Co se naučí manažer od smutného dítěte?
Záleží na tom, proč je smutné.
“Když je dítě smutné, neboť vidí, jak si ostatní hrají, bude především chtít, aby i jemu určili pravidla hry, protože pouze v nich se může uskutečnit”,
napsal Antoine de Saint-Exupéry v 60. kapitole své Citadely. Co z toho plyne pro manažery? Přečtěte si o tom několik následujících řádek.
Celkem 20 mužů a žen, kteří ve svém souhrnu představují několik set let pozoruhodných manažerských zkušeností, se teď na jaře několikrát sejde, aby diskutovali o tom, co mohou a měli by v následujících letech udělat pro své lidi. I Vy si můžete přečíst, o čem budou debatovat a přičinit k tomu své komentáře. Podívejte se na adresu http://animaklub.wordpress.com.
Zatím je tam několik prvních článků, které Vám umožní rychle se zorientovat v tom, o co tu běží. Další (většinou krátké) články teď budou následovat v poměrně rychlém sledu. Celé by to mělo trvat do června 2010, pak se uvidí.
Už teď se tam dozvíte, proč jsme v úvodu citovali právě Citadelu a asi odhadnete, jaký úkol pro manažery představuje i další citát ze stejné kapitoly:
Smutný je člověk, když slyší vyzvánět zvon, jehož výzva se ho netýká. Jsi smutný, když zazpívá polnice a tvou povinností není vstát. A hledíš, jak šťastný je člověk, který řekne: “Slyšel jsem voláni, jež bylo pro mne, a vstávám.”
19/02/2010 v 10:45 am
Teda Vy mi dáváte.. Asi tak 3 roky nosím v hlavě (od Vás) že si mám přečíst Citadelu. Tuto středu jsem si jí už i vyhlédl a chtěl si dnes od Vás potvrdit, že si to pamatuji správně.
Dnes si přečtu Váš článek a zabrousím do stránek Anima Klubu, které obsahují co obsahují.
Tuto středu jsem byl na radnici jednat o něčem s naší místostarostkou, vzala si mně ke starostce a hodily mi laso ať jdu kandidovat do zastupitelstva a já na to že ano, protože chci přispět ke změně poměrů k lepšímu (kandidoval bych tak jako tak, jen asi s jiným uskupením..).
Dnes si přečtu Váš článek a zabrousím do stránek Anima Klubu, které obsahují co obsahují.
Příliš mnoho spojených dějů na to, aby to byla náhoda.
Děkuji Vám.
19/02/2010 v 1:22 pm
K tomu zvoneni, to je hezke a nabizi se mi k tomu nekonecne mnoho moznosti interpretaci, situaci atd., kdy vhodne pouziti zalezi na okolnostech.
Nekdy to je ale i tak, ze lide radi cekaji, az jim nekdo neco rekne a pak se pohnou. To pak muze byt role manazera - zvonika, zazvonit a tu vyzvu jim priblizit, treba tak, ze precte papir a rozda ukoly (jedna moznost) a tak vyvola pohyb. Ale co kdyz ji neuslysim ani tak a k nicemu nedojde? Nebo ji nechci slyset a místo toho vnimam, ze vyzva, která je pro me, je pro jineho? To pak vidime, jak si lide stezuji a rikaji, jak by to vsechno zvladli lepe. Ale co kdyz prave to nejsilnejsi zvoneni pro nas prichazi v neodezve, ktera vznikne prave když to neni tak, jak ocekavame a jsme proto smutni? Treba ale prave toto je ten nalehavy hlas zvonu, ktery nas chce vyvest z temne diry na svetlo. A nekdy to ani nemusi byt změna zemepisna, ale klidne k ni muze dojit na tom miste kde jsme a pouze se cosi prolomi a dojde ke vhledu.
Me to proto nekdy prijde, ze v kazdem momentu je nejake zvoneni, jen se nedokazu vždy tak prizpusobit, abych je bud slysel, nebo je chtel vyuzit a nekomu jinemu priblizit nebo pripadne se provazu i chopit sam a zazvonit abych tak pomohl bud sobe nebo jinym odkryt vice, coz umozni mit ze zivota vice a radovat se v pritomnosti i z maleho kroku. A to jsme jiz skoro zazracne krucek od Kaizenovani