Jak pan ředitel nezalhal
Před několika lety jsem zažil, jak generální ředitel jedné firmy nezalhal. Proč si to pamatuji dodnes? O tom je tento článek. Pomůže Vám uvážit, jestli byste se zachovali stejně, a také co to znamená pro lidi kolem Vás.
Co se tehdy stalo
Zahajovali jsme tehdy sérii manažerských školení pro jednu stavební firmu. Firma sídlí v Praze, ale školení probíhala na jejím pracovišťi v Berouně. Zahajovacího školení se měl účastnit i jejich generální ředitel.
Už jsme měli začít, ale ředitel nikde. Personalistka, která to organizovala, mi říkala, že snad chvilku počkáme, protože pan generální dojíždí až z Kadaně (pokud si správně pamatuji). Čekali jsme asi deset minut a pak jsme začali bez něho. Dorazil s půlhodinovým zpožděním. Omluvně řekl: “Promiňte, já jsem zaspal.”
Pamatuji si to dodnes, protože ta věta vybočila z řady vět, kterou jsem v takových situacích zvyklý slýchat. Pojďte si to trochu rozebrat.
Jiný ředitel by možná před takovou větší skupinou svých manažerů podobnou větu z úst nevypustil, protože by si říkal: “Jenom by to kazilo morálku, začnou chodit pozdě a vymlouvat se, že se jim stalo, co se stává generálnímu řediteli”.
Vždyť ani není třeba říkat důvod, stačí říct “promiňte” a basta. Anebo by vypustil trochu záhadnou větu typu: “Promiňte, na poslední chvíli mi do toho něco vlítlo”. A třeba by si říkal, že to ani žádná lež není, protože mu do toho vlétlo to zaspání. Ale lež by to byla, protože by v některých vzbudil klamné zdání, že ho zdržela nečekaná pracovní povinnost - volal ministr a úpěnlivě prosil o radu, nebo tak něco.
Byla by to drobná lež, ale přece jenom lež. A právě důležitému tématu lhaní na pracovištích se teď chvilku věnujme. O čem všem se ve firmách může lhát?
Firmy prolhané a firmy pravdomluvné
Všichni umíme stupňovat přídavná jména: rychlý - rychlejší - nejrychlejší. Nebo příslovce: dobře - lépe - nejlépe. Podstatná jména se stupňovat nedají. Říká se, že podstatné jméno “lež” je výjimkou, protože stupňovat jde: lež - drzá lež - statistika.
Tenhle vousatý vtip nás přivádí k jedné krajní poloze lhaní, se kterou se můžeme ve firmách setkat - je to “tvrdé” lhaní o kvantitativních ukazatelích. Může mít různé stupně a odstíny: “kreativní účetnictví” vyloženě kriminální povahy, nebo to, které se pohybuje v mezích zákona, nebo statistiky a grafy umně vyrobené tak, aby vyvolaly falešný dojem.
Někde na druhém konci se nacházejí drobné lži typu: “Řekněte mu, že jsem už odešel”.
Mezi těmito krajními polohami najdete širokou škálu dalších typů lží - rozhovorů, dokumentů, akcí, jejichž smyslem je někoho uvést v omyl. Lže se uvnitř firmy i navenek, například směrem k obchodním partnerům a zákazníkům.
Kam byste zařadil(a) firmu, pro niž pracujete? Spíš mezi ty pravdomluvné nebo mezi ty veskrze prolhané? Svůj hlas můžete odevzdat do této anonymní ankety:
Je lež komunikace?
ANIMA Instruktáž, která proběhne tento týden, bude zahrnovat inventuru toho jak a o čem všem se ve firmách lže. Asi i Vy dojdete k překvapivým závěrům, když se nad tím pořádně zamyslíte.
Většinou jsme si na určitou míru lhaní zvykli a máme pocit, že to tak musí být. Kdyby sekretářka manažerovi na jeho pokyn “Řekněte mu, že jsem už odešel” odpověděla: “Ale pane šéf, to by byla lež!”, co by asi udělal?
V instruktáži si proto po počáteční inventuře posvítíme na to, co je výsledkem lhaní ve firmách. Usnadňuje život, nebo naopak zvyšuje transakční náklady? Jestliže náklady zvyšuje, je možné začít v této oblasti šetřit? Je lhaní jed, který postupně organizaci rozkládá? Nebo záleží na situaci - o čem a jak moc se lže? Dá se čekat, že různí lidé na to budou mít různé názory.
Pak je tu ještě jedna oblast, které se v instruktáži budeme věnovat. Co s tím dělat? Malíř François Lemoyne vyjádřil obrazem, jehož fotografie je na začátku tohoto článku, že je to čas, kdo zachraňuje pravdu od lži a závisti. Na to my v instruktáži nebudeme spoléhat, ale budeme přemýšlet o manažerských nástrojích, které používáme. Například už způsob, jakým člověk připravuje prezentaci, napovídá, jestli se chystá lhát, nebo říkat pravdu.
Podobně mnoho prodejních a komunikačních technik doporučovaných v literatuře a trénovaných při různých školeních, je založeno na lži. Subtilní lži, ale přesto lži. Vadí to? Jde to dělat jinak?
Je příznačné, že některé z těch technik bývají označované jako “sofistikované”. To slovo k nám v posledních desetiletích připlulo z angličtiny.
Jestliže se něco označí jako sofistikované, rozumí se tím obvykle, že je to hodně chytré a propracované. Jako by to pocházelo od sofistů. Sofisté byli v antice velmi chytří a vzdělaní lidé, mistrovsky zacházející s jazykem. Přesto s nimi například Platón rok za rokem, knihu za knihou celých padesát let vedl boj.
Proč? K tomu nás přivede otázka v názvu instruktáže “Je lež komunikace?” Jaká je na ni odpověď?
Jestliže chápeme komunikaci čistě technicky - vysílač vyšle zprávu, kterou přijímač přijme - potom i lež je komunikace. Jestliže však chápeme komunikaci (i v souladu s původem toho slova: communicare = sdílet, spojovat) jako sdílené úsilí při poznávání, jak se věci opravdu mají, pak je lež něco jiného. Házení klacků pod nohy, zabíjení komunikace.
A to je právě to, co zřejmě vyčítal Platón sofistům - poškozují jazyk a ničí opravdovou komunikaci mezi lidmi.
Název instruktáže “Je lež komunikace?”, která bude ve čtvrtek 21. 10. od 13 hod. tedy sice možná není příliš sofistikovaný, ale pomůže nám odstartovat z bodu, odkud toho dokážeme během čtyř hodin stihnout docela dost. Přihlásit se můžete ještě do 19. 10. - klikněte zde .
18/10/2010 v 11:37 am
Dobrý den všem,
věřím, že pro lidi je důležité z komunikace rozšifrovat i podstatu jejich vzájemného vztahu a lhaní či pravdomluvnost v přenášení informace o vztahu hraje důležitou roli. Používání lži a pravdy v komunikaci beru jako vodítko s kým a o čem má vůbec smysl komunikovat.
Nicméně, poslední dobou lžu poměrně často, a to svému synovi. Nepřiměřeně se bojí nových věcí a zkušeností a tak mu lžu. Například se nejdeme podívat na kroužek hasičů, kterému se brání, jak to jde, ale jdeme vyvenčit psa. Tuším, že se mu to bude líbit, ale současně vím, že by jinak nechtěl jít a dělal by strašné dílo. Jakmile je na místě už nemá jakýkoliv problém. Výsledek je, že už chodí pravidelně a je nadšený. Současně ví, že jsem mu lhala, protože se ho po překonání jeho strachu ptám, jestli bylo špatné, že jsem mu lhala a jestli jsem ho tím naštvala. A tak nyní rozlišujeme lhaní ostatním ve vlastní prospěch a lhaní ostatním v jejich prospěch.
18/10/2010 v 11:41 am
Opravdu zajímavé téma.
18/10/2010 v 4:42 pm
…opravdu zajímavé téma. Není-li lež komunikace, je potom komunikací pravda? A je-li tomu tak, platí to absolutně? A co to je, smlčí-li někdo odpověď na otázku?
19/10/2010 v 2:34 pm
Oj, to je mi líto, že tam s Vámi nebudu.
takže upřímný a nelživý pozdrav všem. 
Krásné téma, jen mne napadá a co takhle zamlčování, samozřejmě úmyslné, také lež? Já sama preferuji raději tu otevřenost, nechci užít termínu “pravdu”, protože pak bych otevřela další diskuzi nad tím, zda moje pravda je i pravda ostatních… ale když preferuji otevřenost, pravdomluvnost, je to spíše z důvodu individuelní úlevy, nemusím, pak mít obavy, že se něco provalí, nebo nemusím vymýšlet žádné další smyšlené konstrukce. Obecně mne však napadá otázka: A co takhle marketing, není na něm více méně cosi lživého, a co reklama jako jeho součást. presentace jednotlivých médií, zprávy,… a Když půjdeme do komunikace ve firmě, tak co její PR? Lžeme svým klientům abychom získali zakázku, nebo jsme absolutně pravdomluvní?
19/10/2010 v 11:45 pm
Štěpánce:
Ta finta, kterou používáte na syna, mi připomíná fintu, kterou na sebe používal Jan Werich: “Teď zrovna jdu do hospody na malý pivo, ale cestou si to rozmyslím a dám si velkýho ruma.”
Petrovi:
Že jo?
Ladislavovi:
Díváme-li se na to z pohledu sdílené snahy zjistit, jak se věci opravdu mají, pak říkání pravdy je vždy komunikace. Jestliže ovšem někomu pravdivě sdělím, jaká číslice je na 100. místě desetinného rozvoje Ludolfova čísla a jeho to vůbec nezajímá, je to komunikace nevalného významu. Těžko tam také hledat to sdílené úsilí.
Smlčí-li někdo odpověď na otázku - to může být leccos.
Líbě:
Zamlčování důležité informace, které vede k tomu, že je někdo úmyslně uveden v omyl, to je samozřejmě lež jako věž.
Co se týče lhaní nebo nelhaní v marketingu, v PR apod., o tom právě bude ta instruktáž. Takže dvojnásobná škoda, že tam nebudete s námi.
21/10/2010 v 3:17 pm
Souhlasím se Štěpánkou, že malá lež často příjemci prospěje více než čistá pravda. Protože lidi jsou naivní, někdy až hloupí (a ani to nemusí být děti). Na začátku práce obchodníka jsem si hlídal čistou pravdu. Lidé, kterým jsem se snažil pomoct, tak přišli o hodně peněz, když si koupili hromadu slibů. Od lháře, kterého jsem znal a na jehož úroveň jsem nechtěl klesnout. Rád bych napsal, že čistá pravda je jediná správná cesta - ale funguje to jen, když ji příjemce dokáže zpracovat.
22/10/2010 v 2:07 pm
Opravdu zajímavé téma. Po přečtení článku jsem přemýšlel o tom, jak se vůbec lži bránit. Jediné co mě napadlo, je že je třeba přiřadit nějakou důveryhodnost. A pokud nám někdo lže, můžeme získat o něm právě tu informaci o důvěryhodnosti.
Pokud to vemu trochu z nadhledu, tak u každého existuje nějaká šance, že bude lhát. Přece majitel firmy neprozradí své výrobní tajemství, atd. Ale v případě, že spolu lidé mají spolupracovat, tak úplná pravda je asi nejlepší cesta.
22/10/2010 v 11:51 pm
DaNovi:
Trefil jste se do velmi důležitého případu dilematu “lhát či nelhat”. Začal jsem na to odpovídat, ale zjistil jsem, že to musím vzít trochu víc od podlahy, tak jsem se z toho rozhodl udělat článek. Bude to, doufám, hned ten příští.
Petru Novákovi:
Máte pravdu, ztráta důvěryhodnosti a všechno, co s tím souvisí, bývá jeden z nejtěžších důsledků lži.
Co se týče zachování tajemství - k tomu není třeba lhát.