Vedete to i u Vás jako lovci mamutů?
První ze známých zákonů profesora Parkinsona bývá nazýván zákon narůstající pyramidy. Zdá se, že panuje i ve firmách dbajících na to, aby jejich organizační pyramida zůstala pěkně plochá. Možná se něco takového odehrává i před Vašima očima. Zkuste se zamyslet, co se to vlastně děje - poznané nebezpečí je poloviční nebezpečí. Je to něco, co Eduard Štorch popisoval u lovců mamutů, nebo je ve hře něco jiného?
Na jednom z pracovišť je třeba provést menší rekonstrukci záchodů. V malých hloupých firmách to vedoucí objedná a je to. Prý tomu tak za starých časů bývalo i ve velkých firmách.
Možná to znáte v dokonalejší podobě. Máme tu někoho, kdo má na starosti zdraví a bezpečnost, a ten dá vyjádření, jak celou akci pojmout. Centrální nákup poskytne seznam firem, u nichž je dovoleno opravy záchodů zadávat a určí, jak výběr provést. Uzavřou smlouvu, kterou skoukne právník. PR oddělení by mělo dát do firemního časopisu článeček, co se na záchodech chystá a co pěkného z toho vzejde. Co se týče rozpočtu, …
Nakonec zjistíte, že na samotnou malou rekonstrukci v hodnotě padesáti tisíc se nabalily kvalifikované řídící úkony v několikanásobné výši.
Co se tu děje? Máme podezření, že i zde se projevuje první Parkinsonův zákon v jakési rudimentální podobě. Profesor Cyril Northcote Parkinson mistrovským způsobem popsal, jak úředník A, který zjistí, že mu práce přerůstá přes hlavu, přijme poměrně rychle 7 dalších: B, C, D, E, F, G, H. Demonstroval to pak na příkladě vývoje britské admirality v letech 1914 - 1928: lodí ubývalo, úředníků přibývalo.
Ale pozor, součástí jeho popisu je pozorování: Úředníci si navzájem přidělávají práci.
Připomeňme si, jak to Parkinson popisuje:
“Došlý spis jim často projde rukama všem. E se rozhodne, že záležitost spadá do kompetence F, ten předloži koncept odpovědi G, ten ji zásadně proškrtá a obrátí se na radu D, který zas požádá G, aby věc vyřídil. G však právě odchází na dovolenou, a tak předá spis H, a ten zkoncipuje stručný zápis, který podepíše D a postoupí ho C. Ten pak v souhlase s tímto vyjádřením koncept přepracuje a předloží nové znění A.”
Parkinson pak podrobně popisuje, co se spisem dělá A a končí slovy:
“… a nakonec sepíše stejnou odpověď, jakou by byl napsal, kdyby se jeho úředníci nikdy nebyli narodili.” (překlad Zora Wolfová)
Náš úvodní příklad se liší od vzájemného zaměstnávání úředníků B - H vyznačujícího se jakousi hravostí a improvizací. V našem příkladu panuje železný zákon opírající se o logická a neprůstřelná zdůvodnění. Ustanovení centrálního nákupu zní logicky a všichni se těší, kolik peněz ušetří. Že je třeba smlouvy předkládat právníkům je také logické. Každý z argumentů je sám o sobě přesvědčivý. Až ten pohled z druhé strany znepokojuje. Proč se věci tak prodražují a tak dlouho trvají?
Napadlo Vás do takové firmy zavolat a zeptat se? Neztrácejte čas. Sami dovede odhadnout, co byste se po telefonu dozvěděli: “Chcete-li stisknout jedničku, stiskněte jedničku - chcete-li stisknout dvojku, stiskněte dvojku - … - chcete-li stisknout křížek, stiskněte křížek.”
Nezbývá než použít vlastní rozum. Jak si to vysvětlujete? Jako rozjezd nabízíme dvě hypotézy.
1) Lovecká hypotéza.
Projevuje se zde fenomén utužování pout v tlupě v době dostatku, jak to popsal Eduard Štorch v Lovcích mamutů:
“A potom byly hody, jaké ani staří lovci v tlupě nepamatovali.
Oheň vysoko vzplál.
Hořel ve dne v noci.
Všichni se nacpali, až je břicha bolela.
Sám vůdce rozbíjí kosti a dává je Kopčemovi, aby si z nich vybral chutný morek.
A Kopčem zas dává kosti Veverčákovi.
Vítr roznáší vůni masa do daleka. Vlci přibíhají s čenichy vysoko pozdviženými.
I na ně se dostane.”
Krásný úryvek. Vysoko pozdvižené čenichy v jeho závěru upozorňují, že jsme v úvodním příkladu zapomněli říci, že i na externí firmy se dostane. Kdo zajistí, že centrální nákup má opravdu kvalitní manažery? Assessment centrum. Kdo zajistí, že firemní časopis má profesinální úpravu? …
2) Texaská hypotéza
Pozoruhodná jednotka Texas Rangers se hlásí k heslu “One riot - one Ranger” (”Jedna rvačka (výtržnost) - jeden Ranger”). Vypukla někde rvačka? Pošleme tam Rangera, ať zjedná pořádek. Přece nebudeme posílat dva!
Není to pravidlo - vždyť i v televizním seriálu Walker, Texas Ranger se u případu někdy sešli dva nebo i tři Rangeři. Ale je to pěkný ideál. Opírá se o představu člověka vybaveného schopnostmi, dovednostmi, silou, odvahou, poctivostí.
Není náhodou úvodní příklad vyústěním nechuti o takovém ideálu třeba jen přemýšlet?