Měkké dovednosti, tvrdé dovednosti a kecy
Čas od času můžete narazit na populární bonmot ekonoma Kennetha Bouldinga:
“Každý, kdo věří, že exponenciální růst může v konečném světě neustále pokračovat, je buď šílenec, nebo ekonom.”
Co mu říkáte? V tomto článku se na něj podíváme ze vzdálenosti skoro dvou a půl tisíce let.
Já to cítím jinak
Takový bonmot, jako je Bouldingův výrok, dokáže rozproudit debatu. Je v něm útočný osten, takže z toho může být i pořádná hádka, když se u toho sejdou zainteresované strany - lidé, kteří mají pifku na ekonomy, ekonomové a případně i nějaký ten šílenec.
Jak podle Vás může taková debata nebo hádka v nejlepším případě dopadnout? Já bych na závěr očekával obvyklou směsku výroků:
“Já si myslím, že je na tom hodně pravdy.”
“Já to cítím jinak.”
“A já to vidím ještě úplně jinak.”
Účastníci takové debaty ji budou nejspíš chápat jako druh zábavy, určitého rozptýlení. Co by se na ní muselo změnit, aby ji považovali za něco nesmírně cenného, něco na čem závisí, co budou dělat zítra, v následujících měsících a letech?
Pro odpověď se vypravíme k jedné rozpravě staré skoro dva a půl tisíce let. Šťastnou náhodou jsme si v ní během letních webinářů všimli detailu, který i pro Vás může být zajímavý.
Kecy?
Rozhovor, na který Vás chceme upozornit, se jmenuje Theaetetus a jeho autorem je antický filozof Platón. Většinu mluvení v něm obstarají Sokrates a mladý nadaný matematik Theaetetus. Filozofují o tom, co je to vědění.
A tady to máte! Filozofují o tom, co je to vědění! Máte chuť si to přečíst?
Jak odpovíte? Představuji si, jak mohou Vaše odpovědi vypadat:
- Jste-li hodně zdvořilá osoba, asi odpovíte nějak takhle: “Inu, pár hodin si počíst v kvalitním filozofování o tom, co je to vědění, to věru může být zajímavé. Ale v tuto chvíli nevidím, jak by mi to mohlo být užitečné při získání nových zakázek, které teď potřebujeme jako sůl.”
- Jste-li drsnější nátura, možná řeknete: “Tomu já říkám prázdné filozofování. Jestli to někoho baví, prosím. Ale pro sebe to považuji za ztrátu času.”
- Ještě drsnější nátura by možná řekla: “Kecy! Co si za ně koupím?”
Platónových dialogů je hodně a v nich samé filozofování. Avšak tento konkrétní dialog jsme vypíchli kvůli jednomu zajímavému detailu. Úplně na začátku, než začne vlastní filozofování (kecy?), objeví se v něm krátce něco, co byste nejspíš zařadil(a) do trochu jiné kategorie. Stručně se na to podívejme.
Umění zaznamenat rozhovor
Hned v úvodu textu se dozvíme, že to co, budeme číst, je vlastně zápis rozhovoru Sokrata a Theaeteta z pera jakéhosi Euklida. Euklides sám líčí, jak zápis pořídil. Rozhovor těch dvou ho natolik zaujal, že hned jak přišel domů, zaznamenal si nejdůležitější body. V následujících dnech pak sepsal celý rozhovor. Označil si místa, kde si nebyl jist, jak přesně rozhovor probíhal, a potom při návštěvách Athén, když se setkal se Sokratem, se ho na nejasná místa vyptal.
V dnešní hantýrce bychom to, co Euklides předvedl, označili jako “měkkou dovednost” (soft skill). Shodneme se, že na to Euklides šel dobře? Zaznamenat hlavní body ještě tentýž den, protože už do dalšího dne se toho z paměti polovina vypaří, nejpozději druhý den to začít sepisovat, ano tak se to dělá.
Hned potom v textu narazíme na krátkou hutnou pasáž, která bezpochyby spadá do kategorie “tvrdých dovedností” (hard skills).
Ukázka exaktního myšlení
Než se naplno pustí do hlavního tématu, mladý Theaetetus na chvíli trochu odbočí a pochlubí se, jak po hodině matematiky u jeho učitele Theodora s kamarády došel k zajímavému matematickému poznatku. Líčí to v tehdejších geometrických termínech, přeloženo do termínů, které Vás i mne učili ve škole, zní jejich poznatek takto:
Druhá odmocnina z celého kladného čísla je buď celé kladné číslo nebo je to číslo iracionální, tzn. nelze je vyjádřit jako podíl p/q dvou celých čísel p a q.
Například odmocniny z čísel 16 nebo 49 nebo 121 jsou celá čísla, jsou to po řadě čísla 4, 7 a 11. Naproti tomu například odmocniny čísel 8, 50 nebo 120 jsou čísla iracionální.
Věděli jste to? Já jsem to neznal a trochu mě to překvapilo. Vzal jsem tedy tužku a kousek papíru a přesvědčil se, že je to opravdu tak. Máte-li chuť, podívejte se na to také - stačí na to obyčejná středoškolská matematika. (Nebo se mi můžete přihlásit na michal@anima.cz, případně v komentáři pod článkem a já Vám ukáži, kudy na to.)
Sokrates si nechá vysvětlit, jak to ti mladíci dokázali, řekne, že je to hezký důkaz a vrátí se k hlavnímu tématu jejich rozhovoru.
Jaký dojem ve Vás tahle pasáž dialogu zanechá? Možná Vás odpuzuje, protože nemáte na matematiku ze školy pěkné vzpomínky. To je reakce, na níž není nic divného. Možná si řeknete “tak v tomhle mě ti starořečtí kluci strčili do kapsy”. Nebo Vám nebude jasné, co je na tom tak zajímavého nebo k čemu by to mohlo být užitečné. To všechno jsou docela přirozené reakce.
Divné by bylo, kdybyste zareagoval(a):
“To je sice zajímavé tvrzení, ale já to cítím úplně jinak.”
nebo
“V tomhle já jsem optimista, myslím si, že mezi odmocninami z celých kladných čísel je mnohem víc racionálních čísel než si myslí Theaetetus - určitě jsou tam i racionální čísla, která nejsou celá.”
Takovéto výlevy by působily v exaktní oblasti “very hard skills” jako pěst na oko.
Jestliže po tomto úvodu vstoupíte do dalších částí dialogu, otevře se Vám překvapivý pohled na to “prázdné filozofování” nebo “kecy”.
Jak je to doopravdy?
Zjistíte, že myšlení diskutujících ve srovnání s pasáží “tvrdých dovedností” neochabne, nerozostří se. Naopak. Je stejně přesné, ale náročnější, protože se týká obtížnějších a pro člověka důležitějších otázek. Mladý Theaetetus si v jednu chvíli povzdychne, že už to na něj začíná být hodně těžké a s chutí by se na chvíli vrátil k něčemu jednoduššímu - ke geometrii.
Nejde také o to porazit v diskusi protivníka. Sokrates Theaetetovi říká, že jestliže se mu podaří protivníka doběhnout a porazit ho, má mu podat ruku, pomoci mu na nohy a umožnit mu pokračovat v zápolení. V sázce je totiž příliš mnoho, než aby se člověk spokojil s tím, že protivníka porazí nějakou fintou. Jde o to zjistit, jak je to doopravdy. Proto je třeba myslet totálně, naplno, co nejlépe, aby člověk obstál i v oblastech, kde nástroje, jakou jsou třeba matematické důkazy, nejsou k dispozici.
Je zajímavé si představit, jak by se Sokrates pustil do Bouldingova bonmotu, který jsme citovali v úvodu. Asi by si na začátku zpřesnili, jak je to s tím exponenciálním růstem. Jestliže nějaká veličina vyroste oproti předchozímu roku o 3%, další rok oproti předchozímu roku opět o 3% a tak dále - je to exponenciální růst? Možná by se ukázalo, že to někteří účastníci diskuse za exponenciální růst nepovažovali. Možná chyběli ve škole, když se mluvilo o exponenciální funkci, nebo už je to prostě hodně dávno. Takže by si nejprve ujasnili, že to opravdu exponenciální růst je. Jak by to pokračovalo dál? Zjistili by, že je za tím bonmotem něco opravdu důležitého?
A jak je to ve vaší firmě?
Jak jste na tom u Vás ve firmě s “tvrdými dovednostmi”? Jak s “měkkými dovednostmi”? A jak s myšlením o věcech, na kterých nejvíce záleží? Nezdá se Vám, že to poslední poněkud atrofovalo?
Často teď na úrovni státu slyšíme o plošných škrtech, které nejsou pravou reformou. Jenomže kdo tu reformu vymyslí, jestliže myšlení, které to vyžaduje, atrofovalo?
Podobně ve firmách můžete být svědky přístupu založeného pouze na šetření a čekání, až krize pomine. I to může být příznakem atrofie důležitého typu myšlení, které v uplynulých desetiletích manažeři ani tak moc nepotřebovali.
Baterie pěti ANIMA Instruktáží, která začíná za dva týdny, je zaměřena právě na to - rozcvičit a posílit nesmírně důležitý typ manažerského myšlení.
Klikněte zde, dozvíte se podrobnosti a můžete si vybrat, co je důležité právě pro Vás.