Neber úplatky, nebo se zblázníš
Řeknete-li ve firmách “etika”, ozve se většinou “kodex”. Firmy mívají své etické kodexy. K čemu je takový etický kodex?
Ať už na tu otázku odpovíte v pozitivním duchu, nebo použijete sprostého slova, podívejte se, co k tomu říká tento článek.
Jak zní naše heslo?
Ti, kdo si minule stáhli a přečetli 3 stránky úvodu knížky, kterou začínáme postupně rozesílat, heslo znají. (Onen úvod si pořád ještě můžete otevřít a stáhnout, když kliknete zde .) Ti, kdo si navíc na adresu
michal@anima.cz
napsali o 1. kapitolu knížky, ji obratem dostali e-mailem (má 4 stránky) a začátek kapitoly začínal podobně, jako úvod tohoto článku. Dovolte mi teď doslovně ocitovat první odstavce kapitoly. Pomůže mi to vyložit naše plány na příští 4 měsíce, které se týkají i ANIMA Forbíny. Zde je ten začátek:
Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš!
Tato kapitola je o tom, kudy vede k etice cesta, po které se můžete pustit se zájmem a která vám i vylepší chuť do života.
Řeknete-li ve firmách “etika”, ozve se většinou “kodex”. Firmy mívají své etické kodexy. K čemu je takový etický kodex? Někde není vůbec k ničemu, mají ho spolehlivě uklizený. Někde s kodexem pracují. Zaměstnanci se s ním seznamují už při nástupu do práce nebo později během speciálních školení. Na takových školeních navíc na konkrétních případech probírají, jak pravidla obsažená v kodexu interpretovat.
Nedá se říct, že by to zaměstnanci všude, zvláště v našich zemích, brali vážně.
Viděli jste film “Jáchyme, hoď ho do stroje”? Vzpomeňte si na scény, v nichž nově nastupujícím zaměstnancům vtloukají do hlavy “Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš!”. A pak je tam nezapomenutelná scéna z protiúplatkového kurzu. V ní rozehrávají případ, kdy zákazník montérovi autoservisu nejprve nabízí peněžní úplatek a potom rafinovanější formy – nejdříve to zkouší s tvárnicemi a nakonec navrhuje, že mu ve své ordinaci gratis vytrhá všechny zuby.
V okamžiku, kdy jeden z aktérů zdůvodňuje, že vytrhání zubů přece není úplatek, protože se při tom nic nedává, ale bere, se ozve výbuch smíchu.
Dostávat se k etice přes pravidla nějakého etického kodexu není nejšťastnější cesta. Je to podobné (a asi tak stejně oblíbené), jako biflovat matematické vzorečky.
Tolik začátek kapitoly.
Co je lepšího než biflovat vzorečky?
To se můžete dozvědět také, jestliže si rychle o kapitolu napíšete na výše uvedenou adresu.
Než se pustíme dál, uvedeme ještě odkazy na scény uvedené v úvodních odstavcích kapitoly. Scéna z protiúplatkového kurzu se Vám přehraje, když kliknete zde. Chcete-li si připomenout i scény se vstupním etickým zaškolením, klikněte zde a potom klikněte zde.
Jak tedy vypadají naše plány na nejbližší 4 měsíce a jakou roli v nich hraje ANIMA Forbína?
Hovory před oponou
Páteří našeho snažení v nejbližších měsících bude e-kurz s pracovním názvem “Etika je o vzkvétání”, všechno ostatní na něj bude nějak vázáno.
ANIMA Forbína, která je koncipována jako jakési hovory před oponou “na okraj instruktáží a e-kurzů” bude z rozesílaných textů většinou přejímat úseky nebo odstavce, jak jsme to předvedli v tomto článku. Ty pak mohou být doplněny o další zajímavosti, obrázky, nebo třeba odkazy, jako v tomto případě odkazy na filmové klipy. V žádném případě nelze očekávat, že články na Forbíně budou kurz suplovat. To není možné. Kurz si předsevzal něco, na co je blog krátký.
Co to je?
Ostří na uvolnění z pout
Jak se zdá, přemýšliví lidé v této zemi se shodují, že například postupné propadání na žebříčku korupce není jen dílem nějakých ministerských nebo magistrátních úředníků. To je jen špička ledovce. Základem toho stavu jsou miliony vět, které ročně v této zemi zazní a které čas od času řekne skoro každý z nás. Jsou to věty typu “To je holt byznys” nebo “Dělám svou práci a o tohle se nestarám”, jak jsme od nich mluvili v minulém článku.
Už minule jsem zdůrazňoval, že se v kurzu nechystám apelovat na etičtější chování. Necítím se k tomu povolaný, ani oprávněný. Očekávám, že během kurzu nikdo nijak výrazně nezmění své chování, ale jak jsem psal minule
v příznivém případě se dostanete do situace, kterou tolik milují i filmoví diváci - věznitelé si myslí, že je protagonista pevně spoutaný, ale jemu se podařilo nenápadně uvolnit pouta a už jen čeká na vhodnou příležitost.
Základní nástroj, který budeme používat při narušování sítí, které nás omotávají, se mihnul už v předminulém článku, ve výroku Ludwiga Wittgensteina:
… ostře ohraničit myšlenky, které jsou jinak jakoby matné a nevýrazné.
Průběh letošního ANIMA Klubu i pěti podzimních instruktáží mě přesvědčil, že je to opravdu mocný nástroj.
Další otázka, která má vliv na podobu připraveného kurzu, zní: kdo se ho účastní?
Kurva chlap? Jedině střízlivý
Dalším kanálem, z něhož vyvěrá nepříliš utěšený stav naší společnosti, je nezájem o etické otázky. Nevím, jestli se jedná jen o následek masivního vtloukání marxistického bludu o “nadstavbě”, ale fakt je, že znám dost lidí, pro které jsou otázky etiky někde na konci jejich agendy. Sice tvrdí, že je považují za důležité, ale fakticky je odsouvají na konec.
Jestliže lidé v masovém měřítku nepovažují fyzický pohyb za důležitý a nenajdou si na něj čas, zdraví a kondice národa upadá. S etikou je to podobné.
Vzpomínám na člověka, který mi v opilosti říkal, že je kurva chlap, a něco na tom bylo. Ale jako střízlivý by se kurzu, který chystáme, určitě nezúčastnil.
To je tedy překážka, s níž nepohneme, ta v některých případech v člověku padne až následkem nějakého neštěstí. Soustředili jsme se proto na to, abychom co nejvíce eliminovali dvě jiné překážky: nedostatek času a peněz.
Čas a peníze
Kurz je promyšlený tak, že od účastníků bude vyžadovat přibližně 20 minut týdně. Z toho 15 minut na přečtení další kapitolky, 5 minut na rozhovor s “přítelem na telefonu”. Jestliže ani těch 20 minut si někdo nenajde, pak je to těžké, za méně to neumíme.
Na druhou stranu doufáme, že se najde dost účastníků, kteří navíc jednou za měsíc přijdou na dvouhodinový seminář. Setkat se s lidmi z jiných firem, kteří přemýšlejí o podobných otázkách, může znamenat povzbuzení. Už profesní složení skupiny lidí, kteří si zatím napsali o 1. kapitolu, je velmi pestré a slibné.
Cena tříměsíčního kurzu je Kč 2500 (+DPH). V tom je 14 kapitol knihy posílaných s týdenní frekvencí a účast na 3 seminářích.
V poslední době se ve zvýšené míře setkáváme s tím, že si někteří účastníci našich akcí platí účast ze svého kvůli stavu svého zaměstnavatele. Cítíme to jako projev uznání, ale radost nám to nedělá. Proto jsme se rozhodli takovým lidem snížit finanční bariéru a kdo si účast na kurzu bude platit ze svého, zaplatí jen Kč 1500 (+DPH). Stejnou slevu získávají i studenti a zaměstnanci škol.
Najde-li se někdo, kdo má o účast na kurzu velký zájem, ale i zlevněná částka je pro něj příliš vysoká, neváhejte a ozvěte se nám, budeme hledat řešení (třeba si to budete moci nějakým způsobem odpracovat). Zadarmo to (jako například u šachové karavany minulý rok) v tomto případě dávat nebudeme, bylo by to demoralizující.
Zbývá vyjasnit vztah e-kurzu k ANIMA Instruktážím.
Dámám - manažerkám a manažerům - gentlemanům
Všech 5 ANIMA Instruktáží, které proběhnou v lednu - březnu 2011, tzn. od instruktáže “Ohrožený druh: manažer gentleman” 20. ledna až po instruktáž “Ostrá versus periferní morálka” 24. března 2011 bude synchronizováno s e-kurzem “Etika je o vzkvétání”. To znamená, instruktáž naváže na to, co se do té doby probralo na e-kurzu, některé části knížky budou použity v pracovních materiálech.
Kdo si zakoupí tzv. zlatou permanantku, má účast na kurzu “Etika je o vzkvétání” v ceně. Upozorňujeme ještě, že ti, kdo si zlatou permanentku objednají do konce roku, ji získají se slevou (Kč 10 000 oproti Kč 12 000).
Podrobnější informace i přístup k faxové nebo online přihlášce získáte, když kliknete zde.
Anotace všech pěti instruktáží můžete najít zde na ANIMA Forbíně na stránce “ANIMA Instruktáže” - odkaz na ni je v pravé liště nahoře pod záhlavím “Stránky”.
Zpět na úvodní stránku
13/12/2010 v 12:04 pm
Hezký den všem, našel by se tu někdo, kdo také hledá přítele na telefonu? Mám chuť s tímto tématem vykročit za okruh známých a přátel, abych načerpala nové vnímání. Těším se na reakce
28/12/2010 v 1:46 pm
Podle mě to máme holt v národní povaze. Znám příklad, kdy lidi z interního auditu v jedné americké firmě, která měla pobočku v Čechách, kopírovali na náklady jiného oddělení, protože znali jejich kod a šetřili tak záměrně náklady svého oddělení. Etický kodex existoval a bylo velmi podrobně popsáno, co se může a má a co naopak nikoli. Byl dokonce popsán i postup, jak věc řešit, včetně jakéhosi přitele po telefonu, tedy ombudsmana. Když to pak nově příchozí člen týmu zjistil a postupoval podle interních směrnic a začal to řešit, byl vyobcován a musel firmu opustit. Nikdo z viníku se nepřiznal. Jiný příklad: zaměstnanec firmy dlouhodobě onemocněl a v rámci této doby byl pod nátlakem přesvědčen k tomu, aby podepsal ukončení pracovního poměru dohodou. zaměstnanec měl strach z bossingu, tak to podepsal. když pak se obrátil na ombudsmana firmy, bylo mu řečeno, že vše proběhlo v pořádku, také přesto, že daná firma etický kodex měla.
Čili ostře ohraničit myšlenky, které jsou jinak jakoby matné a nevýrazné, je potřeba, ale zdá se, že v našem kraji je to tak nějak stejně jedno anebo že ta schopnost rozlišit to co je podstatné od nepodstatného, tedy co má být ohraničeno a co ne, že to nějak nefunguje a pokud se nějaká pravidla ve firmách nastaví, je to buď příliš utažené, že to stresuje nebo naopak příliš volné a tedy je to jen proto, aby to bylo. Navíc se ta pravidla pokud jsou napsána, nedodržují.
Téma také je, co do těch pravidel napsat. Jde například naordinovat do etického kodexu, že zaměstnanec má řešit problémy s optimismem a radostnou sebedůvěrou a vírou v úspěch, když v našem národě je zakořeněná zvyklost si na vše stěžovat, o všem pochybovat a krást, což je možná projevem chybějící přirozené sebedůvěry a kde každý jsme tak trochu jedním od druhého, tedy ne příliš výraznými individualitami? Problém se těžko vyřeší příčinou, kde vznikl. Jistě to napsat jde, ale řekl bych, že to vzbudí úsměv. Jsou naopak národy, kde toto lidi ze sebe jakoby vyzařují spontánně, protože jsou k tomu vedeni a možná to mají i v genech.
Našel jste někdo v nějakém etickém kodexu některé firmy povinnost, že každý zaměstnanec je povinen dbát o sebepoznání a že to je jeho základní povinnost? A teď nemyslím takové to jako, že každý si naplánuje nějaké odborné kurzy pro profesní rozvoj, ale něco daleko hlubšího, co přesahuje daný obor, vědomí toho, kým bytostně skutečně jsem. A zároveň to přitom pro morální chování ale i tvořivost atd. je podstatné….Dokud to bude tak, že dokud primárním motivátorem firem bude zisk, jinak to nebude a nepomůže ani balanced scorecard, protože i to se dá zvorat a nepochopit, přestože to může vypadat na první pohled dobře a zespodu to může začínat u důležitosti zaměstnanců.
A tak jsem bádal dál a zjistil jsem, že to důležité z mého pohledu je s tím vším moc nebojovat, ale učit se rozumět tomu, co se děje kolem mě a z toho usuzovat na to, kým jsem a pak se s tím dá tak nějak spřátelit a proměnit to. Bylo například velmi osvobozující, když z lidí, kteří si na vše stěžovali, pomlouvali šéfa atd., tedy že to jsou jakoby oběti okolností jsem začal usuzovat, zda s nimi nemám náhodou něco společného, i když třeba takové chování neschvaluji. A zjistil jsem, že emočně s tím jaksi rezonuji a že tedy mám také do jisté míry emoční nastavení oběti, což mě přineslo obrovskou radost. Zní to možná podivně, ale na mě to zapůsobilo jako prozření a že pravda osvobozuje a pak jsem se posunul - To bylo možné ve firmě bez pravidel, kde ale vládla vysoká kultura vztahů a pochopení pro chyby a nebylo to v Čechách.
Kdo tedy chce pravidla, ať je má, kdo věří na nepsaná pravidla, taky dobře. Nakonec, i tohle jednou pomine:-)