Klíč k Vašemu úspěchu? Raději se na něj pořádně podívejte!
Nejsou na klíči náhodou vylámané zoubky? V tom případě - co s ním? Vyšťourat s ním bláto z podrážky u pohorky? To by snad šlo. Ale odemknout s ním něco? To sotva.
U klíčů ke dveřím to je nabíledni. U klíčů k úspěchu a podobným věcem na to rádi zapomínáme.
Klíče přesné a nepřesné
Opravdový klíč musí být přesný. Podobně jako telefonní číslo nebo třeba heslo. Jinak nefunguje.
U slovního obratu “je klíčem k …” jsme zvyklí z požadavků na přesnost hodně slevit. Takový “klíč” může být něco velmi obecného nebo dokonce vágního, něco co je pouze jedním z mnoha předpokladů k dosažení určitého cíle. Mluví a píše se o tom, že “klíčem k úspěchu” je “spolupráce”, “sebevědomí”, “vzdělání”, “komplexnost”, “přítomnost médií na vašich akcích”, “správné jednání v situacích mimořádného tlaku”.
A to jsme uvedli jen několik málo z “klíčů k úspěchu”, které nám přihrál internetový vyhledávač.
V jiných situacích se ovšem od “klíče” vyžaduje i přesnost. Tak to bývá u postupových klíčů, klíčů k určování brouků, rostlin, nerostů a hornin, klíčů pro rozdělování peněz, klíčů k rozluštění šifry.
Do které z obou skupin byste zařadili obrat “metoda GTD je klíčem ke zlepšení produktivity”?
Chybějící zoubky skutečně vadí
U účastníků ANIMA Instruktáží věnovaných tématu osobní produktivity se setkáváme s obojím pohledem. Zdá se, že většina z nich už přichází s předem nastaveným očekáváním, že v instruktážích najdou pár věcí, triků, pomůcek, které jim pomohou zlepšit osobní produktivitu.
Nic proti tomu. I když si někdo odnese klíč o jediném zoubku - výstižnější by asi bylo mluvit o šperháku - a dokáže s ním otevřít, co dosud bylo zavřeno, instruktáž splnila svůj účel.
My se ovšem snažíme od začátku zdůrazňovat, že součásti GTD jsou vzájemně provázané a že není možné žádnou z nich vynechat, nemá-li se výsledný efekt výrazně oslabit nebo ztratit. Jako u skutečného klíče.
Vytrvale upozorňujeme na ty nejdůležitější souvislosti a úplně nejlepší je, když někdo z účastníků sám postřehne nějakou další vazbu. Tady je příklad z nedávné doby. Týkal se dvou důležitých součástí GTD - standardní otázky “Co by mělo následovat” a tzv. “příručního sběrného zařízení”.
Co by mělo následovat?
Metoda GTD klade důraz na vypěstování návyku položit si okamžitě po skončení libovolné akce nebo projektu otázku: “Co by mělo následovat?”
Naučit se klást si tu otázku opravdu pravidelně a soustavně je těžké. Přesvědčují se o tom například obchodníci při odborném výcviku. U nich ten návyk ovlivňuje, kolik si vydělají. Ti z nich, kteří si tu otázku nekladou, zpravidla dotáhnou k úspěšnému konci méně prodejů než ti, kteří se to naučili.
Ona je ta otázka důležitá nejen pro obchodníky. Když si ji zapomínáme klást, utíká nám mezi prsty mnoho příležitostí. Navíc tato otázka dokáže bez zbytečného plánování dovést k cíli většinu projektů, které odstartujeme (pozor v GTD má termín “projekt” širší význam než jsme většinou zvyklí). Proto je v GTD tak důležité naučit se ji klást opravdu soustavně. Kdo to zkusí, zjistí brzy, že to jen napohled vypadá jednoduše. Z toho důvodu do instruktáží zařazujeme praktické návody, jak návyk vytvářet.
Před nedávnem jeden z účastníků instruktáží hned po několika týdnech používání metody GTD upozornil na to, že je marné se snažit se tu otázku opravdu systematicky klást, pokud si včas nepořídíme další podstatnou komponentu GTD - vhodné “příruční sběrné zařízení”.
K čemu slouží příruční sběrné zařízení?
Už v loňském článku “Uhnal jsem si HPDA. Možná Vás to také čeká” jsme popisovali, jak jedna z přihrádek v HPDA slouží k zachycování záležitostí okamžitě, když se vynoří. Není důležité, jaké příruční sběrné zařízení kdo zvolí - lístečky, speciální seznam v elektronickém organizéru, nebo něco jiného. Důležité je, že bez takového zařízení se neubráníme tomu, aby mozek opět nesklouznul ke zvyku připomínat, co se má dělat. Psali jsme o tom, jak to podvazuje jeho výkonnost.
Proč ale takový “příruční vysavač” potřebujeme, abychom si zvykli klást si otázku “Co by mělo následovat?”
Nejspíš to znáte z vlastní zkušenosti. Dokončíte nějakou akci a spontánně se vynoří nápad, že by se výsledný efekt výrazně posílil, kdybyste ještě …. Jenomže momentálně nevíte kam dřív skočit, a tak si jen povzdechnete: “Jistě, ale kde na to vzít čas?” A za pár dní, možná už za pár hodin je nápad beznadějně zasutý.
Máte-li po ruce sběrné zařízení správně začleněné do systému GTD, je situace jiná. Zachytit nápad trvá jen několik vteřin a pak je to možné pustit z hlavy. O nápad je v systému dobře postaráno - neztratí se a připomene se třeba až za několik týdnů nebo měsíců, zkrátka až bude vhodná chvíle.
Takže, má-li se schopnost klást si tu zmíněnou otázku opravdu rozvinout do plné síly, je třeba zajistit, aby odpovědi na ní byly bez odkladu odebírány a dále opečovávány.
Velmi přesné pozorování! Těžko si představit lepší důkaz, že onen účastník pronikl do “tajemství” GTD.
“Nikoho není možné nic naučit …”
To údajně řekl Galileo Galilei. Co na to učitelé a trenéři? Naštěstí pro ně Galileo pokračoval: ” …, je pouze možné mu pomoci, aby na to přišel sám.”
ANIMA Instruktáže na téma osobní produktivity (údaje o nich najdete zde ) obsahují pečlivý výklad, proč je nutné do GTD zahrnout některé základní komponenty a jak přesně spolu souvisí. Uvedený příklad dokládá, že instruktáže některým účastníkům dokonce pomohou, aby na to nejdůležitější přišli sami.
To je konec konců u GTD nezbytné. Každý si totiž musí uzpůsobit svůj systém tak, aby mu byl příjemný a bavil ho. A každý máme jiný vkus.
Pro svůj zámek si vyrobíte svůj klíč. Přesný.