ANIMA Forbína

Kdyby Vás v přímořském letovisku, nedej Bože, zastihla zpráva, že se blíží tsunami, popadnete plavky a poběžíte k moři? Věřím, že ne. Neděláme však něco podobného v situacích, do nichž se běžně dostáváme? Odpověď se začne rýsovat, až společně uvidíme, co mají společného tyto dva obrázky: okřídlený kůň (ve znaku obce Mrákotín) a dvě protínající se křivky z učebnice ekonomie.

Není to úplně jednoduchá hádanka. Naštěstí nám pomůže Bart Simpson ze známého televizního seriálu.

Tsunami!

Člověk, kterého na dovolené u moře zastihne zpráva, že se blíží tsunami, může zareagovat různým způsobem:

• nemusí dělat nic a může jen ironicky opakovat “tsunami?” - prostě nebude se plašit,
• bude dělat totéž, co dělal v předchozích dnech, jenom s větším nasazením - tedy popadne plavky a co nejrychleji poběží k moři,
• může vzít rozum do hrsti a udělat něco úplně jiného - například popadnout dítě a utíkat na nejbližší kopec.

Před pár dny jsem měl možnost mluvit s několika mladými a velmi chytrými lidmi, kteří si stěžovali na obrovský nedostatek času, o který je připravují činnosti vyžadované systémem, v němž působí. Vědí, že jsou to nesmyslné činnosti, přitom jejich množství v poslední době dramaticky narůstá. Snažil jsem se je přesvědčit, aby vzali rozum do hrsti a zkusili se svým životem hospodařit jinak. Tvářili se sklesle, přikyvovali, ale nezdálo se mi, že by se chystali “popadnout dítě a utíkat na nejbližší kopec”.

To je bohužel obrázek, který je teď v období krize vidět dost často. Část lidí se nechce plašit - čeká, kdy to přejde, a jsou vděčni, když někdo mluví o krizi v minulém čase. Odpovídá to šílenství, jak mu rozuměl Benjamin Franklin. Podle něho je šílenec člověk, který opakuje stejný postup a čeká, že pokaždé dostane jiný výsledek. Analogie je jasná. Jako by zmínění lidé zapomněli, jaké hluboké příčiny finanční krize se odhalily hned v prvních měsících po jejím vypuknutí. Rozdávaly se v USA nesmyslné hypotéky? Dobře, ale jak je možné, že něco takového nastalo? Nevidíme, že by hluboké příčiny krize někdo odstraňoval, ale je hodně lidí, kteří čekají, že se vrátíme ke starému způsobu života, ale tentokrát to bude mít jiný výsledek.

Možná ještě více je těch, kteří fungují ve stylu “popadněte plavky a utíkejte k moři”. Snaží se obejít a obtelefonovat co nejvíce potenciálních zákazníků, tráví v práci dlouhé hodiny, „nestíhají“ - prostě dělají totéž, co dosud, jenom intenzivněji, a věnují tomu více času, teď někdy i za méně peněz.

My se zde snažíme něco udělat pro ty, kteří jsou ochotni vzít rozum do hrsti a zkusit na to jít jinak. Nemáme zázračný recept, ale věřím, že jsme schopni pomoci těm, kdo chtějí zkusit jinak hospodařit se svým životem. Součástí našeho plánu je detoxikace - je třeba se zbavit škodlivých představ o hospodaření, které mají svůj podíl na krizi, do níž jsme upadli.

Jak ta detoxikace vypadá? To právě napoví srovnání dvou obrázků ze začátku článku. Co mají společného?

Oba jsou to mýtické obrázky - zobrazují něco, co ve skutečnosti neexistuje. Okřídlený kůň Pegasus se na obrázcích objevuje už dva a půl tisíce let, druhý obrázek je mladší - neobjevuje se ani dvě stě let, ale vídáme ho o to častěji.

O tom, že v reálném světě neexistuje zvíře, které by odpovídalo obrázku Pegasa, Vás asi nemusím přesvědčovat. Ale co ta druhá polovina hádanky? Protínající se poptávková a nabídková křivka - kultovní obrázek kolující v miliónech kopií - tomu, že v reálném světě nic neodpovídá?

Dovedu si představit, že takovou myšlenku není snadné přijmout a že začínáte uvažovat, jestli mi nepřeskočilo. I mně trvalo dlouhé roky, než jsem začal pochybovat o některých věcech, které se učí ve většině kurzů ekonomie, a další čas si vyžádalo, než jsem zjistil, že mé pochyby jsou podepřeny v knihách od autorů, kteří tomu rozumějí lépe než já.

Vy snad nebudete mít tak dlouhé vedení jako já. V každém případě je třeba začít systematicky.

O co se opírají tvrzení servírovaná v kurzech ekonomie? Můžeme za nimi vidět dvě obranné řady. V první řadě jsou autority - úplně nejlepší je, když je možné do výkladu vsunout zmínku o některém nositeli Nobelovy ceny za ekonomii, který příslušné tvrzení nějak podpořil. Ve druhé obranné řadě stojí matematika. Ve výkladu se objevují grafy a vzorce a v posluchačích se vzbuzuje dojem, že všechno, co se předkládá, je opancéřované matematikou, že ekonomie je skoro něco jako fyzika.

Podívejme se postupně na obě obranné řady. Nejprve na autority. Začnu od zmínky o nositelích Nobelovy ceny. V celkovém kontextu je to jen detail, avšak detail, který stačí k tomu, aby člověk zbystřil pozornost.

Nositelé neNobelovy ceny za ekonomii

To, co se obvykle nazývá Nobelova cena za ekonomii, ve skutečnosti žádná Nobelova cena není. Alfred Nobel svou závětí založil v roce 1895 pět cen: za fyziku, chemii, lékařství, literaturu a cenu míru. První ceny byly uděleny v roce 1901. Jsou financovány z nadace, kterou Nobel založil.

O více než 70 let později, v roce 1968 byla švédskou bankou Sveriges Riksbank založena cena za ekonomii. První byla udělena v roce 1969 a je financována z fondu, který pro ten účel zřídila zmíněná banka. S opravdovými Nobelovými cenami nemá tato cena nic společného, ačkoli její zakladatelé udělali, co bylo v jejich silách, aby ten dojem vzbudili: vsunutím Nobelova jména do názvu ceny (Nobelovská pamětní cena …), vazbou na Švédskou akademii věd, dobou udělování i rituálem. Klamavá reklama měla úspěch - skoro všichni říkáme “nositel Nobelovy ceny za ekonomii”.

Friedrichu von Hayek, jednomu z prvních nositelů této ceny, slouží ke cti, že v projevu při slavnostním banketu řekl, že kdyby se ho byl někdo zeptal, zda tuto cenu zřídit, byl by rozhodně proti. Právě z toho důvodu, že její nositelé získají vliv, “který by žádný ekonom neměl mít”, a to na “politiky, žurnalisty, státní zaměstnance a veřejnost vůbec.”

Drzé čelo je lepší než poplužní dvůr

Nad (úspěšným) pokusem přiživit se na věhlasu Nobelových cen a vecpat ekonomii někam, kam ji nikdo nezval, je možné se zasmát.

Možná však v té souvislosti neuškodí připomenout si epizodku, která se odehrála zhruba o 150 let dříve. Je zaznamenáno, že při debatě o tom, zda na univerzitě v Oxfordu zřídit místo profesora politické ekonomie, varoval Edward Copleston, že se jedná o nauku, “která má sklony uzurpovat si ostatní”.

Čím to je, že v souvislosti s ekonomickými teoriemi opakovaně narážíme na tendenci řídit se starým českým příslovím “Lepší drzé čelo než poplužní dvůr”? Podíváme se, zda náhodou stopy nevedou až k Jeremy Benthamovi (1748–1832), na jehož morální filozofii současný hlavní směr ekonomie stojí, jak jsem připomněl už v předchozích článcích. Bentham šířil představu, že bude-li se každý jednotlivec snažit prosadit svůj vlastní zájem, povede to k maximálnímu užitku celé společnosti, že společnost není nic jiného než “součet” jejích členů a že zájem společnosti je součtem zájmů jednotlivců. Tuto svou představu vyjádřil jakýmsi matematickým modelem.

Tak ho vychovávali, až se z toho zhroutil

Přečtete-li si, co v obsáhlé studii o Benthamovi napsal John Stuart Mill (1806 – 1873), člověk, který ho znal od svého dětství a tak dobře, jako málokdo, asi Vás přejde chuť zvolit si Benthama příliš rychle jako autoritu v oblasti morální filozofie.

Odkud John Stuart Mill Benthama tak dobře znal?  Jeho otec byl Benthamovým přítelem a přívržencem. Svého syna sám vychovával a vzdělával od útlého dětství a  Bentham mu při tom pomáhal. Otec si předsevzal, že svému mimořádně nadanému synkovi dopřeje co nejlepší vzdělání, aby jednou mohl převzít štafetu po něm a hlavně po Jeremy Benthamovi a dál rozvíjet filozofii utilitarismu. Malý John se proto už ve třech letech začal učit řecky a pak to šlo jedno za druhým, pouze samé užitečné věci. Ve dvaceti se nervově zhroutil.

Naštěstí se z toho dostal - prý mu při tom pomohla i četba Wordsworthovy poezie. Dovedu si představit, že právě v té době začal ostře vidět ubohost některých Benthamových představ o povaze člověka, jak to později zachytil ve zmíněné studii.

Zde  je jeden odstavec z ní:

“Benthamovo pohrdání všemi ostatními školami myslitelů, jeho odhodlání tvořit filozofii zcela z materiálu poskytovaného jeho vlastním intelektem a intelekty jemu podobnými, bylo jeho první diskvalifikací jakožto filozofa. Tou druhou byla neúplnost jeho vlastního intelektu jakožto reprezentanta univerzální povahy člověka. K mnohým nejpřirozenějším a nejsilnějším citům, které jsou člověku vlastní, necítil žádné sympatie; od mnohých nejvážnějších lidských zkušeností byl zcela odříznut; a schopnost, díky které něčí intelekt dokáže porozumět odlišnému intelektu a ponořit se do toho, co ten druhý cítí - tato schopnost mu byla odepřena kvůli nedostatku jeho představivosti.” (John Stuart Mill: Bentham)

Co si odneseme z naší výpravy proti proudu času od neNobelovy ceny až Benthamovi? Ze zmíněné studie budeme vydatně těžit v první podzimní instruktáži, když bude třeba  si uvědomit, jaký způsob uvažování nám ekonomické teorie sugerují a jak to ovlivňuje i náš každodenní život a rozhodování.

Tato série článků se však první instruktáží nezabývá, je malou ukázkou z druhé instruktáže „Rozumět poptávce“. Díky tomu se z výpravy po trase neNobelisté – Bentham v tuto chvíli můžeme spokojit s málem.  Stačí, když si uvědomíme, že první řada – spoléhání na autority – vykazuje trhliny, a když dostaneme pořádnou chuť podívat se proto na druhou řadu.

To je tedy směr, kterým se nyní vydáme. Pojďme se podívat, jak jsou ekonomické teorie matematicky obrněny. Je to opravdové ocelové brnění, nebo jen kašírované divadelní brnění?  Na pomoc nám přichází Bart Simpson.

Starý dobrý kámen

V jedné z epizod televizního seriálu Simpsonovi spolu sourozenci hrají nůžky-kámen-papír. Předpokládám, že víte, jak se to hraje. Protihráči proti sobě synchronizovaně třikrát mávnou rukou ohnutou v lokti: “raz, dva, tři”. Na “tři” každý z hráčů utvoří z ruky jeden ze tří symbolů: nůžky, kámen nebo papír. Kdo vyhrál, se určuje podle pravidel:

• kámen poráží nůžky (kámen ztupí nůžky),
• nůžky porážejí papír (nůžky stříhají papír) a
• papír poráží kámen (papír zabalí kámen).

Bart dělal z ruky zásadně jenom kámen, neboť vyznával, že “starému dobrému kameni se nic nevyrovná”. Líza ho sice litovala, ale pokaždé nad ním snadno vyhrála tím, že z ruky udělala papír.

Proč to Bart dělal? Nebyl náhodou pod vlivem nějaké učebnice ekonomie?

Princip tranzitivity

Slavný ekonom Paul Samuelson v jedné ze svých knížek už někdy v roce 1948 definoval čtyři principy racionality spotřebitele. V příštím článku se budeme věnovat tomu, proč je třeba nějaké takové principy formulovat, jestliže se pokoušíme najít logickou cestu k poptávkové křivce. S každým z těch principů bychom si mohli užít trochu zábavy, zde se podívejme jen na jeden z nich. Je to princip, který vypadá nejjednodušeji - nazývá se princip tranzitivity - a zní:

Jestliže spotřebitel určitou kombinaci zboží A preferuje před kombinací B a jestliže B preferuje před C, potom A preferuje před C.

Pozorně si to ještě jednou přečtěte. Připadá Vám to zcela přirozené a samozřejmé? Vzpamatujte se! Ať nedopadnete jako chudák Bart.

Bart zřejmě Samuelsonův princip tranzitivity znal a usoudil:

kámen je silnější než nůžky, nůžky jsou silnější než papír, tedy kámen je silnější než papír - prostě není nad kámen (”Good old rock, nothing beats it!”).

Na co jsme to narazili? Princip tranzitivity pro hru nůžky-kámen-papír neplatí. Neplatí v mnoha dalších případech. Přidržíme-li se analogie s uvedenou hrou, i ve sportech můžete narazit na situace, kdy hráč A umí zahrát na hráče B, B umí zahrát na C a přitom C umí zahrát na A. Jestliže tedy “spotřebitel” chce pro svůj klub koupit jednoho z těch tří hráčů, nemůže si počínat „racionálně“ podle Samuelsona.

Příkladů srovnávání, která nejsou tranzitivní, je hodně. Jakmile začneme srovnávat nejen různá množství jednoho produktu, ale kombinace různých produktů, netranzitivní případy se začnou objevovat jako houby po dešti. Další zdroj takových případů se otvírá v případech, že jevy nastávají s určitými pravděpodobnostmi.

Jste-li od přírody luštitel(ka), můžete si chvilku pohrát s následujícím drobným příkladem z oblasti pravděpodobnostního uvažování. (Jestliže luštitel(ka) nejste, klidně ho přeskočte.)

Opět je to příklad srovnávání, které není tranzitivní - otázka, která ze tří hracích kostek je nejlepší, tu nedává smysl.

U normální hrací kostky jsou stěny kostky označeny šesti čísly: 1, 2, 3, 4, 5, 6. Představte si teď tři hrací kostky A, B, C, které mají stěny označeny těmito čísly:

• A: 1, 1, 5, 5, 5, 5
• B: 3, 3, 3, 4, 4, 4
• C: 2, 2, 2, 2, 6, 6

Dva hráči s nimi budou hrát tuto jednoduchou hru: každý jednou hodí svou kostkou. Vyhraje ten, komu padne vyšší číslo. U této hry je kostka A lepší než B. Skutečně, bude-li se házet kostkami A a B, je pravděpodobnější, že vyhraje A (nastane to s pravděpodobností 2/3 - kdykoli na A padne číslo 5). Můžete se přesvědčit, že B je lepší než C a C je lepší než A. Srovnat je do řady podle “užitku” tedy nedává smysl.

Případů, kdy porovnávání se neřídí principem tranzitivity, je opravdu dost. Jestliže tedy Samuelson a s ním nesčetné zástupy ekonomů předpokládají princip tranzitivity, začínají se vzdalovat od skutečného světa - zavírají oči před něčím, co reálně existuje.

Lze to říci i jinak: je možné, že v nějakém světě žijí Pegasové, není to však náš svět. Je také možné, že existuje svět, ve kterém obrázek protínajících se křivek nabídky a poptávky něčemu reálnému odpovídá. V tuto chvíli v nás však začíná klíčit podezření, že to (naštěstí?) není  náš svět.

Podívali jsme se zblízka na něco, co mělo být ocelový pancíř. Začínáme mít pochyby: je to opravu ocel? Vždyť to vypadá jako papundekl! V příštím článku do toho zkusíme vyvrtat prstem díru.

Termíny a poznámky

První instruktáž je 29. září, ale e-kurzy (stříbrné permanentky) startují už 19. září.

• Klikněte zde a otevře se Vám leták s programem, který si můžete vytisknout a použít jako přihlášku,
• klikněte zde a otevře se Vám stránka, kde se můžete hlásit on-line.

Poznámka 1. Dostal jsem několik e-mailů, v nichž píšete, že se těšíte, jak si tady na Forbíně budete číst články věnované ekonomii. V tom Vás bohužel musím zklamat - už bude jen jeden nebo dva články s touto tématikou. Důvod je jasný. V sérii čtyř článků zde vysvětluji, co během instruktáže “Rozumět poptávce” projdeme během půlhodiny. Zde se totiž musím vyvarovat používání grafů a matematických obrázků, protože vím, že jsou lidé, kterým se z toho dělá špatně, a nechci je odradit.  Když takové obrázky použiji při instruktáži a někomu se udělá špatně, vím, co dělat. Proto tam můžeme postupovat rychleji a předat něco uceleného těm, kdo mají zájem zkusit se zlepšovat v hospodaření s důležitými věcmi. To se tady na blogu nemůže podařit. U e-kurzu je to opět jiné než na blogu a určitá šance tady je - viz Poznámka 2.

Poznámka 2. Nedovedu s jistotou odpovědět na otázku, zda má smysl objednat si jen  stříbrnou permanentku 1, tzn. e-kurz “Moudré hospodaření”. Kurz je v první řadě určen na podporu pětice instruktáží. Avšak na jaře nastala podobná situace - e-kurz “Trivium není úplně triviální” měl také podpůrnou úlohu. Někteří lidé se však přihlásili jen na tento kurz. Jestliže někdo z nich čte tento článek, může do komentáře napsat, zda mu (jí) to k něčemu bylo, pomůže tím ostatním.

Zpět na úvodní stránku

Tento článek byl zveřejněn 12/09/2011 v 10:04 pm a je založen v kategorii GTD, Krize, Myšlení, Vzdělávání, Etika. Můžete sledovat odpovědi na tento článek prostřednictvím RSS 2.0 spojení. Both comments and pings are currently closed.