ANIMA Forbína

O tom, jak je zbytečné umět počítat i myslet, když máte zásuvku pořád plnou tisícikorun. A co když začne vysychat?

Domácí učitel pozná různé lidi

Jako student jsem občas dával kondice z matematiky. Rád na to vzpomínám. Tehdy jsem to vnímal hlavně jako vítané finanční přilepšení, s odstupem si uvědomuji, jak je důležité, když si už v mládí člověk láme hlavu, jak druhého něco naučit. Opravdu jsem si ji lámal - měl jsem pověst domácího učitele se stoprocentní úspěšností v přípravě na reparáty a nechtěl jsem si ji pokazit. Navíc mě kondice občas zavedly do zajímavých rodin. Například o tom, co jsem zažil, když jsem jedny prázdniny doučoval syna tehdejšího iránského velvyslance, by se dala napsat dlouhá humoristická povídka.

Zde se mi však hodí použít zkušenosti z jiné rodiny -  rodiny umělce, který to později dotáhl až k titulu národního umělce. Měl zavedený zajímavý systém hospodaření. Žádné počítání, které jsem znal z domova. Měli doma zásuvku plnou stokorun - dnes by tomu odpovídala zásuvka plná tisícikorun. Když jeho žena potřebovala peníze, otevřela zásuvku, sáhla dovnitř a bylo to. On se jen staral o to, aby zásuvka byla pořád nacpaná bankovkami. Jednoduchý a příjemný model.

Ke mně se Mistr choval velmi přátelsky a s určitou zvědavostí. Představoval jsem cizorodý element, který se v životě jeho rodiny vynořil jen proto, že jeho jediné dítě propadalo z matematiky. Potřeboval to nějak překlenout a doufal, že až  jeho potomek proleze školu,  vypracuje se tak jako on, aby žádnou matematiku nepotřeboval.

Podobně jednoduchým způsobem jako Mistr řídil provoz domácnosti, je možné řídit firmu. Stačí mít hodně zakázek, naúčtovat si tučnou marži a jaképak počítání.  V období hojnosti se stejně velkoryse můžete stavět i k jiným věcem - zejména k tomu, co nás v tomto článku bude hlavně zajímat - ke schopnosti myslet. Umělcova manželka si může dovolit nakupovat nejrůznější nesmysly nebo třeba někde zapomenout peněženku plnou peněz - nevadí, stačí sáhnout do zásuvky. Firma, která žije v hojnosti, si může dovolit nemyslet - dělat jeden chybný úsudek za druhým - nevadí, výsledek se pokaždé odepíše a zkusí se to znova.

Nejsou však jen tučné roky, jsou i roky hubené - proto firmy vědí, že je dobré počítat a mnohé si dokonce platí finanční ředitele. Vyplatí se jim i v letech tučných. Jak je to s myšlením? Nevyplatí se náhodou i Vaší firmě, abyste se snažili správně usuzovat?

Zkuste tu otázku nadhodit a možná se se zlou potážete. Kolegové v práci se začnou čertit: “My že neumíme myslet?” Proto pěkně prosím aspoň Vás - neurážejte se hned a pojďte se zamyslet, jak to vypadá ve vaší firmě.  Létáme v tom totiž asi všichni podobným způsobem.

První rozhlédnutí

V roce 1947 pronesla Dorothy L. Sayers v Oxfordu známou řeč “The lost tools of learning”, ve které upozornila, že se dnes ve školách neučí zdaleka tak kvalitně myslet, jak to bylo zvykem ještě na konci středověku. Úpadek soudobého myšlení ilustrovala například na tom, že se i v renomovaném periodiku, jakým byl Literary Supplement Timesů mohla v článku na první straně objevit věta:

“Francouz Alfred Epinas poukázal na to, že určité druhy (např. mravenci a vosy) mohou čelit hrůzám života a smrti pouze ve společenstvu.”

Briskně ukázala, že kdo tu větu vytvořil, nemyslel.

Mám takový dojem, že dnes jsme bohužel zvyklí na myšlenkové zřiceniny úplně jiného kalibru. Nebo se mýlím?

Rozhlížím se kolem sebe. Na stole mi před chvílí přistála jakási tiskovina, která má vzadu celostránkovou placenou reklamu. Uprostřed ní stojí velkými písmeny:

“Úspěch konceptu spočívá v dobře definované profesionální a v oboru ojedinělé metodě.”

S velkým úsilím se snažím pochopit, co chtěl básník říci. Proč to tam psali? Když už za to dali ty peníze, nenapsali by tam raději něco srozumitelného, kdyby to uměli?

Pokračuji - otevírám stránky velké známé společnosti XY s mnohamiliardovým obratem, která by měla mít přesnost myšlení a vyjadřování ve vínku. Za chvíli nacházím v oddílu dotazů a odpovědí tuto myšlenkovou zříceninu:

“XY v tuto chvíli neplánuje další zvyšování cen, protože tímto krokem již zohlednil cenový vývoj na trhu a ceny tak přizpůsobil na ekonomicky přijatelnou úroveň.”

Předpokládám, že i Vy jste zvyklá nebo zvyklý prolézat myšlenkové trosky a hledat v nich, co se dá zachránit. Asi se i z této věty pokoušíte vydolovat myšlenku. Je to ale v pořádku? Jestliže autor myšlenku měl, proč ji neřekl? Možná žádnou pořádnou myšlenku neměl. Vy však na jeho duševní říhnutí snaživě reagujete: “Měl snad na mysli tuhle krásnou písničku?”

Asi nemá cenu takhle pokračovat dál. Strefovat se do náhodně vybraných firem. Rozhodl jsem se proto postupovat systematičtěji a pokusit se nahlédnout do myšlenkové kuchyně dvou opravdu známých firem - našich dvou největších politických stran ČSSD a ODS. Uvidíte, že to byl docela šťastný nápad.

Nejprve si však stručně připomeňme, co se dá na myšlení učit. Trochu tím sáhneme do útrob chystané ANIMA Instruktáže “Logicky krok za krokem”, ale její účastníky tím rozhodně nezkrátíme.

Forhend? Jaký forhend? Bekhend? Jaký bekhend?

“Také je naučím používat sylogismy. Třeba se to klukům bude hodit”, řekl si možná Aristoteles, když dostal za úkol učit skupinu mládenců. Klukům se to asi opravdu hodilo. Z jednoho vyrostl Alexander Veliký, z druhého pozdější egyptský král Ptolemaios I. a ani ostatní se neztratili.

Při slově sylogismus se Vám asi vybaví ono vykřičené schéma:

Všichni lidé jsou smrtelní.
Sokrates je člověk.
—————————-
Tedy Sokrates je smrtelný.

Možná máte pocit, že se v tomto případě Aristoteles zabýval nějakými primitivnostmi. To byste tomu dali! Aristoteles si uvědomil, že změnami gramatické struktury tří vět ve schématu, můžeme dostat celkem 256 různých možností. Pouze 19 z nich jsou sylogismy, které odpovídají správnému usuzování. Ty se pak žáci ve školách učili používat. Měli pro to mnemotechnické pomůcky - jména jednotlivých sylogismů. Samohlásky ve jméně připomínaly jakou gramatickou strukturu mají věty ve schématu. Ten, který jsme uvedli, je Barbara, protože všechny tři věty jsou typu A.

Takto vypadá například  Friseso (věty jsou po řadě typu I, E, O):

Některé nerosty jsou kovy.
Žádná živá bytost není nerost.
—————————————-
Tedy některé kovy nejsou živé bytosti.

Už vidíte, že to není jednoduché? Jste schopni se přesvědčit, že je to správný sylogismus - správný úsudek? To, že vede ke správnému závěru, samozřejmě nestačí. Ke správnému závěru může vést i nesprávný úsudek - tady je příklad:

Některé kovy jsou vzácné.
Zlato je kov.
—————————-
Tedy zlato je vzácné.

Vyvrátit nesprávný úsudek nebývá tak těžké - stačí najít protipříklad - například zde dosadit místo zlata železo. Ověřit, že se jedná o správný úsudek (jako v případě Friseso), bývá mnohem těžší - hodí se Vám, když si budete umět namalovat ten správný obrázek a prozkoumat ho.

Proč se dříve děti učily sylogismy? Ze stejných důvodů, jako se učí údery při tenise. Samozřejmě to jde i bez nácviku úderů - můžete dítěti dát raketu a míček a říci “Hraj, všechno potřebné okoukáš při hře.” Třeba bude dítě šikovné, hodně toho pochytí, ale zůstane pod hranicí svých možností.  K něčemu podobnému nás odsoudili mudrlanti, kteří kdysi rozhodli: “Ať se děti ve škole učí předměty, myslet se naučí za pochodu.”

Čekáte, že se teď pustím do ČSSD a ODS, že nepoužívají sylogismy? Ne, ještě zbývá udělat jeden krůček.

Enty? Ententyky? Entymémy!

Neuvažujeme ani nemluvíme v sylogismech, používáme entymémy.  To jsou úsudky, které vznikají ze sylogismů tak, že něco mlčky předpokládáme. Řekneme: “Sokrates je smrtelný, protože je člověk” a mlčky přepokládáme premisu, že všichni lidé jsou smrtelní. S entymémami dokážeme divy - celý Aristotelův spis o rétorice se kolem nich točí.

Je toho hodně, co bychom se o nich měli naučit. Měli bychom například vědět, proč při takové entymémě “To je příliš krásné, aby to mohla být pravda” se nám má v hlavě rozsvítit varovný majáček, ale hlavně bychom měli být schopni odlišit myšlenkovou ruinu, která si hraje na entymému, od solidní entymémy založené na nějakém solidním sylogismu.

Takže teď už tušíte, co jsem zkusil - vydal jsem se podívat, jaké ČSSD a ODS používají entymémy.

Modré z nebe

První problém, na který jsem narazil, když jsem začal zkoumat internetové stránky obou stran, byl nedostatek materiálů obsahujících úsudky. Najdete tam dokumenty například o volebních programech. Ty mají charakter slibů - vyhrajeme-li volby, přineseme vám modré (nebo oranžové) z nebe. Za tím by měly být nějaké úsudky - proč si myslí, že je pro nás modré z nebe to nejdůležitější, proč jsou přesvědčeni, že ho dokážou z nebe snést - ale v dokumentech se neobjevují.

Pak jsem dostal spásný nápad. Vzpomněl jsem si, že poměrně nedávno obě strany vypracovaly nějaké analýzy volebních výsledků. Kde jinde hledat úsudky než v analýze? Skutečně jsem dva dokumenty našel a pustil se do nich. Nestudoval jsem je, tak daleko jsem nezašel, ale rovnou jsem pátral po entymémách v nich. Zadal jsem vyhledávání slov “protože” a “neboť”, kterými se entymémy většinou prozradí, a nestačil jsem se divit. (Později jsem to celé ještě pojistil vyhledáváním dalších spojení, jako “a tedy”, “a proto”, ale celkový obraz se tím nezměnil.)

Stručně řečeno: slov “protože” a “neboť” jsem tam našel žalostně málo a rozhodně bych netvrdil, že byla součástí solidních entymém.

Teď trochu podrobněji. Začnu dokumentem “Analýza komunálních voleb v roce 2010″ vypracovaným v ČSSD. Dokument má 46 stránek. Zde to bylo opravdu jednoduché - slova “protože” ani “neboť” se v něm vůbec nevyskytují. Zalistujete-li dokumentem, hned pochopíte proč. Jsou to jen čísla, čísla, čísla, tabulky, tabulky, tabulky, grafy. Jsou v něm jen necelé dvě strany souvislého textu nadepsané “Celkové shrnutí”. Najdete na nich například větu

“Nespokojenost s vládní politikou měla pravděpodobně i mobilizační účinek na voliče ČSSD, což  lze usuzovat s historicky nejvyšší volební účasti od roku 1998.”

U ní jsem se na chvilku zarazil, protože jsem měl dojem, že se jedná o novátorské spojení “usuzovat s něčím” (podobné dokumenty taková novátorství milují), ale pak jsem pochopil, že se jen jedná o pravopisnou chybu.

Druhý dokument je “Analýza příčin porážky ODS v krajských a senátních volbách I” vypracovaná Hlavní kanceláří ODS. Tady je mnohem více textu, dokument má 97 stran a už na pohled slibuje, že by se mohl více blížit tomu, co si člověk představí při slově analýza. S pravopisem jsou také na štíru - už na straně 4 Vás vyburcuje k opatrnosti věta “Projektový tým HK ODS byl zřízen na podzim roku 2007 se dvěma cíly: …”. Slovo “protože” jsem v celém textu našel jen na 6 místech a ani u jednoho z nich bych si nepřál dostat za úkol podložit ho solidním sylogismem - vypadá to spíš na ty myšlenkové trosky.

Uvedu jen pár příkladů:

• (na str. 59 se mluví o lidech s aspoň jedním nezaopatřeným dítětem) “Protože jsou ve svých potřebách a požadavcích vůči státu podstatně konzistentnější než skupina zaměstnanců, měla by vládní politika vytvářet jednoznačně definovatelné benefity také pro tuto skupinu.”
• str. 68: “Protože měření hodnotové orientace je realizováno zatím jen po dobu čtyř let (míněno vlastní výzkumy ODS), není možné říci, zda se bod zlomu převahy liberálních a konzervativních versus dominace sociálních hodnot posouvá s rostoucí délkou průměrné délky života, nebo zda je bod zlomu konstantní - tj. cca ve věku 44 let.”
• slovo “neboť” se vyskytuje jen jednou, a to na str. 97 v poznámce pod čarou, která patří  k větě “Tato situace nepramenila primárně z toho, že k volbám přišlo podstatně více voličů, než v uplynulých  volbách”. Poznámka zní: “Ačkoli se to dalo čekat, neboť od roku 2004 došlo zatím u všech typů voleb k mezivolebnímu navýšení účasti (u parlamentních o 6,5 %, u komunálních o 0,9 %, u druhého kola senátních o 2,3 %). Zdá se, že apatie prvních let nového tisíciletí byla prozatímním dnem, od něhož se voličské skupiny odráží, ačkoli s různými motivy.”

To tedy dává určitý obrázek o stavu usuzování v naší krásné zemi. Znovu opakuji - možná jste zvyklí hledat ve zhroucených úsudcích zlomky myšlenek, ale co všechno nás takové živoření stojí?

Jak ve srovnání s tím obstojí Vaše firma? Opírá se o zdravé úsudky, nebo se v ní setkáváte s podobnými myšlenkovými troskami, které vás připravují o čas, peníze i zákazníky?

Co s tím můžeme udělat Vy a my?

ANIMA Praha v následujících měsících nabízí program zametání před vlastním prahem založený na 5 instruktážích a e-kurzu “Trivium není úplně triviální”.  Začínáme příští týden a ještě máte možnost se přihlásit pomocí on-line přihlášky - klikněte zde, nebo faxem pomocí letáku, kde najdete i další informace - klikněte zde.

Zpět na úvodní stránku

Tento článek byl zveřejněn 20/04/2011 v 1:07 am a je založen v kategorii Myšlení, Komunikace, Vzdělávání. Můžete sledovat odpovědi na tento článek prostřednictvím RSS 2.0 spojení. Můžete poslat odpověď, nebo sledovat ze svých vlastních stránek.