Rovnost, volnost, bratrství a dilema velkých firem
Tento článek je o tom, jak autor hesla Velké francouzské revoluce pronikl k jádru věci, a jak to souvisí s jedním palčivým dilematem velkých firem.
Konvergentní a divergentní problémy
V minulém článku jsme si začali všímat problémů, které jsou “v jistém smyslu neřešitelné” a “nemůžeme je vyřešit, jenom z nich vyrůst”. Podle Carla Gustava Junga to bývají ty největší a nejdůležitější problémy v životě. Často si na ně sáhnou i manažeři. Bude to jedno z témat instruktáže “Život není Sudoku” 30. září 2010 (informace najdete zde), ale nakousneme ho už teď.
Podívejme se spolu na rozdíl mezi konvergentními a divergentními problémy, jak je rozlišoval ekonom E. F. Schumacher. Ti z vás, kteří využili naší nabídky a připojovali se na naše webináře pořádané během prázdnin, tuší, odkud vítr vane. Vědí že jsme se společně věnovali Schumacherově knížce “Small is beautiful” (v českém překladu “Malé je milé”) a později jsme přibrali i jeho knihu “A guide for the perplexed”.
Jaký je tedy rozdíl mezi konvergentními a divergentními problémy?
Pro konvergentní problémy můžeme najít přesné řešení, případně řešení postupně zpřesňovat. Do této kategorie patří například vědecké a technické problémy.
U divergentních problémů se naopak vynoří dvě nebo tři řešení, která jsou ve vzájemném rozporu. Možná se nevynoří hned v dokonalé podobě, ale postupně se zpřesňují. Jejich zpřesňováním se rozpor mezi nimi nezmenšuje.
Například ve velkých firmách narazíme na divergentní problém, když hledáme odpověď na otázku, jak je zorganizovat, aby úspěšně fungovaly. Vynoří se dva protichůdné požadavky - požadavek na “pořádek” a požadavek na “tvůrčí svobodu” podporující nové nápady. Představa, že se najde předpis, jak je optimálně namixovat, není realistická. Tak vznikne leda něco nemastného, neslaného, jiným slovem - kočkopes. Přiklonit se k jedné z možností (velké firmy se obvykle přiklánějí k té první), také není to pravé.
Jak tedy s divergentními problémy naložit? S pěkným příkladem přišla jedna z účastnic letních webinářů. A protože právě o tom příkladu se můžete dočíst ve druhé ze Schumacherových knih, věnujeme mu zde několik řádek.
Do které školy přihlásit dítě?
Během jednoho z webinářů nám do debaty občas vstupoval malý Matěj, který si hrál někde poblíž maminčina počítače. A jeho maminka se zmínila o problému, který právě řeší: do jaké z existujících typů základních škol ho zapsat.
Jsou školy, které vycházejí z toho, že jejich základním úkolem je předat dětem to nejdůležitější z pokladnice vědění. Při takovém pojetí vzdělání hraje důležitou roli kázeň a poslušnost. Jiné školy zastávají názor, že jejich úkolem je pouze vytvářet prostředí pro “dětské rostlinky”, aby se co nejvíce rozvinuly. Staví na hravosti a spontánnosti. Obě pojetí jsou v rozporu a účastnice našeho webináře už posbírala od jiných rodičů pozitivní i negativní zkušenosti z obou typů škol.
Co se o tomto problému můžete dozvědět od Schumachera? Dilema “disciplína a poslušnost” versus “svoboda” nemá řešení, říká. Avšak přesto najdete vychovatele, kteří jsou úspěšnější než jiní. Co Vám řeknou, když se jich zeptáte, jak uvedené dilema řeší?
“Nerozumím tomu, co říkáte, je to na mě moc složité. Ale vtip je v tom, že ty malé potvůrky musíte mít rádi.”
A Schumacher pokračuje:
“Láska, empatie, mystika participace, pochopení, soucit - to jsou schopnosti vyššího řádu než ty, které jsou potřebné k implementaci politiky disciplíny nebo svobody. Abyste mobilizovali tyto vyšší schopnosti či síly, abyste je měli pohotově ne pouze jako občasné impulsy, ale nepřetržitě: to vyžaduje vysokou úroveň sebeuvědomění a to dělá z člověka velkého vychovatele.”
Sluší se upozornit, že mnohé z pojmů, které v citátu najdete, Schumacher podrobně vysvětluje v předchozích kapitolách, například to, že jsou schopnosti vyšší a nižší a jak s tím souvisí sebeuvědomění. Když C. G. Jung mluvil o tom, že z některých problémů je třeba “vyrůst”, očividně mluvil o stejné věci. Setkáte-li se s divergentním problémem, obstojíte pouze tehdy, jestliže se propracujete na vyšší úroveň, než na které jste na problém narazili.
Dilema velkých firem, o němž jsme se zmínili, je blízký příbuzný uvedeného problému. Máte představu, jak zacházet s ním?
Podívejme se ještě na jeden příklad.
Rovnost, volnost, bratrství
Rovnost a volnost, o nichž mluví heslo Francouzské revoluce, jsou v rozporu. Chcete-li mít rovnost, musíte omezit volnost, a obráceně. Každý z obou požadavků lze zavést legislativou a vymáhat silou. Nad rozpor obou požadavků Vás však může dostat bratrství, o němž Schumacher říká:
“… bratrství je lidská kvalita mimo dosah institucí, mimo dosah manipulace. Může být dosažena a opravdu je často dosahována, ale pouze jednotlivými osobami, které zmobilizují své vyšší síly a schopnosti, zkrátka stanou se lepšími lidmi.”
Fajn, ale jak udělat z lidí lepší lidi? To je špatně položená otázka, protože Vás sráží zpět dolů na manipulativní úroveň. Kudy vede cesta, o tom budeme mluvit ve druhé polovině zmíněné instruktáže.
Zde na Forbíně si snad do konce září ještě stihneme posvítit na jiné nebezpečí - zneužití toho, o čem mluvili C. G. Jung i E. F. Schumacher. To vypadá tak, že nějaký neumětel, kterému chybí znalosti a schopnosti k řešení konvergentního problému, se z toho vylže tím, že problém “povýší” na divergentní. Pak obvykle začnou pršet věty jako: “To se nedá tak snadno říci”, “Je třeba to chápat v širších souvislostech”, “Každý máme svou pravdu”, apod.
Článek, který tomu věnujeme, už má pracovní název: “Měkké dovednosti, tvrdé dovednosti a kecy”.