Kým chcete být, aneb know-how, hounou nebo know-that?
“Hlavně musíme zabezpečit, abychom od zahraničních expertů a konzultantů získali jejich hounou”, pravila vládní úřednice.
To jsem slyšel na vlastní uši počátkem 90. let v době svého působení na Úřadu vlády. Paní (tehdy už ne soudružka), která to řekla, se snažila ukazovat, že není žádná “stará struktura”, ale ví, co nová doba požaduje. Občas při tom lehce klopýtla, jako teď, když z know-how udělala hounou.
Know-how nebo know-that?
Po slovech té paní na Úřadu vlády přeběhl po tvářích několika přítomných úsměv. Asi si v duchu řekli: “Tak to máme v dobrých rukou. Zrovna ty, holka, tomu hounou rozumíš!”
Od té doby uplynulo skoro dvacet let, ale možná jste zaznamenali, jak často se výraz “know-how” chybně používá. Lidé si ho sice nepletou s “hounou”, ale mluví o “know-how” tam, kde je na místě mluvit o “know-that”.
Jaký je v tom rozdíl?
Získáte-li nové know-that, učíte se o něčem. Naučíte se spoustu nových věcí - například informace o hře na housle. Naproti tomu získáváte-li nové know-how, učíte se být někým. Například se učíte být houslistou.
Získat nové know-that je dnes tak jednoduché, jak nikdy v minulosti. Nemusíte se ani zvednout od počítače a z internetu získáte k jakémukoli tématu tolik nových informací, až se Vám z toho bude motat hlava. S přenosem know-how to ovšem mívá málo společného.
Know-that je o informacích, know-how je o identitě lidí, o tom, čím se stávají.
Může se tedy stát, a bohužel to je docela časté, že firma investuje čas i peníze do velkého nárůstu know-that, zatímco know-how ve firmě klesá.
Pro získávání know-how ve většině oborů hraje získávání informací spíše podružnou roli. Důležitější bývá kontakt se znalci, s lidmi, kteří tu věc umějí.
Co ještě je důležité?
Chtěla bych Vám moc poděkovat
Na konci minulé ANIMA Instruktáže “Řízené přemýšlení” se jedna z účastnic, mladá inženýrka, při odchodu zastavila a spustila: “Chtěla bych Vám moc poděkovat …” Ne každý umí poděkovat, ta mladá dáma to uměla - byla konkrétní, “napálila mi díky mezi oči”, prostě poděkování, jak má být. Však mě také zahřálo.
O co šlo? Porozuměl jsem, že studuje další vysokou školu a při studiu začala používat jeden z nástrojů, se kterým se seznámila během naší instruktáže o umění prezentovat. Díky tomu teď při přípravě písemných prací postupuje mnohem rychleji, s velkou vervou a výbornými výsledky.
Nástroj v tomto případě zřejmě padl do připravených rukou.
Právě ovládání nástrojů bývá další nezbytnou komponentou získávání know-how. K získání rozsáhlého know-that o hře na housle možná vůbec nemusíte housle vzít do rukou. Na druhé straně, jestliže Vám někdo bude tvrdit, že získal know-how a stal se houslistou a přitom nikdy housle v rukou nedržel - nevěřte mu.
Pozvání
Bloky ANIMA Instruktáží v posledních třech kvartálech měly v podtitulu “Ovládněte nástroje – zocelujte svůj charakter”. Poslední instruktáž v tomto čtvrtletí “Jak ve firmě předávat know-how”, která bude 10. června 2010 od 13 hod., je v tomto směru přirozeným vyvrcholením. Bude o tom, kdo jste Vy i lidé ve Vaší firmě, čím a jak se můžete stát, jaké nástroje Vám v tom pomohou.
Klikněte zde, dozvíte se víc a na instruktáž se můžete přihlásit.
03/06/2010 v 2:03 pm
Přeneseno z diskuse na Plaxo:
Jaroslav Chudacek commented on your blog entry
“Kontakt se znalci, kteří tu věc umějí, je jistě nesmírně důležitý. Člověk, který má know-how, tu věc však také musí praktikovat až ji jednou také umí. To v článku explicitně nestojí, ale to je nejdůležitější.
Kdo se stýká s houslisty a na housle nikdy nehrál se nikdy houslistou nestane.
Vyjádření, že ziskávání informací hraje podružnou roli se mi zdá být přehnané. Tři věci jsou dle mne důležité:
- získat informace o věci , tj. know-that
- věc praktikovat, hlavně zpočátku pod vedenním znalců, tím člověk pomalu získává know-how
- nadále sám praktikovat, ve styku se znalci, posluchači, zákazníky atd. Kriticky se též dívat na to, jaké jsou výsledky jeho aplikací. To vše dává zpětnou vazbu. Tím může člověk získat skutečné know-how. V ideálním případě se může stát i mistrem v tomto oboru.
Jaroslav Chudáček, matematik, logik a informatik
a špatný amatér houslista (na housle si však někdy zahraje rád)”
03/06/2010 v 2:04 pm
Přeneseno z diskuse na Plaxo:
Jaroslav Chudacek commented on your blog entry
“Dodatek k mému předchozímu příspěvku. Praktikování na konci článku - když se mluví o ovládání nástrojů - vlastně explicitně stojí .Po prvé se mi neotevřel celý článek, takže jsem nekomentoval celek. Omlouvám se.
Nejde však jen o ovládání nástrojů (např. ve hře na housle, v informatice) ale o víc. Dobré ovládání nástrojů ještě nezajišťuje, že člověk ví, co těmi nástruji má docílit nebo předat a to též umí docílit nebo předat.”