se lidé, kteří tvrdili, že Wilhelm von Osten je podvodník, který Chytrému Hansovi nějak skrytě signalizuje správnou odpověď. Byla proto sestavena komise v čele s uznávaným psychologem Carlem Stumpfem, která po pečlivém zkoumání došla na podzim roku 1904 k názoru, že Wilhelm von Osten nepodvádí. Tento verdikt ani později nikdo nezpochybnil.
Další psycholog, Oscar Pfungst, který byl žákem Carla Stumpfa, zastával stanovisko, že i když von Osten nepodvádí, neznamená to, že Chytrý Hans umí počítat. Pracoval s hypotézou, že během výcviku se Chytrý Hans tak vyladil na svého pána, že nějakým způsobem dokáže vytušit, jaká je správná odpověď, přesněji řečeno, jestli ještě hrábnout, nebo už ne. Zahájil proto další sérii experimentů s plnou podporou Wilhelma von Osten, který vítal každou možnost vědecky potvrdit schopnosti koně, o nichž byl skálopevně přesvědčen.
Experimenty daly Pfungstovi za pravdu. Probíhaly například takto: před očima von Ostena napsali na tabuli úlohu, třeba 6 + 4. Potom tabuli otočili směrem Hansovi, aby lépe viděl, a přitom rychle přepsali zadání na 6 + 2. Kůň hrábl kopytem desetkrát.
Pokusy ukázaly, že kůň už uměl vnímat i napětí, jak rostlo a klesalo v publiku během pokusu. Díky tomu někdy dokázal správně odpovědět, i když von Osten zadání vůbec neznal.
Co z toho plyne pro manažery
Bylo by samozřejmě poučné dozvědět se, jak von Osten koně cvičil. Toho tématu jsme se už dotkli v článku “Manažer jako krotitel” a zde se k němu vracet nebudeme.
Věnujme se místo toho pozoruhodné schopnosti koně vycítit správnou odpověď, která je v hlavě jeho pána. To uměl nejen Chytrý Hans, ale i spousta lidí, kteří na tom založili svůj úspěch. Rozlišíme dva případy.
Velmi častý je případ, kdy lidé svému nadřízenému nosí jen dobré zprávy, protože vědí, že nositelé dobrých zpráv bývají chváleni a odměňováni, zatímco nositelé špatných zpráv vzbuzují nechuť. Jak to popsal Jerome K. Jerome ve Třech mužích ve člunu:
Prorok, jakého máme rádi, je stařec, který se jednoho zvlášť ponurého rána, kdy bychom si zvlášť přáli, aby bylo krásně, rozhlédne po obzoru zvlášť znaleckým okem a řekne:
“Ba ne, pane, určitě se vyjasní. Uvidíte, že bude docela hezky, pane.”
“Ten se v tom ale vyzná,” říkáme si, popřejeme mu dobrého dne a vyrazíme: “Je úžasné, jak tihle staří lidé dovedou předpovídat počasí.”
A cítíme k tomuto muži vřelou náklonnost, kterou nedovede ochladit ani skutečnost, že se nevyjasní a že celý den vytrvale prší. “Co na tom”, řekneme si, “dělal, co mohl.”
Naproti tomu vůči člověku, který předpovídá špatné počasí, chováme pocity trpké a mstivé.
“Myslíte, že se vyjasní?” zavoláme bodře, když jdeme kolem něho.
“Ba ne, pane. Obávám se, že takhle zůstane celý den,” odpoví potřásaje hlavou.
“Starý hlupák,” zamručíme, “co ten o tom ví?” A když se jeho zlá předpověď vyplní, vracíme se s pocitem ještě většího hněvu proti němu a s nejasným dojmem, že tak či onak v tom měl prsty.
(Překlad Vladimíra Henzla)
Lidé mají natolik rádi dobré zprávy, že se v některých organizacích směrem nahoru špatné zprávy téměř vůbec nešíří.
Zatímco v předchozím případě se jedná o vychytralost, druhý typ jednání, které nás zajímá, může být zcela upřímný. Podřízený se natolik vyladí na vlnu svého nadřízeného, že uhodne nejen, co si přeje, ale i jeho obavy. Poptávka po lidech, kteří nám nakonec umožní řici: “Přesně to jsem si myslel”, je obrovská. Dokonce i když je to v té verzi: “Přesně toho se obávám.”
Kdysi jsem slyšel pro odborníky obou zmíněných typů razit název “služebný expert” v protikladu k “expert” bez přívlastku.
Jací experti obklopují Miroslava Dušína?
V listopadu dvakrát proběhne ANIMA Instruktáž “Případ Open Space”. Jejím základním tématem je komunikace mezi manažerem a jeho podřízenými. V jednom momentu té epizody nás bude velmi zajímat, jak ředitelé podléhající Miroslavu Dušínovi zareagovali na jeho nápad posadit lidi do lidojemu: “Úpravou kancelářských prostor ve stylu Open Space podpoříme ducha spolupráce a navíc to citelně sníží náklady”.
Uvidíme, jestli reagovali jako experti nebo jako služební experti.
Jestliže se tam služební experti ukázali, potom je z hlediska příběhu Chytrého Hanse mimořádně zajímavé, jak k nim Miroslav Dušín přišel.
Hans se snažil, ale počítat neuměl. Neuměl!
Zopakujme si, jak to bylo. Wilhelm von Osten se Chytrému Hansovi mimořádně věnoval. Chytrý Hans mu jeho péči vracel, jak nejlépe uměl, až byl jeho pán pevně přesvědčen, že umí počítat. Ale neuměl!
Představte si teď modelovou situaci. Manažer, který toho hodně umí, hledá svého zástupce. Potřebuje někoho, kdo by se ty věci naučil aspoň z 90% tak dobře, jako on, aby ho v případě nutnosti mohl zastoupit.
A narazí na člověka schopného vyladit se na jeho vlnu stejně dobře, jako to uměl Chytrý Hans. Už při přijímacím pohovoru vzbudí jeho nadšení. Týden po týdnu, měsíc po měsíci se manažer přesvědčuje, že jeho podřízený řeší problémy stejně, jako by je řešil on sám.
Vzpomenete-li si na schopnost Chytrého Hanse “číst publikum”, napadne Vás, že ten nový člověk může “číst” mozky i svých kolegů, když zrovna není šéf po ruce.
Nakonec je šéf přesvědčen, že má vedle sebe odborníka, jakého potřeboval. Ale nemá. Když nastane situace, že tíha rozhodování leží jen na zástupci, nestačí se šéf divit, co zástupce provedl. Takové koniny!
To byl jen modelový příklad. Ale nepřipomněl Vám něco?