ANIMA Forbína

Otázka v nadpisu není myšlena jako urážka, jak se přesvědčíte v tomto článku. Pro každý případ raději začneme zlehka a od lesa.

Děláte telefónek? Proč?

Patříte k lidem, kteří někdy “dělají telefónek”? Víte, jak se to dělá? Během rozmluvy, například když druhému říkáte, že si ještě zavoláte, napodobíte jednou rukou sluchátko takto: sevřete ruku v pěst a pak napnete palec a malíček, zbývající tři prsty necháte sevřené. Takto vyrobené sluchátko přiložíte palcem k uchu a malíčkem k ústům. Vypadá to, jako když telefonujete.

Proč to lidé dělají? Samozřejmě, je to určitý druh gestikulace. Jenomže, když Vám někdo například říká “Zajdu za Vámi a popovídáme si o tom, nebo si aspoň zavoláme”, mohl by to celé provázet gesty. Při slovech “zajdu za Vámi” by mohl rukama napodobovat chůzi - dělat “ťapy ťap”, při slovech “popovídáme si o tom”, by mohl palcem a ukazováčkem napodobovat klapání zobáku - “klapy klap”, a při slovech “zavoláme si” by nakonec udělal telefónek. Takhle jsem to však nikdy nezažil - nikdy žádné ťapy ťap ani klapy klap, vždy jenom ten telefónek. Proč? Má to gesto vyjadřovat radost z toho, že dotyčný člověk umí telefonovat, nebo naopak obavu, že posluchač neví, co znamená “zavolat si” a potřebuje nápovědu? Rozumíte tomu?

Jestliže patříte k těm vzácným jedincům, kteří ještě nikdy neviděli dělat telefónek, možná Vás osloví další příklad.

Děláte dementního králíka? Proč?

Mluvené slovo má možnosti, které psané slovo nemá. Například můžete tónem hlasu vyjádřit, že něco myslíte ironicky, nebo že si děláte legraci. Aby v psaném projevu nedošlo k nedorozumění, je třeba hlasové možnosti nějak suplovat. Není to tak dávno, co se začali používat takzvaní smajlíci, například k označení toho, že něco myslíme v legraci. Naproti tomu už od nepaměti podobnou službu nabízejí úvozovky. Používají se k různým věcem, například k upozornění na ironii. Od jisté doby jsme svědky, jak někteří lidé začali v ústním projevu nahrazovat úvozovky gestem, nazývaným někdy “dělat dementního králíka”. Uděláte ho tak, že současně zvednete obě ruce přibližně do výše uší, na obou vztyčíte ukazovák a prostředník a zakýváte jimi.

Proč lidé dělají dementního králíka? Tady už se určité vysvětlení nabízí. Někdo totiž nedůvěřuje svému hlasovému projevu. Mluví nevýrazně a nevěří, že dokáže hlasem dostatečně jasně vyjádřit ironii. Proto hledá náhradu. Dříve si lidé občas pomáhali tím, že do věty zařazovali slova “v úvozovkách”. Říkali například: “Na tohle jsme, v úvozovkách, čekali.” Teď použijí gestikulace: “Na tohle jsme [udělají dementního králíka] čekali.”

Jak telefónek, tak dementní králík mají své nesporné kouzlo. Jste uprostřed závažného jednání, posloucháte nadřízeného, z něhož jde strach, a on Vás najednou jediným gestem vrátí do krásných časů dětství - jako byste si spolu hráli na poštu, nebo na zajíčka, který ve své jamce sedí sám, sedí sám.

Jestliže i Vy někdy děláte telefónek nebo dementního králíka, není to asi nic nebezpečného. Nejspíš se to dá vysvětlit obecnou lidskou tendencí k napodobování. Viděli jste to dělat někoho sympatického a začali jste to dělat také. Jisté nebezpečí tu však přece jenom je.

Je to jako s drobnou vyrážkou. Většinou je to jen zanedbatelná patálie. V ojedinělých případech to však může být příznak velmi vážné choroby. Proto neprohloupíte, když si zkusíte vzpomenout, kde jste si dělání telefónku nebo králíčka uhnal(a). Co kdyby to byl příznak něčeho vážnějšího, čemu se budeme věnovat teď?

Přetáhněte ho montážní pákou

Anglické slovo “lever” znamená páku. Od něho je odvozeno sloveso “to leverage”. Co znamená? Když jsem se s ním před 20 lety začal setkávat v různých dokumentech o firmách, mátlo mě, že nevím, jak ho přeložit do češtiny. Přičítal jsem to své nedokonalé znalosti angličtiny. Jenomže později jsem zjistil, že i vzdělaní rodilí angličtí mluvčí přiznávají, že pořádně nevědí, co to má znamenat. Podíváme se hned spolu, co napsali dva z nich: Jamie Whyte - ten se domnívá, že to znamená “použít”, a Lucy Kellaway - ta se domnívá, že by to mohlo znamenat “dělat”, nebo “nejvíce využít”, ale přísahat prý na to nemůže. Než si přečtete, v jakých souvislostech to napsali, můžete ze skutečnosti, že není jasné, co to slovo vlastně znamená, přijmout praktické předsevzetí.

Až konzultant nebo někdo podobný použije v rozhovoru nebo korespondenci s Vámi slovo “leverage”, přistupte okamžitě k preventivní akci. Zeptejte se ho třeba “May I leverage your services?” a když přisvědčí, přetáhněte ho montážní pákou (tyre leverage him). Jemně, samozřejmě.

Následující úryvky ukazují, před čím Vás to může ochránit.

Jak páčit peníze

Jamie Whyte v knize “Crimes against logic” používá jako příklad tuto větu:

“Benchmarked against best-in-class peers, intellectual capital leverage reveals significant upward potential moving forward.”

Otrocký překlad vypadá nějak takto:

“Referenční měření pákového efektu intelektuálního kapitálu oproti protějškům nejlepším ve své třídě odkrývá pro pohyb vpřed signifikantní vzhůru směřující potenciál.”

Jestliže nechcete otrocký překlad a vyznáte se v konzultační hantýrce, pak můžete uvedenou větu velmi přesně přeložit takto:

“Některé firmy podobné té vaší lépe využívají znalosti svých zaměstnanců.”

Proč konzultanti nepředloží tuto větu jako shrnutí výsledku projektu? Protože za takový závěr, říká Whyte, by si nemohli účtovat 250 tisíc dolarů. Původní věta se snaží vzbudit dojem něčeho velmi odborného a intelektuálně náročného.

Máme zde příklad toho, jak se zdánlivě vědecký nebo technický jazyk dá použít k předstírání, že se říká více než se skutečně říká. Teď postoupíme ještě o krok dál - podobným způsobem můžete maskovat i to, že neříkáte v podstatě nic.

Nerozumět jedinému slovu

Lucy Kellaway napsala v roce 2003 článek, který se tehdy objevil 12. února ve Financial Times pod titulkem “Delivering on Clichés: Accenture’s Annual Report Almost Makes Sense—Until You Read it Phrase by Phrase”. Je to mistrovské dílko, které můžete najít otištěné i v knize “Strategy bites back” od H. Mintzberga, B. Ahlstranda a J. Lampela.

Autorka popisuje, jak při cestě v londýnském metru četla výroční zprávu společnosti Accenture za rok 2002 a snažila se porozumět tomu, co čte - od jednotlivých slov, jako např. onoho “to leverage” nebo “deliver”, či “value”, přes způsob, jak se ta slova kombinují (nikdy neříkejte “record” aniž byste před ně předřadili “track” a aniž byste za ně připojili “proven” nebo “unparalleled”) až k celým větám (“Outsourcing is charged with aggressively expanding our global network of delivery centres as well as what we call our ‘solutions workforce’ to help us lower our technology solutions costs”).

Její článek končí tímto shrnutím:

“Jako studentka angličtiny jsem občas dostala obtížnou pasáž ze Shakespeara, abych ji rozebrala větu za větou. Pokaždé, když jsem skončila, zjistila jsem, že se mi líbila více, a více jsem jí rozuměla.

Když jsem na nástupišti metra poprvé nahlédla do výroční zprávy Accenture, měla jsem pocit, že chápu její smysl. Ale teď, když jsem ji rozebrala na kousky, mě to sebevědomí opustilo, a nemohu říci, že bych rozuměla jedinému slovu.”

Obecná lidská tendence k napodobování mohla způsobit, že jste si i Vy uhnal(a) něco z tohoto způsobu vyjadřování. Tady už ovšem přestává legrace - to určitě není dobře.

Nyní jsme připraveni k poslednímu kroku - teď už nepůjde jen o to, že se pomocí manipulace s jazykem maskuje myšlenková prázdnota, ale půjde o případy, kdy se tvrdí něco, co není pravda, co je škodlivé, a zastírá se to různou ekvilibristikou. Nebudeme se už také zabývat konzultačním pseudojazykem, ale něčím, co se šíří pod pláštíkem ekonomického a manažerského vzdělávání.

Jsme prodejní?

O článku, který teď budu citovat, jsme mluvili už na setkání ANIMA Klubu v květnu 2005. Snad mi účastníci toho setkání odpustí menší opakování. Snad si to i oni rádi připomenou, tím více, že to, o čem jsme tehdy mluvili jako o černých mracích nad obzorem, se mezitím mění na pořádnou bouři. Já jsem si ten článek právě přečetl znovu a docela mi z něho běhal mráz po zádech.

Jedná se o známý článek „The Nature of Man“, který v roce 1994 uveřejnili dva profesoři business škol: M. Jensen (Harvard) a W. Meckling (Rochester). V tom článku tvrdí, že každý člověk je „vyhodnocovač“ a „maximizátor“, a zavádějí v něm zkratku REMM (Resourceful, Evaluative, Maximizing Model). Na něm stavěla a snad ještě staví řada MBA programů.

Článek vychází z předpokladu, že zabývat se pojetím člověka je důležité, chceme-li porozumět tomu, jak fungují organizace. Proti tomu asi není možné nic namítat. Skutečně, podle toho, z jakého pojetí člověka vycházejí majitelé a manažeři firem, se vytváří podoba firmy. Od toho se také odvíjí, jak firma obstojí na trhu, jak si povede v obtížných dobách, a mnoho dalšího.

Rozpaky a znepokojení působí model, který autoři prosazují, a hlavně způsob jejich argumentace. Ukáži to na dvou příkladech.

Příklad 1. Autoři tvrdí, že esenci lidské přirozenosti vystihuje sada čtyř postulátů, kterými definují model člověka. Ukazují potom, jak jsou ve srovnání s jejich modelem méněcenné další čtyři modely, které si podle nich zaslouží pozornost,  a které označují jako ekonomický, sociologický, psychologický a politický model člověka.

Jejich Postulát I zní:

“Člověk se stará; je vyhodnocovač”.

Postulát vysvětlují v pěti větách - jedna z nich říká, že

“každý jedinec je vždy ochoten vzdát se dostatečně malého množství libovolného zboží (pomerančů, vody, vzduchu, bydlení, poctivosti, nebo bezpečí) za dostatečně velké množství jiného zboží.”

Toto překvapivé tvrzení pak ilustrují historkou, kterou uvedu v následujícím příkladu, a navíc z té věty podle nich okamžitě plyne, že je mylné se domnívat, že člověk má nějaké potřeby. Říkat, že člověk má potřebu dýchat nebo potřebu jíst, je hloupost plynoucí z neznalosti Postulátu I: i dusící se člověk je ochoten vyměnit malé množství vzduchu za dostatečně velké množství jiného zboží, podobně naprosto vyhladovělý člověk je připraven měnit malé množství jídla za něco jiného.

O kus dál se dozvíte, že jestliže člověk nemá žádné potřeby, je pak snadné vyvrátit psychologický model, konkrétně Maslowovu představu o pyramidě potřeb - jak můžete stavět pyramidu z něčeho, co ani neexistuje? No?

Co tomu říkáte? Můžete oprášit, co jsme říkali o sylogismech a entymémách v instruktážích věnovaných triviu, a trochu si na jejich argumentaci  posvítit.

Další příklad se týká něčeho, co je možná ještě vážnější než prohřešky proti logice.

Příklad 2 navazuje na téma prvního příkladu a začnu ho doslovnou citací z článku:

George Bernard Shaw, známý dramatik a sociální myslitel údajně kdysi tvrdil, že při jedné plavbě přes oceán se na palubě sešel se slavnou herečkou a zeptal se jí, jestli by se s ním vyspala za milión dolarů. Byla pro. Vytasil se s protinávrhem: „A co za deset dolarů?“ „Kdo si myslíte, že jsem?“, zvolala pobouřeně. Odpověděl: „To už jsme si vyjasnili, teď se jen handrkujeme o ceně.“

Pěkná historka. Ovšem možná nebudete věřit svým očím, když si přečtete větu, která v článku bezprostředně následuje:

„Ať se vám to líbí nebo ne, jednotlivci jsou ochotni obětovat v podstatě na cokoliv si vzpomenete, dokonce pověst nebo morálku, za dostatečně velké množství jiných vytoužených věcí.“

Zdá se, že autoři vůbec nepochopili pointu - o čem ta historka je. Historka přece říká, že to, zda je člověk děvka nebo není, nezávisí na výši částky, za niž je ochoten prodat svou čest. Podle obou profesorů však ta historka dokládá Postulát I a říká, že každý člověk je prodejná děvka.

Tady narážíme na něco jiného, než mezery v logice. Jestliže někdo nemá smysl pro humor, je to jiný problém než neschopnost logicky usuzovat. Bohužel moc nepomůže , když budete někomu, kdo to nechápe, vysvětlovat o čem je vtip, o čem je báseň, o čem je příběh.

To všechno jsou věci, které stojí v jistém smyslu nad logikou a budeme se jim věnovat v první podzimní instruktáži.

Nás teď především zajímá souvislost uvedených příkladů s druhou instruktáží “Rozumět poptávce”, na niž jsme upřeli pozornost v minulém článku.

Upozornili jsme v něm, že přijetím určitých ekonomických teorií zároveň (a často nevědomky!) přijímáme jisté vyhraněné pojetí člověka. A takové pojetí se pak podepíše na tom, co člověk dělá.

Citovaný článek “The Nature of Man” určité pojetí člověka prosazuje naplno, a to způsobem, který je místy hodně slabý v kramflecích, jak jsem teď velmi stručně naznačil. V příštím článku tady na Forbíně postoupíme dál a uvidíme, jaké odpudivé předpoklady o člověku se skrývají za matematickým aparátem používaným při vysvětlování zákonů poptávky.

K čemu může vést, jestliže je velké množství lidí indoktrinováno názory jako, že “všichni lidé jsou prodejné děvky”, nebo eufemisticky řečeno “každý člověk má svou cenu, záleží jen na tom, jak je vysoká”, nebo jako jsme to viděli o kousek výše: “Ať se vám to líbí nebo ne, …”? Takové názory se mohou stát proroctvím, které se samo naplňuje - zjistíte, že jste obklopováni stále větším počtem lidí, kteří takoví opravdu jsou.

Vytvářet z takových lidí firmu je zdánlivě organizačně jednodušší, ale historická zkušenost ukazuje, že takové organizace toho zpravidla moc nevydrží.

Možná je užitečné si připomenout, proč jsme se vlastně článkem „The Nature of Man“ před šesti lety na ANIMA Klubu zabývali. Vycházeli jsme tehdy z čerstvého čísla časopisu The Economist, němž se psalo o firemních skandálech (Enron, apod.) hodně v té době propíraných. V článku psali, že “to nastalo proto, že manažerské studium intelektuálně upadlo do zajetí skličující ekonomické vědy.”

Opravil bych to v tom smyslu, že skličující není ekonomická věda (nebo ideologie?), ale pojetí člověka, které se s její pomocí šíří, a omezování intelektu s tím spojené. Chce-li člověk, aby jeho organizace něco vydržela, měl by vzít rozum do hrsti a začít si v tom dělat pořádek.

Tomu se budeme snažit napomoci v následujích pěti ANIMA Instruktážích. Jejich rozvržení jsem oznámil už v předminulém článku. Teď mohu doplnit i názvy:

• 29. září 2011: Co stojí výš než logika?
• 20. října 2011: Rozumět poptávce
• 10. listopadu 2011: Rozumět nabídce
• 24. listopadu 2011: Když dospělí přemýšlejí o trhu
• 8. prosince 2011: Hospodařit s tím nejdůležitějším

Už máte možnost se hlásit:

• klikněte zde a zobrazí se Vám leták s programem, který si můžete i vytisknout a použít jako faxovou objednávku;
• klikněte zde a zobrazí se Vám stránka, z níž se můžete hlásit on-line.

Budete-li volit zlatou permanentku, nezapomeňte zaškrtnout jednu ze 3 uvedených “stříbrných permanentek”, kterou chcete ke zlaté permanentce zadarmo přibalit. První z nich - “Moudré hospodaření” - doplňuje témata uvedených 5 instruktáží. Zbývající dvě - “Manažerky, manažeři a jejich móresy” a “Trivium není úplně triviální” - jsou opakováním e-kurzů z dubna - června a jsou určeny zejména těm, kdo z nějakých důvodů propásli instruktáže věnované manažerské morálce a instruktáže o triviu a chtějí si to aspoň částečně doplnit. To jim totiž umožní hlouběji proniknout do toho, čím se budeme tento podzim zabývat.

Zpět na úvodní stránku

Tento článek byl zveřejněn 29/08/2011 v 9:20 pm a je založen v kategorii Organizace, Oznámení, Myšlení, Vzdělávání, Etika. Můžete sledovat odpovědi na tento článek prostřednictvím RSS 2.0 spojení. Můžete poslat odpověď, nebo sledovat ze svých vlastních stránek.