Čekáme bezvětří, a proto rekordně dlouhé dny
Ptali se Mirečka, proč se podle jeho názoru slunce pohybuje po obloze. Mireček odpověděl, že slunce po obloze žene vítr. Jak hodnotíte Mirečkovu odpověď? To záleží na tom, jak je starý, viďte? Jestli je klučinovi pět let, je jeho naivní teorie docela pěkným výkonem. Jestli je Mirečkovi čtyřicet a šéfuje skupině meteorologů, je jeho naivní teorie důvodem ke znepokojení. Něco není v pořádku. Budeme se muset připravit na předpovědi počasí, jako je ta v nadpisu.
Poznali jste v tomto absurdním příkladu něco, co znáte z práce?
Naivní teorie
Všichni začínáme v dětství s různými naivními teoriemi, ale časem bychom je měli nahradit něčím lepším. Kupodivu některé naivní teorie v nás přežívají, ani nevíme, kolik jich je. V 80. letech minulého století se tím zabýval psycholog McCloskey a studentům prvních ročníků vysokých škol předkládal například tento obrázek.
Schématicky zobrazuje zahnutou trubici položenou na stole. Trubicí se prožene kulička a otázka zní, po které z naznačených drah se bude po opuštění trubice kulička pohybovat. Docela dost dotázaných odpovědělo, že po té zakřivené. Vysvětlovali to tím, že pohybem v trubici získá kulička jakousi “faleš” nebo “impuls”, které ji dále povedou po zakřivené dráze. Někteří z těch, kteří tak odpověděli, dokonce studovali fyziku.
Předkládal jim také tento obrázek.
Otázka zněla: jestliže se kulička kutálí po stole a spadne přes okraj, po jaké trajektorii bude padat dolů? Opět se našlo dost zastánců naivní teorie, podle níž nejdříve chvíli poletí rovně a pak začne padat kolmo dolů.
Četl jsem o úraze způsobeném přesně touto naivní teorií. Mladík, který něco opravoval na střeše, se chystal sestoupit po žebříku, ale žebřík pod ním ujel. Mladík začal padat, ale měl dost duchapřítomnosti, aby si všiml, že asi tak metr od zdi domu roste keř a rozhodl se ztlumit dopad tím, že místo na beton spadne do keře. Odrazil se od zdi, ale bohužel měl zřejmě zažitou právě zmíněnou naivní teorii, takže přeletěl keř a dopadl asi 4 metry od zdi a zlomil si ruku.
Mezi námi se určitě pohybuje hodně “naivních fyziků” nebo “přírodních fyziků” a až na nějaký ten zbytečný úraz jim jejich naivní teorie v životě nijak nepřekáží. Zastávají-li však určité funkce, mohou napáchat hodně škody. Podobné je to s “přírodními etiky”. V 10. kapitole knihy “Manažerky, manažeři a jejich móresy” (MMJM) nazvané “Spravedlnost” jsme tomu věnovali následující odstavce.
Letecky nebo oslovsky?
Čas od času jsem tady používal drobností ze školské matematiky. To je zrovna oblast, která může být většině lidí ukradená, nebo jim být dokonce pro legraci. Dovedou vyprávět veselé historky o tom, jak ve škole zůstali nedotčení matematikou nebo se třeba chlubí, jak nedávno s kamarády cosi počítali a každý došel k jinému výsledku. Zůstali na úrovni “přírodních matematiků” a je jim tak dobře. Avšak i u takových “přírodních matematiků” jde legrace stranou, když usedají do letadla. V tu chvíli si všichni přejí, aby ti, kdo letadlo konstruovali a udržují, nebyli “přírodní matematici”.
Podobné je to s “přírodními etiky”. Mohou nás bavit svými posměšnými poznámkami nad pokusy o etice přesně přemýšlet. Avšak legrace nás přejde, když začneme žít v nějakém státě nebo pracovat v nějaké firmě. Jestliže se politici a manažeři rekrutují pouze z řad “přírodních etiků”, nečeká nás nic dobrého. Nenechte se zmýlit tím, že to v té firmě nebo v tom státě nějak funguje. Vždycky to nějak funguje. I v zemi, kde letadla konstruují “přírodní matematici” nějak funguje doprava. Lidé se pomalu přesunují na zádech oslů, kolem se povalují zbytky ohořelých letadel. Podobně ve firmě nebo státě s nefunkční morálkou. Osli se vozí na zádech lidí a kolem se povalují zbytky dobrých úmyslů a záměrů.
Speciálně pro manažerky a manažery, kteří se chtějí dostat na výši situace, není jiná cesta, než začít o móresech přesněji přemýšlet a probrat se z mrákotných stavů “přírodních etiků”.
Odezva těch, kdo chtějí být na výši situace
Právě skončilo druhé kolo seminářů ke knize MMJM a zanechalo ve mně pocit hluboké vděčnosti k jejím dosavadním čtenářům. Co se stalo? Každý týden posílám novou kapitolu na 40 adres. Z těch 40 lidí na semináře druhého kola dorazilo 26 lidí, 3 dokonce využili možnosti přijít na dva termíny.
Připadá mi to jako malý zázrak. Ti lidé nepohrdli skromnou a nedokonalou pomocí, kterou MMJM nabízí, tráví čas její četbou a ještě nelitují čas a přijdou na seminář.
Nejdůležitější je, co na seminářích říkali. Zdá se, že mnozí vyrazili na cestu od “naivních teorií” k něčemu lepšímu. Někteří mluvili o tom, že už (po 2 měsících!) zjistili, že používají nástroje z MMJM k tomu, aby byli k etickým otázkám vnímavější, rychleji se zorientovali a domluvili, a to nejen se čtenáři MMJM.
To mne vede k jednomu oznámení a jedné prosbě.
Oznámení
V období duben - červen 2011 “řízenou četbu” MMJM zopakujeme pro další zájemce. Podmínky budou totožné jako byly v 1. čtvrtletí: účastníci budou v uvedené době dostávat s týdenní frekvencí e-mailem kapitoly knihy MMJM. Kromě toho budou oprávněni účastnit se 3 moderovaných dvouhodinových seminářů na adrese Opletalova 55, Praha 1 (v každém kole bude možnost vybrat si ze 2 termínů). Cena kurzu je Kč 2500 + 20% DPH, pro soukromé osoby, studenty a pracovníky škol je zlevněná cena Kč 1500 + 20% DPH.
Prosba
Současné čtenáře MMJM, kteří se k tomuto článku dostanou, prosím o pár řádků zhodnocení jejich zkušeností po 2 třetinách knihy, zde v komentářích pod článkem. Může to být cenná služba pro ty, kdo o účasti ve 2. běhu uvažují. Nechcete-li se podepsat plným jménem, stačí iniciály nebo pseudonym.
Děkuji!
04/03/2011 v 1:08 pm
Dobrý den,
Jsme na stránkách, kam chodí určitá skupina lidí s určitým záměrem, který je dán určitým vztahem k tomu, co dáváte/nabízíte/prodáváte. Nejsem si tudíž zcela jist, zda má cenu popisovat to, o co Vy mě a další odběratele Vaší knihy v tomto blogu žádáte.
To, že jsem za poslední roky mentálně povyrostl, je ze značné části Vaše zásluha. Proto jsem ochoten věnovat Vám svůj čas a předat těm, kteří tento diskusní příspěvek čtou jednoduchý vzkaz: je to fakt dobré čtení a je s tím spojené mentální cvičení, které není ani trochu samoúčelné. Důkazem budiž mé rozhodnutí umožnit větší skupině mých kolegů se zúčastnit druhého běhu. Skupinka se formuje a rozrůstá.
Rak.
04/03/2011 v 4:57 pm
Dobrý den,
v reakci na 11. kapitolu knihy jsem se autorovi zmínil, že ani netuší, jak právě teď se mi takové čtení hodí.
V práci mě totiž neeticky nutí k neetickému jednání. Zamlada bych pravděpodobně reagoval hodně horkokrevně. O něco později, když děti byly malé a spláceli jsme půjčky, bych reagoval tzv. „diplomaticky“. Ani jedno ani druhé by bývalo nepřineslo nikomu nic dobrého.
Tentokrát pod vlivem četby knihy a rozhovorů s přítelem na telefonu je všechno jinak. Stále vyjednávám a zdá se, nechci to zakřiknout, že spějeme k dohodě o poskytování kvalitní spolehlivé služby. Nebudu se muset za sebe stydět, ani nést následky za svůj “negativní přístup”. Ten pocit, že jsem na výši situace stojí za to.
Olda
05/03/2011 v 11:38 am
Rakovi a Oldovi
Děkuji za vaše komentáře. První reakce jednoho člověka, který je četl, byla: “Kolik jsi jim zaplatil?”
)
O tempora, o mores! (viz 2. kapitola
06/03/2011 v 7:52 pm
Dobrý den,
během čtení knihy jsem zjistil, že moje “ostrůvky jistoty”, které jsem si během svého života vybudoval, byly sice pohodlné, ale ne v pořádku. Znejistěl jsem a ostrůvky jsem začal přesouvat. Je to pracné, ale jsem rád, že to dělám. A za to mé poznání potřeby změny vděčím, pane doktore Vám.
Proto pokud se najde někdo, kdo bude chtít mé zatím zdaleka ne úplné znalosti využít, rád pomohu.
Jarda
06/03/2011 v 8:40 pm
Ráda vyhovím prosbě o vyjádření zkušeností spojených se čtením knihy. Myslím, že mi četba pomáhá lépe poznávat, utřídit si situace, ve kterých se necítím dobře, protože „něco není v pořádku“. Některá taková „něca“ z minulosti dostala při čtení textu jména. Když je dnes potkávám u sebe nebo u druhých, lépe je poznám a lépe se mi s nimi nakládá. Děkuji.
Pavla
08/03/2011 v 5:31 pm
První vec, které jsem si při čtení knihy všiml, bylo to, že se najednou v mém okolí rozmnožily etické problémy. Nejednou na mě začly vyskakovat za každým rohem, někdy i několikrát denně. Ne všechny se týkaly mě (mám to štěstí, že po mě zaměstnavatel nechce neetické jednání),
některé se týkaly mých blízkých a jejich rozhodování. Jiné se mě naopak týkají a nebývají to příjemná zjištění. Pomalu začínám tušit, co je etika a jak asi je tahla nauka vystavěna, a střípky mozaiky do sebe pomalu začínají zapadat.
Nejvíc mi pomáhá představa vzkvétání (čemu věnovat pozornost, aby mě svěřený život, rodina, obec, organizace vzkvétaly). Jednak je pro mě jasným důkazem, že zákonitosti etiky jsou objektivní a poznatelné (stačí vedle sebe postavit květinu, o kterou se starám, jak nejlépe umím, a “kontrolní vzorek” - květinu nezalévanu a nehnojenou). Od té doby mě například méně rozčiluje neetické chování lidí v nějaké organizaci a lépe se soustředím na to podstatné - co mám v této situaci udělat já. Lépe rozpoznávám svou lenost, svou nestřídmost, novinkou pro mě byla vytrvalost jakožto projev odvahy - to budu teprve trénovat. Otravným obchodním zástupcům se snažím říkat pravdu (ne kvůli nim, ale kvůli sobě). Příklad:
Zástupce: “Máte nějaké zkušenosti s investováním do akcií?”
Já: “Neberte to, prosím, osobně, ale nechci odpovídat.”
Cítím se mnohem lépe, než když se jich zbavím nějakou lží. Odpověď “ano” i “ne” by vedla k pokračování rozhovoru a časem bych nejspíše k nějaké lži sáhnul. Zkrátka, od začátku četby se denně přesvědčuji, že etický rozměr má téměř všechno, co dělám.
08/03/2011 v 10:42 pm
Dobrý den,
kniha, kterou píšete je úplně něco jiného, než jsem dosud k otázkám etiky a morálky viděla. Kniha není podřízena potřebám společnosti zaměřené na ekonomickou výkonnost - je zaměřená na člověka, na lidi. Zrovna dnes jsem pozorovala jednoho prodavače, který naprosto bez emocí obsluhoval zákazníky. Říkal zdvořilostní fráze takovým způsobem, že už nepůsobil jako člověk, ale jako robot. Možná se zdá, že etika a morálka svazuje, a proto se stala nepopulární. Z knihy mám však opačný dojem. Společenských problémů jsme si už nahromadili dost a nevěřím, že bez etiky se nám je podaří řešit. Na to ale nejdříve člověk musí zjistit o čem etika a morálka je, a to nám p. Chytil svoji knihou hodně ulehčuje.
Štěpánka
22/03/2011 v 10:41 pm
Milí současní i budoucí čtenáři knihy Chytilovy,
.
možná pro vás nebude tak těžké (jako pro mne)obstát sám před sebou při čtení knihy. Ustát a vydržet nápor dokonalosti je pro mne často až fyzicky k neunesení. Zalykám se všemi těmi slovy a poměřuji s nimi svou realitu. Vztyčené sloupy kardinálních ctností, tedy moudrosti, spravedlnosti, odvahy a umírněnosti se nade mnou doslova vypínají. Ale ono to tlačení a vypínání nese ovoce. To, co bych ještě donedávna měla za normální, dnes už nestačí. Netrápí mne tak “nepřátelé” vnější, jako “nepřítel” vnitřní. Umírněnost na mne nyní doléhá ze všech stran. Ale ve společnosti lidí, kterí to se vzkvétáním myslí vážně, se věřím i moje nemírnost vzpamatuje a umírní
Přeji všem vytrvalost při usilování o vzkvétání. A protože se právě minulý víkend můj syn tolik rozčiloval při popisování nepravostí, rozhodla jsem se jednu stříbrnou permanentku věnovat právě jemu. Řekl totiž další z milníkových vět, které vnímám jako signály, že jde po dobré cestě: “Mami já to někdy nemůžu ani vydžet, nejradši bych se postavil a nahlas předevšemi bych se ho na to zeptal, aby všichni věděli, co je zač.” Hanka
25/03/2011 v 9:26 am
Mám stejné pocity, jako paní Vančurová o kousek výše. Ctnosti se nade mnou tyčí jako nedobytná pevnost. Naštěstí kniha Manažerky, manažeři a jejich móresy (MMJM) je jako sůl: stačí přidat pár zrníček a chuť se výrazně změní. Během čtení jsem třeba změnil svůj názor na vyučování větné stavby v naší základní škole, o trochu víc porozuměl matematice, učím se používat nástroje k přesnému přemýšlení a navíc se vždy dobře bavím (např. “Ale my na Ostravsku jim řikame krokodylové”
).
A co bych tedy od sebe ještě před rokem vůbec nečekal, pustil jsem se do čtení Aristotela!! Nejen knihu, ale všechno to okolo, semináře, Anima klub, instruktáže,… vřele doporučuji. Jen pozor! To není jako udělat si práva, toto je práce na celé odpoledne
!
30/03/2011 v 1:59 am
Varování pro případné zájemce o čtení knihy “Manažerky, manažeři a jejich móresy”, při čtení můžete zažít tyto negativní pocity:
-zlost - “Jakto že nás tyto věci neučili už ve škole a dozvídam se to až teď?”
-poníženost - “Jakto že tohle vše už věděli a měli promyšlené před stovkami let, a my se tu teď s tím naším vědeckým pokrokem a manažerskými poučkami jen takhle plácáme?”
-pýchu - “A téhle jedné větě z téhle jedné kapitoly dobře rozumím, tohle jsem si totiž před časem sám promýšlel.”
-chtíč - “Mnoho těchto vědomostí natolik dokreslilo obraz mého světa detaily, že bych toho o tomto tématu chtěl vědět ještě více a více”
-ztrátu osobitosti - “Doteď jsem si ve svém okolí s některými názory připadal jako exot, a teď najednou jsem potkal lidi, kteří je mají také.”
-deziluzi - “Tak ten Akvinský tohle vše vymyslel a napsal do svých 50, a já ve svých 40 jsem z toho zatím pochopil jen pár základních myšlenek.”
…
Oops, oprava předchozího.
Při čtení knihy “Manažerky, manažeři a jejich móresy” můžete zažít tyto pozitivní pocity:
-nadšení - dozvíte se věci, které jste dost možná doposud nevěděli, a budete z nich unešeni
-úžas - dozvíte se věci, které výrazně ovlivňují Váš život aniž by jste si to doposud plně uvědomovali
-povzbuzení - poznáte v myšlenkách velikánů věci, která Vás už také napadly a Vy je nyní vidíte jasněji
-podporu - dozvíte se že jsou i další, kteří si vybrali stejnou cestu jako Vy
-naději - uvidíte, že na cestě se počítá každý krok který jste udělali a uděláte