Najděte si své místo na této fotografii
Před sebou vidíte poměrně známou fotografii z prvních let 20. století. Zachycuje šest studentů reálky v Linci. Historici se přou o to, zda chlapec v levém dolním rohu je Ludwig Wittgenstein, z něhož vyrostl jeden z největších filozofů 20. století. Každopádně tehdy onu školu navštěvoval. Dejme tomu, že je to on. O tom, kdo je žák v pravém horním rohu, žádný spor není. Je to Adolf Hitler. Co vyrostlo z něho, víte.
Představte si, že byste s nimi tehdy chodil(a) do školy. Kam Vás na fotografii umístit, aby to odpovídalo Vaší osobnosti? Vedle Wittgensteina, vedle Hitlera, nebo stranou od nich obou?
Tomu se budeme věnovat v tomto článku.
Kam na té fotografii patřím já? Kdyby tu otázku někdo položil mně, první reakce by vypadala nějak takhle: vedle toho monstra Hitlera samozřejmě ne, na velké filozofování si také nepotrpím (ani na to nemám čas) - takže stranou od obou.
To by byla rychlá odpověď, ale dost odbytá.
Vy nemusíte reagovat ukvapeně. Zamyslete se na chvíli, než odpovíte. Možná Vám pomůže, když se na obě postavy v rozích fotografie podíváme trochu pozorněji.
Začneme u Wittgensteina a u vtipů
Máte pocit, že k Wittgensteinovi nemáte moc blízko? Připomeneme si aspoň tři jeho výroky a uvidíme, jestli vás dva trochu nesblíží, aspoň co se týče názorů na filozofování.
“Moment”, říkáte, “já zásadně nefilozofuji, rozhodně ne ve střízlivém stavu.”
Možná i pro Vás je filozofování vedení jakýchsi nesrozumitelných řečí hemžících se cizími slovy, zejména -ismy, které nemá valnou souvislost s tím, co děláte a jak žijete.
Wittgenstein o tom asi měl jinou představu. Tvrdil, že by bylo
“možné napsat seriózní a dobrou filozofickou práci, která by se skládala jenom z vtipů”.
Já jsem dosud na žádnou takovou filozofickou práci nenarazil, dovedu si představit, že není lehké ji napsat. Ta představa mi ale připadá hrozně lákavá. Opravdu dobré vtipy se přece vyznačují tím, že otevřou nečekaný pohled na to, jak se věci mají. A opravdová filozofie si odpradávna kladla za úkol právě to - zjišťovat, jak se věci opravdu mají.
Co víc, vtipy se většinou týkají života lidí, to znamená mají blízko k odvětví filozofie, které se snaží zjistit, co je třeba k tomu, aby se člověku život vydařil. Tohle odvětví filozofie, nazývané morální filozofie, neboli etika, je pro většinu lidí z celé filozofie nejzajímavější.
Za sebe konstatuji, že už ten první krátký citát mi Wittgensteina přiblížil. Co Vám?
Podívejme se ještě na dva další citáty.
Otevírání sejfu a mlžení
Ludwig Wittgenstein také tvrdil, že
“Filozofie je jako zkoušet otevřít sejf s kombinačním zámkem: žádné z jednotlivých drobných pootočení vytáčecích číselníků zdánlivě ničeho nedosáhne, až když je všechno na svém místě, dveře se otevřou.”
To je ono! Něco takového se dá očekávat. Jestliže se u složitých věcí budu snažit se dobrat toho, jak se věci opravdu mají, budu muset “přemýšlet na plné pecky” - přemýšlet přesně a na nic důležitého nezapomenout.
Začnete-li dávat pozor, co lidé kolem Vás říkají, když začnou mluvit o své morální filozofii (každý nějakou má - možná hodně primitivní, nebo naprosto nekonzistentní, ale nějakou má) zpravidla zjistíte, jak daleko to má k trpělivému a jemnému otevírání dveří k pravdě.
Určitě jste si všimli ještě něčeho - vyplave to obvykle v těžkých životních chvílích. Tehdy kolem sebe slyšíte věci, které jsou často narůžovělé, nasládlé a velmi pozitivní - hlavně však matné a nevýrazné.
Pak oceníte poslední ze slíbených Wittgensteinových výroků:
“Filosofie má ostře ohraničit myšlenky, které jsou jinak jakoby matné a nevýrazné.”
Tím končí naše zastavení u filozofa a pohled teď stočíme na pravý horní roh fotografie.
Muž roku
Čekáte-li teď tři Hitlerovy výroky, kterými pomohu, abyste se vy dva sblížili, čekáte marně. To nedovedu.
Předpokládám, že byste se na fotografii neumístil(a) do těsného Hitlerova sousedství. Mám pro Vás návrh. Nezůstávejte jen u rozhořčeného: “Vedle takového člověka? Nikdy!”, ale zkuste si odpovědět na otázku “Proč nepatříme vedle sebe? Čím se my dva tak zásadně lišíme?”
Možná jsem Vám teď hnul žlučí. Říkáte si, že to je přece každému jasné, co to bylo za člověka.
Tak pozor, každému to jasné nebylo, ani několik málo let před jeho smrtí. Připomeňme si, že ještě v roce 1939 americký časopis Time vybral Hitlera jako “Muže roku” a například G. B. Shaw (a mnohé další vážené osobnosti) na jeho adresu nešetřil pochvalnými slovy. Co na něm tehdy přehlédli?
Znáte některé z jeho nectností, které se pod vlivem okolností postupně rozvinuly a udělaly z něho takového zločince, zatímco Vy ty nectnosti nemáte, nebo s nimi úspěšně bojujete?
A co nás v tuto chvíli ještě více zajímá - ve kterých důležitých bodech se Vaše životní filozofie liší od jeho?
Co vlastně víme o jeho životní filozofii? Rozhodně si nepotrpěl na nějaké wittgensteinovské trpělivé a jemné otevírání dveří k pravdě. Na to ani neměl čas, byl velmi vytížený. Jeho pojetí spíš odpovídalo tomu, co jeden z jeho spolupracovníků vyjádřil slovy: “tisíckrát opakovaná lež se stane pravdou”.
Co všechno v jeho životní filozofii nakonec vedlo k tomu, že se jeho život zrovna moc nevydařil?
Podobnými otázkami se můžete dopracovat k pořádnému zdůvodnění, proč byste na fotografii neměl(a) být v pravém horním rohu.
Kde nakonec na fotografii najdete místo, které by Vás vystihovalo, to si nechte pro sebe. Mám však na Vás prosbu týkající se mnohem jednodušší otázky: buďte tak laskav(a) a odpovězte nám v následující anonymní anketě.
Vysoko nebo nízko?
Je důležité, abyste na tuto anketu odpověděl(a). Jestliže na ni odpoví tak vysoké procento čtenářů, jako při minulé anketě, umožní nám to v některém z příštích článků podniknout krátkou, ale asi překvapivou výpravu do oblasti etiky, neboli morální filozofie.
Ptáme se Vás teď jen na určitý pocit. Určitě máte jakousi intuitivní představu o stavu morálky v této zemi. Zkuste s tím porovnat stav Vaší vlastní morálky. Udělejte to takto: stav své vlastní morálky vyjádřete celým číslem v rozmezí 1 - 100. Jestliže máte pocit, že Vaše osobní morálka je na úrovni celorepublikového průměru, udejte číslo poblíž hodnoty 50, jestliže se považujete za jednoho z nejméně morálních lidí v této zemi, vyberte číslo z dolního konce škály. Jestliže odhadujete, že Vaše morálka je vysoko nad průměrem, zvolte číslo z horního konce škály. Svůj odhad zachycený číslem v rozmezí 1 - 100, pro tuto chvíli nazývejme Vaším “morálním indexem”.
V následující anketě nyní vyberte pásmo, v němž Váš morální index leží. Potom klikněte na tlačítko “Vote”.
Děkuji!
Na závěr ješte tři důležitá upozornění.
Instruktáž, instruktáže a žhavá novinka
- Na programu ANIMA Instruktáží pro tento rok už zbývá jenom jedna: 9. 12 2010: “Statečnost a sebeovládání”.
Klikněte zde a dostante se k dalším informacím i k přihlášce. - V první půli prosince oznámíme program ANIMA Instruktáží na 1. čtvrtletí 2011.
- Přichystali jsme pro Vás také zcela nový (a podle našeho přesvědčení dosti převratný) typ SLUŽBY, kterou Vám začneme představovat v následujících článcích zde na ANIMA Forbíně.
Zlatou permanentku, která tentokrát bude zahrnovat ANIMA Instruktáže + možnost využívat onu SLUŽBU, bude možné zakoupit už v prosinci. Proto zůstaňte na příjmu!
29/11/2010 v 10:17 am
Při pohledu na fotografii jsem neuvažovala o tom, kam bych postavila sama sebe. Přemýšlela jsem, jak by se vyvíjela budoucnost obou chlapců, o kterých píšete, kdyby stáli vedle sebe, kdyby se sblížili. Celý život jsme ovlivňováni našim okolí - proto mi vrtá hlavou otázka jaký by asi byl Hitler, kdyby se kamarádil s Wittgensteinem? Jak by to ovlivnilo Wittgensteinovu filosofii? … A od těchto otázek není daleko k přemýšlení nad lidmi, kteří stojí vedle mne - jak se díky jejich vlivu utváří můj život a moje etika?
30/11/2010 v 2:04 am
Zuzaně Vicherkové:
Vaše úvahy se berou směrem, který také považuji za správný a který bývá dnes často zanedbáván, když se mluví o “autenticitě”. Třeba se tady tomu také budeme mít příležitost věnovat.
Před časem jsem zahlédl i nějaké úvahy na téma, jak Hitlerovy názory ovlivnil právě jeho pobyt na té reálce, resp. konfrontace s některými spolužáky.
Doufám, že jste myšlenku, kam byste se umístila na fotografii, úplně nezavrhla. Není to lehké, ale je to užitečné.
01/12/2010 v 5:36 pm
Dobrá tedy - rozepíšu se i tom, kam bych se umístila na fotografii (připadlo mi to tak nějak samozřejmé, že jsem neměla potřebu se o tom moc rozepisovat…):
Určitě bych se umístila někde v blízkosti Filozofa a daleko od Vůdce. Není to proto, že bych si myslela, že Vůdce byl zrůda a padouch - udělal šílené věci, ale to je na jinou diskusi. Postavila bych se od něj daleko proto, že bychom si asi neměli moc co říci. Sny Vůdců o světovládě mě nějak “neberou”, nezajímají, nechápu je. Vůdce se snaží ovládnout vnější svět. Vládnout velkým říším - to je to na mě příliš velká zodpovědnost, kterou si většina Vůdců neuvědomuje. A odměnou za to je vlastně co? Neustálý strach, že mě někdo někdy o tu říši připraví? Že se musím bát o své děti a schovávat se za hradbami opevněných sídel? Že se nikdy nedozvím, kdo je v mém okolí skutečný přítel a kdo to na mě ze ziskuchtivosti jen tak hraje? Ne, to by mě fakt nenaplňovalo. Na to já nemám ani charisma ani sílu - a hlavně ani chuť.
Naopak Filozof mi může pomoci při hledání komplexního pohledu na to, jak to kolem mě funguje. A ono pochopení mi ulehčuje, obohacuje a zkrášluje život. Tady se pohybuji na území, které je moje, které mohu obsáhnout, za které mohu převzít zodpovědnost. A které mě zajímá a obohacuje.