ANIMA Forbína

Kaizen. Každý manažer už asi někdy slyšel o této metodě postupného zlepšování, které se připisuje lví podíl na úspěších japonských firem. Někteří zažili i pokusy zavést něco takového u nás. Často pokusy bez valného úspěchu. Kde byl zakopaný pes?

Vzpomeňte si na staročeský thriller “Andulko šafářova, husičky nemáš doma”. Malér! Katastrofa! Husičky nejsou doma! Co se stalo? Kde jsou?

“Husy jsou v ječmeně. Andulko, vyžeň je! Vyžeň je z ječmene ven, dřív než bude bílý den!”

Andulka je naštěstí na výši situace a říká, že při řešení mimořádné události bude vycházet ze stěžejní zásady “hlavně nevzbudit paňmámu”. Protože “Paňmáma lehce spí, jak se hnu, všecko ví.”

A přesně tak je to při používání metody kaizen. Je třeba se držet zásady “hlavně nevzbudit amygdalu”.

Kde je a co dělá Vaše amygdala?

Máte ji nejspíš tam, kde ukazuje obrázek. Všichni Vaši známí ji mají právě tam.

A co dělá? Podobně jako u jiných částí mozku, úplně přesně to nikdo neví. Ale už dost dlouho se ví, že vyhlašuje poplach. A spouští jednu ze dvou základních reakcí: útok nebo útěk. Možná víte, že spouštění těchto reakcí organizuje amygdala “nakrátko” - bez zapojení šedé mozkové kůry. Proto je tak těžké ovládat své reakce ve chvílích, kdy ve vzduchu cítíme nebezpečí.

Nás teď ovšem zajímá druhý aspekt činnosti amygdaly. Když vyhlásí poplach, omezuje všechno, co je ve chvílích nebezpečí druhotné: pocit hladu, sexuální touhy, ale také přemýšlení. “Nedumáme, zdrháme!” nebo “Nepřemýšlet, hrr na ně!”

Amygdala lehce spí

Amygdala má tendenci vyhlašovat poplach, kdykoli se výrazně odchýlíme od zaběhnuté rutiny. Jakmile začne jednat, blokuje naše myšlenkové a tvůrčí schopnosti.

A tady vzniká problém. Situace často vyžaduje vymyslet něco nového, vybudovat v mozku nová spojení podporující nové návyky. Bloky postavené amygdalou tomu brání.

Metoda kaizen se někdy nazývá metodou malých kroků, možná by se dala nazvat metodou chození po špičkách. Děláme zprvu jenom malé kroky, které amygdalu neprobudí, opatrně ji obcházíme a dopřáváme mozkové kůře čas, aby se do řešení problému v klidu zapojila.

Jestliže tedy šéf burcuje své pracovníky: “Co může jeden každý z vás udělat pro to, abychom se stali jedničkou na trhu?”, určitě nepostupuje ve stylu kaizen. Mává lidem před očima velkým cílem a všechny amygdaly v místnosti proto začínají bít na poplach.

Když naproti tomu položí otázku “Napadá vás nějaký malý krůček, kterým můžete zlepšit naše procesy nebo produkty?”, je stylu kaizen mnohem blíž. Důležité v té otázce je slovo “malý” - chceme postupovat malými nenápadnými kroky. Pocit bezpečí, který ukolébává amygdaly, samozřejmě nesmí být podkopáván jiným způsobem. Pracovníci například nesmějí mít důvod k obavám, že až přijdou s prvním malým zlepšením, šéf na ně zařve: “Cože, to chcete říct, že jste tam celých pět let dělali tenhle nesmysl?”

Kaizen z dovozu

Domýšlíte už, proč některé pokusy zavést metodu kaizen tak špatně dopadají?

Představte si, že se ve firmě objeví cizí tváře konzultantů, pracovníci se dozví, že budou pracovat v kroužcích(!), mají si osvojit používání Išikawových diagramů, naučit se pět důležitých japonských slov začínajících na S, tři japonská slova začínající na M, budou věšet barevné visačky na stroje, atd. Co na to amygdaly?

Amygdaly jsou samozřejmě v plné pohotovosti a ať už se dál bude dít cokoli, raději nevsázejte na nové myšlenky pracovníků, ani na to, že si osvojí nové návyky.

A co ten exotický původ metody? Části lidí nevadí, naopak jim to dělá dobře. Již jako děti milovali Dědu Mráze, později Santa Clause a žádný svátek jim tak nepřirostl k srdci jako Halloween. Seiri, Seiton, Seiso, Seiketsu, Shitsuke? Sem s tím!

Pro jiné lidi to ovšem překážka je. Část z nich s podezřením hledí už na samotnou myšlenku nepřetržitého zlepšování. “To je něco jako že pořád porostu? Nebo jako že budu mít pořád více a více zubů?”

Možná některý takový nepovedený začátek znáte. Nebo hned několik. Odbýt kvůli nim kaizen mávnutím ruky by ovšem byla chyba. I Vám může kaizen pomoci dosáhnout pozoruhodných změn. Navíc je to postup, který je důležitou protiváhou taylorismu, o kterém jsme mluvili v minulém článku.

Japonci a indická Albánka aneb Chcete to zkusit?

Chcete zkusit, co může metoda kaizen přinést Vám?

Máte-li možnost a chuť, pořiďte si na dovolenou knížku Roberta Maurera “One Small Step Can Change Your Life - The Kaizen Way”. Je to malá (jak jinak!) knížka nádherně přehledně napsaná a založená na desetiletích praktických zkušeností autora.

Nedozvíte se z ní, co v japonštině znamená gamba, muda, seiri nebo seiton - taková slova se v ní vůbec nevyskytují. Povede Vás k podstatě metody ve směru, který jsme naznačili v tomto článku. Zjistíte, že se nejedná o nějakou záhadnou exotickou metodu, ale něco, čemu lze dobře porozumět na základě Vašich vlastních zkušeností.

To naznačuje i výběr “kaizen citátů” v závěru knihy. Jen jeden pochází z Asie. Kniha ovšem asijským citátem začíná. Ne z Japonska, ale z Indie. Navíc od Albánky (známé jako Matka Tereza z Kalkaty):

Jestliže nemáte možnost nebo chuť si knížku koupit, nebo už máte po dovolené, třeba nepohrdnete sérií článečků, které v ANIMA Forbíně během léta hodláme uveřejnit. Budeme v nich těžit z poznatků Roberta Maurera i jiných výtečníků i z vlastních skromných zkušeností.

Máte chuť začít něco zkoušet hned teď? Vyberte si oblast, ve které se chcete zlepšit, nebo problém, který Vás dlouhodobě trápí, a začněte si pravidelně klást otázku:

“Jaký malý krůček mohu udělat, abych zlepšil(a), vyřešil(a) … ?”

Otázku si pokládejte jednou i vícekrát denně, třeba i nahlas, ale nenamáhejte hlavu hledáním odpovědi a nebuďte netrpěliví. Pamatujte, že cílem je otázku nenápadně doručit Vaší šedé mozkové kůře a nechat ji, aby se jí v klidu zabývala. Možná odpoví za týden, možná za měsíc, kdo ví?

Byl to muž nebo žena?

Způsob, jakým bude Vaše malá plíživá otázka působit, se dá vysvětlit pomocí následujícího příkladu.

Dejme tomu, že jednoho dne přijdete do práce a Váš kolega se Vás zeptá: “Když jsi dnes ráno vyšel(šla) z domu, kdo byl první člověk, kterého jsi uviděl(a) - muž nebo žena?”

Nejspíš odpovíte: “Jak to mám vědět? Proč Tě to zajímá?” A on odpoví: “To nic, já jenom, jestli sis náhodou nevšimnul(a)?

Další den ráno položí stejnou otázku. Zase nebudete vědět a budete ještě víc kroutit hlavou.

Třetí den Vám opět svým tichým, klidným způsobem položí stejnou otázku.

A čtvrtý den zase …

Vsaďte se, že po několika dnech už na otázku dokážete odpovědět. Mozek si ráno dá pozor, koho potkáte.

A přesně tak je to s malými plíživými kaizen otázkami.

Zpět na úvodní stránku

Tento článek byl zveřejněn 24/06/2007 v 12:43 pm a je založen v kategorii Kaizen. Můžete sledovat odpovědi na tento článek prostřednictvím RSS 2.0 spojení. Responses are currently closed, but you can trackback from your own site.