Nepřivážeš - ukradnou
Nedávno jsem na semináři s několika desítkami manažerů z jedné firmy hodil udičku: “Necháte-li někde něco cenného, nehlídaného a nezajištěného, někdo to ukradne. To je skoro jako přírodní zákon.” Několik jich zabralo: “Ne skoro, to je naprosto spolehlivý přírodní zákon.”
Zavzpomínal jsem potom, jak jsem jako dítě slyšel vyprávět člověka, který žil ve Švédsku, že tam nezamykali domy i když šli pryč. Nikdo je nevykradl.
Teď už i tam domy zamykají. Co se stalo? Prosadil se “přírodní zákon”? Nebo se něco pokazilo ve společnosti?
Po téhle mezihře už jsme byli schopni diskutovat, jak je škodlivé, když někdo halasně hlásá platnost podobných “přírodních zákonů”. Úsilí o lidský život je provázeno neustálým bojem proti takovým “zákonům” - od učení batolete chodit na nočník, až k prosazení a udržení “vroucnosti”, bez níž se společnost zhroutí, jak o tom krásně píše Antoine de Saint-Exupéry v Citadele.
Jestliže se snažíte někde udržet lidské prostředí a do toho Vám pár halamů haleká, že je to zbytečné, protože lidi jsou prasata - to je přírodní zákon, hulákají - nebudete náhodou přemýšlet, jak to navléknout, aby toho ti „světa znalí hoši“ nechali?
My teď končíme podobný pokus. Během dvou instruktáží jsme se věnovali obrázku protínající se poptávkové a nabídkové křivky, který má znázorňovat “zákon nabídky a poptávky”. Šli jsme do dosti velkých detailů, abychom ukázali, že to, co se tváří jako logická stavba, je myšlenkově děravé na tolika místech, že i domeček z kreditních karet je proti tomu učiněná pevnost.
Proč jsme to dělali? Není to tím, že bych měl na ten obrázek nějakou zvláštní pifku a vadilo mi, že někoho bere za srdce. Vím, že jsou pořád lidé, kteří jihnou, když uvidí obrázek, jak se protíná srp a kladivo. Nemohu vyloučit, že tak na někoho působí protínání poptávkové a nabídkové křivky - zdálky to vypadá podobně.
Vadí mi ideologie, které se pod takovými znameními šíří. Jak ta ideologie hlásající, že nenávist je dobrá, když je to třídní nenávist, tak ta ideologie, podle níž je sobectví dobré, protože jestliže jednotlivci sledují své sobecké zájmy, přispívá to jakýmsi tajemným způsobem k obecnému blahu.
Jestliže se rozšíří hlasatelé názorů, že lidé jsou prasata, to věru asi brzy nebude nikde moc útulno - jejich demoralizace přinese ovoce. Jestliže se rozšíří lidé hlásající, že sobectví je dobré, pak nás také nic dobrého nečeká. Bohužel na nesčetných školách po celém světě se něco podobného hlásá v úvodních kurzech ekonomie. Je to o to úskočnější, že se to vydává za vědecké zjištění.
Snad aspoň na to se mi podařilo některé z vás upozornit v článcích tady na Forbíně. Na to, že se nejedná o žádná vědecká zjištění, ale o postulát jisté morální filozofie. Je možné o ní přemýšlet, jako se přemýšlí o filozofii, ale vydávat filozofický předpoklad za něco, co „věda“ zjistila logickými a matematickými postupy – to je faul.
Mé tajné přání
Zítra se tedy sejdeme do třetice a budeme se věnovat tvrzení, že z jakýchsi ekonomických zákonů plyne, že monopol produkuje menší množství zboží a za větší cenu než když se do toho pustí firmy v prostředí dokonalé konkurence. To tvrzení se v učebnicích odvozuje (pokud se vůbec odvozuje) pomocí defektního matematického argumentu, při němž se nekonečně malá veličina plete s nulou. Pánům Newtonovi a Leibnitzovi by se nad tím ježily hrůzou vlasy.
Samozřejmě, moc monopolů může být pořádně nebezpečná a měla by se držet pod kontrolou, i když to třeba vyžaduje pořádnou dávku statečnosti. Ale je to morální problém, ne ekonomický problém vykouzlený pomocí nepodařených výpočtů.
Od několika lidí, kteří ekonomii (na rozdíl ode mne) ve škole studovali, už jsem během posledních týdnů slyšel, že když probírali ony poptávkové a nabídkové křivky, bylo jim to nějaké nejasné, ale nakonec to spolkli. Přál bych si, pokud k nim také patříte, abyste to začal(a) brát do vlastních rukou, jste k tomu možná lépe disponován(a). Třeba k Vám přijde nějaký student a bude Vám říkat, že nerozumí, jak je to s tou poptávkovou křivkou: ta množství, která jsou spotřebitelé v daný moment ochotni koupit za příslušné ceny – ta čísla existují kde? Jsou zapsaná ve hvězdách? Ve kterých?
Začne-li se Vás takhle vyptávat, nevymývejte mu mozek, jako ho vymývali Vám, ale dejte s ním pořádnou řeč.