ANIMA Forbína

Co přinesla účast v Manažerském BGF turnaji Ing. Jiřímu Plíškovi, generálnímu řediteli a předsedovi představenstva Stavební spořitelny ČS?

Není známo, jestli měl Platón ve zvyku souhlasně mručet. Jestliže měl, vypadá to, že při Plíškových názorech by si zamručel. Co Vy?

Několik vět

Nemá smysl, abych zkoušel skrývat nadšení nad kvalitou manažerského školení, které poskytují Manažerské BGF turnaje. Za chvíli bych se stejně prozradil.

Nejprve jsem to zažil na vlastní kůži, když si loni zasoutěžil tým ANIMA Praha, od té doby mě v názoru utvrdily zkušenosti několika dalších českých týmů, které startovaly letos.

Při rozhovorech s účastníky turnaje jsem obvykle slyšel dlouhý seznam toho, co jim hra přinesla. Když jsem se snažil zde v ANIMA Forbíně v článku Manažerské turnaje BGF shrnout přínosy do několika málo bodů, nebylo to vůbec jednoduché.

Začal jsem proto účastníkům klást otázku: “Jak byste vyjádřil(a) svůj nejsilnější dojem z toho, co Vám hra přinesla? Stručně, v několika málo větách.”

Co se dozvíme, když účastníky požádám, aby zkusili vyjádřit jediný, ten nejsilnější dojem?

Za hodinu více než za rok

Hned první odpověď, kterou jsem dostal, mě překvapila. Jiří Plíšek svůj dojem shrnul v úvodní větě:

” … hlavně jsem se něco dozvěděl o lidech, kteří se mnou pracovali v týmu, a o sobě.”

Spěchal jsem se podívat na své stručné shrnutí. Nezapomněl jsem na ten aspekt? Ne docela - mihne se tam ve slovech “navíc stmeluje tým” - ale je jasné, že jako s kandidátem na nejsilnější dojem jsem s ním nepočítal.

Přitom tento přínos her zdůrazňoval už Platón, když napsal:

“Za hodinu hry se o člověku můžete dozvědět víc než za rok rozhovorů”.

To jsou hodně silná slova, když uvážíte, jak skvěle prý uměl Platón vést rozhovory.

Kolik se toho můžete o druhých dozvědět během hry, nad tím někdy zůstává až rozum stát. Zažili jsme to vícekrát při hrách, které ANIMA Praha organizovala pro zákazníky a některá dramatická zjištění si pamatuji dodnes. Často se týkala vzájemného poznání soupeřících týmů, ale o tom Jiří Plíšek nemluvil.

Mluvil o tom, co se člověk dozví o členech vlastního týmu. I tady bych mohl posloužit historkami. Nejdramatičtější z nich byla obrovskou školou, co znamenají vůdcovské schopnosti (česky někdy nazývané leadership). Při hře simulující připravovaný obchodní model jejich firmy, naprosto selhal vedoucí jednoho z týmů. Bylo to hodně překvapivé - v té firmě byl tehdy obchodním ředitelem. Vedení paralyzovaného týmu se před nevěřícími a zlověstnými zraky apatického obchodního ředitele překvapivě ujala dívenka, která u nich tehdy dělala recepční. Kdo neviděl na vlastní oči, neuvěří. (Nutno dodat, že postavení obou zmíněných členů týmu se v té firmě brzy změnilo.)

Z toho, jak hra urychluje vzájemné poznání, konec konců těží nejrůznější metody budování týmů. I ty, při nichž členy týmu věší na společné lano nebo je nechají sjíždět na raftu peřeje.

Při BGF turnaji se toho členové týmu o sobě hodně dozví. Co je zvlášť cenné, týká se to věcí důležitých pro manažerskou praxi, například pro způsob, jakým tým dospívá k rozhodnutí. Slovy Jířího Plíška:

“Dobře se ukáže, kdo jaký způsob rozhodování používá:

• optimismus a sázka na to, že risk vyjde, vs. opatrnost,
• různý mix analýzy a intuice.”

… a o sobě

Plíšek ve své úvodní větě přidává další moment: co se dozvím o sobě. O tom v Platónově výroku nic není, pomůžeme si proto jeho soukmenovcem Hérakleitem. Většina z nás si ze školy pamatuje, že říkal něco o tom, že člověk nevstoupí dvakrát do stejné řeky. “Aha, vodák”, napadne člověka, “teď asi dojde na ty rafty”.

Ne tak úplně. Hérakleitos o hře řekl:

“Člověk je nejvíc sám sebou, když docílí opravdovosti hrajícího si dítěte.”

Při vší zábavě, kterou tým zažije, mají účastníci šanci se dozvědět důležité věci sami o sobě, když hrají naplno, do hry se plně vloží.
Jiří Plíšek uvedl konkrétní příklad toho co měl na mysli: “Co všechno lze přehlédnout a neuvědomit si, přestože do toho člověk kouká nevím jak dlouho?” Zmiňoval se o dvou epizodách. V prvním kole pracoval tým s odhadem produktivity, za kterým ve skutečnosti nikdo z týmu nestál, a kvůli tomu jejich továrny v tom roce měly zbytečně velkou nevyužitou kapacitu.

Ve třetím kole zase jeden z účastníků hned na začátku schůzky shrnul svou analýzu předpovědí vývoje trhu povzdechem: “To bude těžký rok.” Nikdo jiný to tak neviděl, ale po chvíli žertování a diskusí mu dali za pravdu. Ta lakonická věta zřejmě přispěla k tomu, že v tom fiskálním roce dosáhl Plíškův tým fantastických výsledků. U konkurenčních zahraničních týmů v jejich skupině se zřejmě nikdo nepropracoval k takovému vhledu, tak stručně vyjádřenému.

První díly skládačky

Slíbili jsme, že se v několika článcích porozhlédneme, čím nám vlastně dobře navržené hry pomáhají dělat lépe to, čím se zabýváme, a zachovat si svěžest ducha. Zde je návrh, co by mohly být první díly skládačky:

• Zrychlení: Důležité je, že co v životě probíhá dlouhou dobu, ve hře proběhne zrychleně. Díky tomu máme šanci postřehnout, co by nám jinak uniklo. Ve hře rychle vidíme důsledky svých rozhodnutí. Jakmile naproti tomu mezi rozhodnutím a jeho důsledkem uplyne delší doba, s velkou pravděpodobností souvislost přehlédneme. A když je výsledek nepříjemný, vymluvíme se na “další vlivy a okolnosti”.
• Opravdovost: Na stopu důležitých poznatků o sobě i druhých se dostaneme, když hrajeme naplno. (”Všichni jsme ten spreadsheet před odesláním kontrolovali. Jak je možné, že tam zůstalo viset to hausnumero?”)

Zpět na úvodní stránku

Tento článek byl zveřejněn 27/08/2007 v 5:04 pm a je založen v kategorii BGF-turnaje. Můžete sledovat odpovědi na tento článek prostřednictvím RSS 2.0 spojení. Můžete poslat odpověď, nebo sledovat ze svých vlastních stránek.