Co se nedá věřit se nedá břídit! Je to heslo břídilů?
“Co se nedá věřit se nedá břídit” zní nesmyslně. Dává často opakovaná věta “Co se nedá měřit se nedá řídit” více smyslu? Tím se budeme zabývat v 10. lekci našeho dvanáctidílného seriálu.
Úvodní ruměnec
Větu “Co se nedá měřit se nedá řídit” už jste asi někde slyšeli a nejspíš opakovaně. Než se do ní začnu strefovat, je slušné, abych se omluvil. Omlouvám se všem, kteří ji někdy v minulosti slyšeli ode mne. Začátkem devadesátých let, když jsem pracoval v renomované americké poradenské firmě, jsem ji i já občas u klienta dal k lepšímu. V počátečním okouzlení jsem ji pochytil od jiných konzultantů a nějakou dobu mi trvalo, než jsem se vzpamatoval a přestal se s ní ohánět. Ona je to opravdu divná věta.
Opravdu tomu věříte?
Můžete na ní vyzkoušet jeden z “chvatů”, o kterém jsme mluvili během nedávné instruktáže “Komunikační judo”. Mám na mysli chvat spočívající v tom, že člověku, který Vám tu větu řekne, položíte se vší vážností a bez náznaku ironie otázku:
- “Opravdu tomu věříte?”
- “Čemu?”, zeptá se možná překvapeně.
- “No, že co se nedá měřit se nedá řídit”.
A pak už sledujte, jak se od té věty bude postupně distancovat až možná skončí slovy “Však víte, jak to myslím”, nebo třeba dovětkem “…, řek’ bych”, kterým svá překvapivá tvrzení někdy oslaboval soudruh Milouš Jakeš. To už ovšem bude signalizovat, že ta věta je v podstatě bezcenná. Jako když se řekne: “2 + 2 = 7 - však víte, jak to myslím” nebo “třikrát tři je šest, řek’ bych”.
Jak to postupné distancování může probíhat? Nejdříve Vám onen člověk třeba vysvětlí, že “chcete-li něco řídit, postarejte se nejprve o to, abyste to mohli měřit“. Příklady, které Vám uvede, možná budou vypadat přesvědčivě: chcete-li řídit cash-flow, musíte vědět, jak jste na tom s pohledávkami, kolik je jich po lhůtě splatnosti, a podobně. Vy mu řeknete: “A proč to nazýváte měřením?” a on odpoví: “Však víte, jak to myslím”.
Pak se ho zeptáte: “A když chce žokej řídit koně, proč se musí nejprve postarat, aby ho mohl změřit?” A on Vám řekne: “Žokej dokáže celým tělem vnímat, jak na tom jeho kůň je, co cítí, co má v úmyslu, a to je vlastně také jakýsi druh měření, řek’ bych.”
Čím více o tom budete přemýšlet, tím více Vám bude jasné, že ta fráze dohromady nic rozumného neříká. To by možná ještě tak nevadilo, jenže ona bohužel může i škodit.
Kvalita “měkkých dat”
Tím už se dostáváme k otázce u 11. paprsku grafu, jenž nás provází seriálem o navigaci v obtížných dobách. Graf si můžete zobrazit a vytisknout, když kliknete zde. Otázka zní: “Usilujete o co nejlepší kvalitu ‘měkkých’ dat”?
Jak té otázce rozumět? Už v samých začátcích Balanced Scorecard upozorňovali autoři tohoto konceptu Kaplan s Nortonem, že jakmile firmy odhalí, čemu by měly věnovat prvořadou pozornost, zpravidla také zjistí, že zhruba o čtvrtině těch věcí nejsou ve firmě k dispozici žádná data. A někdy je dokonce těžké si představit, jak by “tvrdé” kvantitativní údaje o nich vůbec měly vypadat.
Moje zkušenost ukazuje, že v takovýchto situacích páchá fráze “Co se nedá měřit se nedá řídit” dost velkou neplechu. Lidé si povzdechnou, že bohužel vědí nebo tuší, že tuto oblast je třeba lépe řídit, ale naneštěstí ji zatím nejsou schopni měřit. Pak jim svitne v oku a s potěšením Vám oznámí, že připravují projekt, na jehož konci bude systém, který jim potřebné údaje poskytne. Stačí počkat dva tři roky na skončení projektu, a bude dobře. Takovýto postoj odpovídá na škále 11. paprsku grafu blízkosti bodu 0.
Blízko bodu 100 se dostanete, jestliže víte nebo dokonce z praktické zkušenosti máte ověřeno, že můžete věnovat nějaké oblasti mimořádnou pozornost, bedlivě ji sledovat, a přitom ji vůbec nemusíte být schopni měřit. Jak to vypadá v konkrétních případech, o tom si můžete přijít popovídat na instruktáž “Fungování a směřování firmy” 25. března 2010 od 13 hodin (klikněte zde). Jsou tam ještě 4 volná místa.
Fráze “Co se nedá měřit se nedá řídit” je jen jednou z mnoha podivných vět a názorů, které jako nepříjemný hmyz krouží manažerům kolem hlav. Nedávno jsme do toho během jedné z instruktáží zavrtali a hned jsme jich našli několik. Také nějaké znáte?
K čemu nás doženou komáři?
Nepříjemné je, když člověka takové věty nebo názory začínají dohánět k vzteku. Vybavuje se mi příklad. Na jednom z loňských setkání ANIMA Klubu se vynořila otázka, proč téměř u žádné z velkých bank a finančních institucí, které odstartovaly finanční krizi, hned nevyměnili vedení, jako se mění trenéři u mužstev, kterým se nedaří.
Někdo tehdy ocitoval názor, že je to proto, že vést takové finanční giganty vyžaduje jedinečné znalosti a schopnosti, jaké má na celém světě jen několik lidí, takže taková výměna vlastně nepřichází v úvahu. Vzbudilo to tehdy velké veselí, ve kterém však byl cítit i hněv. A to není dobře. Výbuch dlouho potlačovaného hněvu může být ničivý.
Proto jsem vyloženě pookřál, když jsem si nedávno přečetl, s jakou elegancí to téma pojednal Pavel Kysilka v rozhovoru pro Hospodářské noviny:
“V první řadě je nutné říct, že krizi vyvolali bankéři, a hlavně američtí bankéři, protože se pouštěli do rizik, která se i s těmi nejlepšími modely, výpočetní technikou, regulací a bankovním dohledem, nedají zvládnout. Šéf naší skupiny Erste Andreas Treichl často říká, že v bankách nikdy nepracovali a nebudou pracovat géniové. S krizí si to uvědomila i veřejnost, a to je dobře.
A samozřejmě je dobře, když si bankéři nebudou vyplácet takové bonusy, jako by byli géniové. A bohužel dalším překvapením pro veřejnost byla mizerná práce ratingových agentur, která pro mě nebyla zas takovým objevem. Už počátkem 90. let jsme se v ČNB pravidelně setkávali s jejich lidmi a uvědomovali jsme si, že mají, slušně řečeno, dost jasné limity.”
To je skutečně jemně vyjádřeno: “mají dost jasné limity”. Někdo rozumové limity, někdo morální limity, někdo obojí.
Kam tedy s nepříjemným hmyzem, který krouží kolem manažerských hlav? Napadl mě jakýsi zlepšovák - odlákat hmyz jinam.
Principy vědeckého břídění
Co tahle začít podobné věty a názory soustřeďovat na jedno místo a začít z nich vytvářet celý systém? Trochu by se nám ulevilo. Mohli bychom ho nazvat “systém vědeckého břídění”. Co je to břídění? No to je to, co dělají břídilové.
Obtěžuje Vás už dávno nějaký podobný hmyz? Pošlete nám ho. Sejde-li se toho víc, pokusíme se tomu vtisknout řád. Mohli bychom dokonce používání takových vět učit pomocí podobných případových studií, jaké se používají na business školách.
Představte si začátek takové případové studie:
Jim Bungler, generální břídil nadnárodní korporace United Dissolvents, vystoupil ze svého vozu. Lehkým kývnutím hlavy odpověděl strážnému na pozdrav a rychle přešel k výtahu, který ho během několika vteřin dopraví do 30. patra ústředí UD. Během té krátké chvilky, než se před ním nehlučně otevřely dveře výtahu, mohutným nádechem nabral do plic hutný vzduch podzemní garáže, zdvihl hlavu a po jeho odpočaté tváři přeběhl spokojený úsměv. Za chvíli pro něj začne další pracovní den. Bude dělat práci, kterou miluje - břídit imperium United Dissolvents prostírající se na pěti kontinentech.
Během toho dne by pak vypukla krize, kterou by Jim zažehnal aplikací pravidla “Co se nedá věřit se nedá břídit”. Nebo počkejte, nebylo to pravidlo “Co se nedá měřit se nedá řídit”? Ono je to vlastně jedno, viďte.
Závěrečné shrnutí
Chcete-li se tedy podílet na odhmyzení manažerského prostředí, v němž se pohybujete, pošlete nám své úlovky.
Jestliže Vás zajímá, jak systematicky věnovat pozornost oblastem, které potřebujete řídit, ale nedokážete měřit, klikněte zde a přijďte na poslední březnovou instruktáž.
16/03/2010 v 11:41 am
Dobrý den, znám jednoho komára, který mě také děsí. Je řeč o změnách - o přepřehání. Tak jen namátkou:
- v kopci nebo v brodu se nepřepřahá
- když je úspěch, tak se přece nepřepřahá
- v půli kopce se nepřepřahá
- před cílem se přeci nepřepřahá
zkrátka a dobře, když nechci, tak si najdu důvod “nepřepřahat”, ať už je to u brodu, v půli, či na celém kopci…
A ještě jedno mě děsí: koho chleba jíš, toho píseň zpívej…
Jsem pro, vytvořit “úložiště” a postupně se komáry zabývat/zabívat.
Yvonna
17/03/2010 v 10:27 pm
Děkuji a potvrzuji, že jsem Váš hmyz v pořádku převzal. Jsou to skutečně kapitální kousky. Už po prvním přečtení mě zaujaly z těchto důvodů:
1) Přepřahání. Zajímavý je pohled na celou sérii, jak jste to ilustrovala Vy - kde všude se nemá přepřahat. Je to ale také pěkný příklad přirovnání, které mohlo mít svou váhu v diskusi mezi dvěma lidmi, kteří oba vyrůstali na statku a o přepřahání věděli svoje. Je vlastně komické, když se to dnes používá mezi lidmi, kteří třeba přepřahání ani jednou neviděli na vlastní oči. Nabízí se možnost protiakce - když to na Vás někdo použije, rozkřiknout se: “Co to vykládáte za nesmysly, člověče! Je vidět, že přepřahání vůbec nerozumíte!! Řekněte popravdě - kdy jste naposled přepřahal koně???!!! No???”
2) Koho chleba jíš … Uvědomil jsem si, že jsem to slyšel používat ve dvou krajních polohách. Za prvé, že je třeba poslouchat, co zaměstnavatel nařídí. “Do práce budeš chodit na 7. hodinu - když se ti to nelíbí, můžeš jít jinam”. Takhle bych tomu rozuměl. Ale nazývat to “zpíváním písně” mi připadalo dost přitažené za vlasy.
Druhý, dosti odporný způsob použití spočíval ve snaze omluvit tím pořekadlem vlastní velmi servilní chování. Aby to vypadalo, že není srab, ale řídí se moudrou zásadou.
19/03/2010 v 11:33 am
Tedy pane doktore, to je BOMBA, ten článek i ten nápad vytvořit “Systém vědeckého břídění”. Mám taky jeden obtížný hmyz a ten říká, že “jediná konstanta v životě je změna” nebo jinak, “změna je život”. Život přece přináší úplně něco jiného/někdo jiný, než změna. I když nevylučuji, že v některých situacích může změna pomoci (třeba výměna politiků , kteří položili loupež veřejných financí jako přijatelnou normu). Takže se s hrdostí hlásím do institutu věděckého břídění a slibuji, že budu okamžitě hlásit veškerý výskyt všech manažersko-břídilských blábolů.
19/03/2010 v 12:24 pm
Pane Pechánku,
potvrzuji, že jsme Váš hmyz převzali a institut na něm začíná pracovat .
Z toho, co píšete, usuzuji, že by se Vám líbila “Obrana unáhlených slibů” v Chestertonově knížce “Ohromné maličkosti” (vyšla i v českém překladu). V ní je napsáno (cituji z paměti) “Kdo dává slib, dává si sám sebou schůzku v budoucnosti. Je nebezpečí, že se na tu schůzku nedostaví.”
Porušování slibů a s tím související rozpad vlastní identity, bývá omlouváno právě změnou: “Já jsem jí sice kdysi něco slavnostně slíbil, ale od té doby jsme se oba změnili. Inu, život je změna.”
09/04/2010 v 12:15 pm
Od autora:
K tomuto článku proběhla diskuse také v systému LinkedIn. Tam se ovšem celá diskuse po nějaké době automaticky smaže. Vybral jsem jeden komentář a odpověď na něj, které, jak bylo vidět i někoho dalšího oslovily, a přenáším je sem, kde diskuse nemažeme:
KOMENTÁŘ
Ak by bolo heslo Co sa neda merat, velmi tazko sa da riadit naozaj heslo bridilu, tak sa povazujem za velkeho bridila….
Moje skusenosti su tie, ze ked sa neriadi business pomocou releventnych dat, vsetky zlozky riadenia robia napravne opatrenia pomocou “gut feeling”, kde by sa co malo pravdepodobne zlepsit…A maju sancu sa trafit, ale vaecsinou sa cuduju, preco roky (ak im to trh dovoli) prezivaju a maju stale velke problemy…
Prave lean environment ma naucil, ze nastavit system netrva roky (ale minuty, max par hodin) a meranie tych spravnych KPI, zistovanie korenovych pricin a na zaklade tohto robene cielene protiopatrenia pomozu zmenezovat kazdemu leaderovi v pohode akukolvek organizacnu zlozku…
Momentalne riadim ako veduci vyroby pre nocnu smenu kopu ludi, vratane majstrov na roznych oddeleniach a neviem si predstavit, ako by som to mohol robit bez toho, aby som mal kazdu hodinu pred sebou ich ciel a vysledky…Takto mozem dat spaetnu vaezbu a usmernit celu smenu co sa kvality, dodavok a poctu vyrobenych kusov tyka..Taktiez ak nieco nevyjde, mame nieco na nezaplatenie, fakty z prvej ruky
Mozno casom zmenim nazor, ale prave teraz som veeeelkym fanusikom Riadenia pomocou dat
Krasny den a tesim sa na dalsie skvele clanky
Miro
ODPOVĚĎ
Myslím, že se nemusíte považovat za velkého břídila
Podle toho, co píšete, se řídíte heslem “kvalitní data pomáhají řídit”.
Věta: “co se dá měřit se dá řídit” je jí podobná, ale už není tak přesná.
Věta: “co se nedá měřit se nedá řídit” z ní vznikne “logickou úpravou”, za kterou se na solidních technických a přírodovědných školách vyhazuje v prvním ročníku.
Analogicky by tomu bylo s větami:
“vaření pomáhá připravit dobré jídlo” - souhlasím
“co se dá vařit, se dá jíst” - už ne tak docela
“co se nedá vařit se nedá jíst” - tohle už patří do “vědeckého břídění”.
Mějte se dobře a přeji Vám hodně zdaru.
Michal Chytil
11/04/2010 v 7:21 pm
Po čase jsem se vrátil ke článku, jímž byl učiněn první krok v budování zdi proti různým poradensko-manažerským bludům. Možná jednou dospějeme do stádia, kdy podobně jako naši vědci budeme udělovat ocenění největšímu bludu - obdobu bludného kamene.
Ale k věci. Rád bych navrhl vedle hippologické sekce (katedry?) kolegyně Ronzové založit ještě další sekci, která by se mohla zaobírat něčím, co bych nazval týmologií.
Pro ukázku:
Musíme všichni táhnout za jeden provaz …. tato floskule mne vždy uvede ve zmatek - v přetahované se přeci také tahá za jeden provaz, budeme se tedy přetahovat?
nebo
Jsme všichni na jedné lodi … kdybych věděl kam, hned bych se běžel podívat na záchraný kruh, jaké je jméno té lodi …
nebo
Vyhrňme si rukávy… zřejmě hrozí, že si ušpiníme ruce…
atd.
více snad příště.