Americký bullshit versus naše české hovno
O jedné staronové cestě k prosperitě firmy.
Neplést si dojmy s pojmy
V roce 1986 publikoval filozof Harry G. Frankfurt z Princetonské university krátkou, ale velmi inspirující studii nazvanou “On Bullshit”. Bullshit, jak asi víte, by v otrockém překladu byl býčí exkrement - kravinec, ale používá se ve významu kravina, krávovina, volovina, hovadina nebo kecy. V Americe je to velmi používané slovo. Já ho v tomto článku budu většinou překládat jako kecy nebo kraviny.
Frankfurtova studie začíná téměř slavnostně:
Jeden z nejvýznačnějších rysů naší kultury je, že je všude tolik keců. Každý to ví. Každý z nás přispívá svým dílem. Ale máme tendenci přepokládat, že se s tou situací nedá nic dělat. Většina lidí si docela věří, že dokáže kecy rozpoznat a nedá se jimi oklamat. Proto tento fenomén nevzbudil patřičný zájem ani nepřivábil mnoho zásadnějšího zkoumání. V důsledku toho pořádně nerozumíme tomu, co kecy jsou, proč je jich tolik a jaké funkce plní. A chybí nám svědomitě propracované pochopení, co pro nás znamenají.
Harry Frankfurt udělal něco velmi záslužného: pořádně vymezil důležité a nesmírně frekventované slovo. Jak důležité to je, o tom se mohli přesvědčit účastníci nedávné ANIMA Instruktáže “Jaký jazyk, takový rozum”. V momentě, kdy jsme si hráli s extenzí a intenzí termínů a “pouštěli jsme je proti sobě”, jsem mohl sledovat okouzlení účastníků, když zjišťovali, jak rozmazané mají i pojmy, které v zaměstnání dnes a denně používají.
Zcela nedávno jsem se dozvěděl, že v jedné ze zúčasněných firem si od té doby vyjasnili jeden pojem, a jak významný krok kupředu to pro ně znamenalo. Neřeknu, který pojem to byl, abych je nepřipravil o konkurenční výhodu, kterou tak získali. Spokojím se jen s konstatováním, že je to pojem, který každý z nás během dne použije několikrát a nenapadlo by mě, že zrovna vyjasnění toho pojmu může mít takový efekt.
Zvolíme proto jiný příklad - termín, který na nás útočí ze všech stran, je rozmazaný až hanba a důsledky jsou dalekosáhlé. Je to pojem reforma.
Reformovat nebo deformovat?
Nemáme k teď dispozici ani těch několik jednoduchých nástrojů, které jsme rozdali během výše zmíněné instruktáže, takže se do zkoumání termínu reforma pustíme holýma rukama.
Vodítkem při vymezování termínu někdy bývá samotná stavba slova. Re-formovat znamená vrátit něčemu původní podobu - formu. Člověk ani nemusí umět latinsky, aby význam předpony re- uhodl. Stačí si vzpomenout na slova revokovat, revitalizovat nebo repatriovat.
Jestliže se v dějepise učíme například o opatství Cluny a reformě benediktýnského řádu v 10. století, odpovídá to významu slova. Řád se po několika stoletích od svého založení pokazil a reformátoři mu chtěli vrátit původní podobu.
Podobně slovo reformace je použito správně. Reformátoři v čele s Martinem Lutherem chtěli vrátit církvi podobu, kterou měla v prvních stoletích po svém vzniku.
Teď jsme svědky něčeho jiného. Která z reforem, o níž jste v poslední době slyšel(a) si klade za cíl vrátit se k nečemu, co už bylo a co se pokazilo?
Samozřejmě význam slova nemusí odpovídat etymologii, ale pak je třeba je pořádně definovat. Jak je definováno slovo reforma? Jakákoli změna formy? I de-formace? Začnete-li o tom uvažovat, za chvíli si uvědomíte, jakou paseku působí rozmazaný a rozbředlý termín “reforma”.
Doporučuji, abyste si k tomu přečetli 9. kapitolu knihy K. P. Liessmanna “Teorie nevzdělanosti”. (Kniha stojí za přečtení celá, použili jsme ji i v probíhajícím e-kurzu “Pokračovací kurz o manažerských móresech”.) Pro ilustraci z ní uvedu aspoň několik vět:
Reformní duch nahrazuje všechny jiné politické programy, koncepty a ideje. A také nahrazuje morálku. Jde už jen o to projevit odvahu k reformám. Dnes platí jako ctnost signalizovat ochotu k reformám, špatný je ten, kdo reformám vzdoruje. Reforma je dobro, je obranou před zlem, svět se dělí na stoupence a nepřátele reforem. A jako každá správná ideologie nemusí ani reformní duch sám sebe zdůvodňovat. Prokazovat v každém jednotlivém případě, jestli je vůbec nutné reformovat, a pokud ano, tak jak, by bylo příliš velkým požadavkem. Nějaká reforma je vždy nutná, protože reformy jsou nutné vždy.
… Nejpikantnější ovšem je, že s každou reformou stoupá potřeba dalších. Protože všechny problémy, které reformy přinášejí, se mohou vyřešit jen dalšími reformami. … Ovšem, aby se lidem vzala poslední možnost prohlédnout podvodné manévry reformátorů, musí se všechno dít velice rychle.
Dovedu si představit, že některým firmám pomůže, když si posvítí i na slovo reforma, ale sázkou na jistotu je termín kecy, resp. kraviny. Vraťme se proto ještě na chvilku k Frankfurtově studii “On Bullshit”.
Nikdy nelži, jestliže stačí kecat kraviny
Soustřeďme se jen na tu část uvedené studie, která se týká vztahu lhaní a kecání. Už proto, že jsme zde lhaní nedávno věnovali celou sérii článků. Frankfurt cituje úryvek z Amblerova románu “Dirty Story”:
Ačkoli mi bylo teprve sedm, když zabili mého otce, pořád si ho dobře pamatuji, i některé z věcí, které říkával … Jedna z prvních věcí, které mě učil, byla: “Nikdy nelži, když můžeš dosáhnout svého kecáním kravin.”
Rozebírá pak, z jakého přesvědčení uvedená rada pramení. Lhaní je náročnější, protože vyžaduje konzistenci, lež bývá třeba konstruovat. Lhář ví, nebo se domnívá, že ví, co je pravda, a říká něco jiného.
Naproti tomu kecat je možné bez ohledu na to, co je nebo není pravda. Možná je to pravda, možná ne.
Při hlubším rozboru se ukazuje, že kecal je horší a nebezpečnější než lhář.
Čtenáři knihy “Manažerky, manažeři a jejich móresy” možná sami dospějí k dalšímu Frankfurtovu závěru: relativistovi, to znamená člověku, který věří, že žádná objektivní pravda neexistuje, zbývají jen dvě možnosti - mlčet anebo kecat.
Vynořila se tady před námi slíbená staronová cesta k prosperitě firmy. Dokázat se ve firmě shodnout na významu některých klíčových pojmů. Může to stát čas, musí se to aspoň trochu umět, ale je to podle všeho mnohem přísnosnější než například obligátní hrátky s popisem procesů. Koncept keců je určitě jedním s pojmů, s nimiž je vhodné začít. Dovedete si představit, co by znamenalo, kdyby se je ve firmě podařilo snížit na polovinu?
V nadpisu jsem uvedl ještě jeden specificky český termín. Pojďme se mu chvíli věnovat.
Pozitivní výraz pro nic na pět písmen
Na základě průběhu instruktáže “Jaký jazyk, takový rozum” jsem účastníkům e-kurzu “Trivium není úplně triviální” doporučil ke čtení knihu Pavla Eisnera “Chrám i tvrz - kniha o češtině”. Je to skutečný skvost a doporučuji i Vám si ji včas v nějaké knihovně zajistit, nejlépe před dovolenou (má totiž přes 600 stránek). Pomůže Vám češtinu spatřit z tolika stran, že se Vás nejspíš zmocní úžas.
Vzpomněl jsem si na ni znova při minulé instruktáži “Logika lidí, ne strojů”. Konkrétně na něco, o čem se Eisner zmiňuje například ve 46. kapitole “Čeština za stolem” nebo v 85. kapitole “Lingua rustica?”. Je totiž schopen i v současné češtině vysledovat stopy toho, že v pobělohorské době byla jen jazykem venkovského obyvatelstva.
Mne pak při instruktáži napadla bizarní hypotéza, že možná z nějakých podobných důvodů nám ve spisovné češtině chybí některé prostředky pro přesné uvažování a máme je ukryté v hrubé podobě jazyka, jakým mluvili a mluví třeba dlaždič nebo čeledín. Anebo kočí.
Série instruktáží se totiž ubírá podél “technologické linky” přemýšlení, která začíná u smyslových vjemů, přes představy, pojmy až k entymémám a složitějším útvarům. Minule jsme se pohybovali na začátku této linky a všímali jsme si toho, jak smyslové klamy nebo nezvládnutá představivost znehodnocují myšlení. Hledal jsem překlad anglického GIGO: “Garbage in, garbage out” (smetí dovnitř, smetí ven) a ve spisovné češtině jsem ho nenašel.
V nespisovné češtině však existuje úsloví, které to dokonale vystihuje: “Z hovna bič neupleteš” (dokonce někdy poeticky rozšiřované o: “… Když upleteš, nezapráskáš. Když zapráskáš, leda sebe.”)
To není všechno! Spisovné češtině chybí i pozitivní výraz pro něco, jako je prázdná množina. Nic v ní není, ale není to nic. Angličan může říci: “You know nothing about it” - otrocky přeloženo: “Ty o tom víš nic.” My však musíme spisovně říci: “Nic o tom nevíš.” To je velmi nelogické - straší tam ty dva zápory. Na úrovni nespisovné češtiny však máme prostředek, jak nic vyjádřit pozitivně: “Víš o tom hovno!”
Tím končím letmý pohled na poslední dvě instruktáže. Nevím, co víte o sylogismech, entymémách a vůbec o způsobu, jak tvoříme úsudky. Těmhle věcem se budeme věnovat během příští ANIMA Instruktáže “Logicky, krok za krokem”, která bude ve čvrtek 26. května 2011 od 13 hodin.
Máte možnost se přihlásit pomocí on-line přihlášky - klikněte zde, nebo faxem pomocí letáku, kde najdete i další informace - klikněte zde.