Blondýna, kvůli níž biskup prokopne kostelní okno
Přesně zní citát takto:
“Byla to blondýna. Ale taková blondýna, že by kvůli ní biskup vykopl díru do kostelního okna.”
Pochází z detektivního románu “Sbohem buď, lásko má” od Raymonda Chandlera. Právě k panu spisovateli se tentokrát vypravíme pro rozumy k otázce, jak proniknout do toho, co se kolem nás děje.
Porozumět, co se děje
Instruktáž “Porozumět, co se děje” jsme v uplynulých měsících opakovali dvakrát. V jejím závěru jsme účastníkům do rukou vložili nesmírně užitečný nástroj - “přikládání” sedmi základních zápletek na to, co se v jejich životě nebo firmě děje.
Už v závěru instruktáže se myslím všem účastníkům podařilo zahlédnout, jak se za pomoci tohoto nástroje začínají rozplétat příběhy, které prožívají, a někteří snad i zahlédli, jak jim to může pomoci k zajímavějšímu životu.
Nástroj je to opravdu nesmírně užitečný, ale je také těžké s ním začít pravidelně pracovat. Na pomoc těm, kteří potřebují nový impuls, přichází tento článek.
Možná k Vám promluví, i když jste se uvedené instruktáže neúčastnil(a). Možná totiž máte zkušenost s metodou, která psaní příběhů používá při obchodním plánování. Nebo Vám už možná někdy vrtalo hlavou, že na život je užitečnější se dívat ne z hlediska toho, co máme, co jsme získali, ale z hlediska toho, kdo jsme - jaký příběh svým životem píšeme.
V každém z těch případů Vám může být užitečné se chvilku zamyslet nad tím, co Raymond Chandler napsal.
Život podle Phila Marlowa
Milovníci románů Raymonda Chandlera dokáží zpaměti citovat spoustu hlášek podobných té, kterou jsme uvedli na začátku článku. Dokonce z nich byla sestavena celá knížka - “Phil Marlowe’s Guide to Life” (v českém vydání “Život podle Phila Marlowa”) a také český film “Mazaný Filip” je na nich postaven.
To je přitažlivý, zábavný povrch jeho knížek. Při vší úctě pochybuji, že se Vám něco takového bude dařit při zachycování Vašeho příběhu. Asi se o to ani nebudete snažit a nebudete na to mít čas.
Vaší pozornosti by však rozhodně nemělo ujít, co se v Chandlerových knížkách objevuje na hlubší úrovni a co vyjádřil v závěru své slavné eseje “The Simple Art of Murder” (Jednoduché umění vraždy). V ní vyjadřuje svůj názor, jak se mají psát detektivní příběhy. Je to klíč k tomu, co sám napsal, a může to být dobrou inspirací pro psaní Vašich životních nebo firemních příběhů.
Není to vlastně zase nic tak převratného, věděli to moudří lidé i před ním. Podívejme se nejprve, v jaké podobě se ta myšlenka objevuje například u G. K. Chestertona.
Věčné pohádky versus jepičí romány
V Chestertonově Ortodoxii se můžete dočíst:
“Proto také moderní romány umírají tak rychle a proto staré pohádky trvají věčně. Ve starých pohádkách je hrdinou normální chlapec a překvapivá jsou jeho dobrodružství. Překvapují ho, protože je normální. Avšak v moderním psychologickém románu je hrdina nenormální, střed není uprostřed. Proto se ho ani nejdivočejší dobrodružství přiměřeně nedotýkají a kniha je monotónní. Můžete vytvořit příběh hrdiny mezi draky, ale ne draka mezi draky. Pohádka pojednává o tom, co duševně zdravý člověk udělá v nenormálním světě. Dnešní střídmý realistický román probírá, co naprostý šílenec udělá ve fádním světě.”
To je klíč: svět versus protagonista. Podívejme se tedy, v jakém světě působí Chandlerův protagonista.
Svět v jediné větě
Chandler ve své eseji rekapituluje, co se v oboru detektivek událo, i podivné scenérie, do nichž jsou mnohé příběhy zasazeny. Nakonec popisuje skutečný svět, ve kterém se pohybuje jeho protagonista. Většina popisu je shrnuta do jediné věty. Pravda, je to docela dlouhá věta:
“Realista v oboru vražd píše o světě, v němž gangsteři mohou ovládat národy a téměř ovládají města, v nichž hotely, luxusní činžáky a proslulé restaurace patří lidem, kteří vydělali jmění na bordelech, v němž filmová hvězda může být typařem mafie a ten příjemný člověk dál v sále je šéfem pokoutní loterie, svět, v němž soudce se sklepem plným pašovaného alkoholu může poslat do vězení člověka, který ho měl v kapse lahvinku, kde starosta vašeho vlastního města může mhouřit oči nad vraždou jako nástrojem k vydělávání peněz, kde nikdo nemůže jít bezpečně temnou ulicí, protože o zákonu a pořádku mluvíme, ale nepraktikujeme je; svět, kde můžete zažít ozbrojenou loupež za bílého dne a vidět, kdo se jí dopustil, ale ztratíte se v davu a nikomu nic neřeknete, protože lupiči mohou mít přátele s pořádnými bouchačkami, nebo policie nestojí o vaše svědectví, a v každém případě vás bezcharakterní obhájce bude smět v soudní síni urážet a pomlouvat před zraky poroty sestavené z vybraných pitomců, aniž by zpolitizovaný soudce zasáhl jinak než čistě formálně.”
Spisovatel se podle něho nemá od takového světa zhnuseně odvrátit. To, co čtenáři dluží, v sobě musí mít určitou “kvalitu vykoupení”, jak to nazývá. Něco, co přináší protagonista.
Hotový člověk, obyčejný člověk, neobyčejný člověk
Ani těch několik vět, v nichž Chandler popisuje protagonistu, nezkracujeme. Byla by to škoda.
“Těmito hanebnými ulicemi musí kráčet muž, který sám není hanebný, který nemá ani špinavé ruce ani strach. Detektiv v tomto druhu příběhu je takovým mužem. Je hrdinou, je vším. Musí být hotový člověk a obyčejný člověk a přitom neobyčejný člověk. Musí být, abych použil poněkud zvětralou frázi, mužem cti - instinktivně, nutně, aniž by o tom přemýšlel a samozřejmě aniž by o tom mluvil. Musí být nejlepším mužem ve svém světě a dosti dobrým pro každý svět. Nezajímá mě jeho soukromý život; není to eunuch ani satyr; myslím, že by dokázal svést vévodkyni, ale jsem ji jist, že by nezkazil pannu; jestliže je mužem cti v jedné věci, je jím v každé věci.
Je to poměrně chudý muž, jinak by nebyl detektivem. Je to obyčejný muž, jinak by nemohl chodit mezi obyčejné lidi. Má smysl pro charakter, jinak by neuměl dělat svou práci. Od nikoho nepřijme nepoctivé peníze a od nikoho si nenechá líbit drzost. Je to osamělý muž a je hrdý na to, že se k němu budete chovat jako k hrdému člověku nebo budete velmi litovat, že jste ho kdy potkali. Mluví jako mluví lidé jeho doby, to znamená s drsným vtipem, živým smyslem pro grotesku, odporem ke švindlům a pohrdáním malicherností.
Příběh je dobrodružstvím tohoto muže při hledání skryté pravdy, a nemohlo by to být dobrodružství, kdyby se nepřihodilo člověku způsobilému pro dobrodružství. Všímá si tolika věcí, že vás to až šokuje, ale to k němu právem patří, protože to patří ke světu, ve kterém žije.
Kdyby bylo dost takových lidí, jako je on, žilo by se na světě velice bezpečně, a přitom by svět nebyl příliš nudný, aby stálo za to v něm žít.”
K Vám už teď zbývá jen krůček.
Vypadáte hloupě?
Žijete v dosti bláznivém světě? Nemá cenu se tím trápit. Můžete svým životem (možná i činností své firmy) psát zajímavý (dokonce nesmrtelný) příběh? Chestertonova i Chandlerova slova naznačují, že to nezáleží tolik na stavu světa jako na Vás, na protagonistovi, protagonistce.
A mimo jiné také na tom, jak se vyrovnáte s tím, že Vám nebudou všichni aplaudovat. Inspirací Vám může být ještě jeden citát, opět z románu “Sbohem buď, lásko má”.
“Jste tedy soukromý detektiv?”
“Ano.”
“Myslím, že jste neobyčejně hloupý člověk. Vypadáte hloupě. Máte hloupé zaměstnání. A přišel jste s hloupým úkolem.”
“Úplně chápu,” řekl jsem. “Jsem zkrátka a dobře hlupák. Nedošlo mi to hned, ale už je mi to jasné.”
A už tu máme jenom závěr
Milá protagonistko, vážený protagonisto,
v následujících třech měsících nebudeme instruktáž “Porozumět, co se děje” opakovat. Máme na programu jiné, stejně důležité věci. O co nám v následujícím seriálu půjde, teď nebudeme opakovat. Můžete si to přečíst v několika předchozích článcích. Seriál začíná přístí týden. Stačí když kliknete zde, přihlásíte se a vydáte se na tu cestu s námi.