ANIMA Forbína

Před léty jsem slyšel  starého moudrého profesora pronést větu: “Každý má právo zpackat si život svým vlastním způsobem”. Ukončil tím tehdy drbací seanci několika lidí, kteří měli chuť se montovat do života svého kolegy a pohoršovali se nad tím, jak nerozumně si počíná. Podívejme se spolu, proč je „packací právo“ důležité i pro Vás a kdo se Vás o něj snaží připravit.

Co dělá život životem

Když jsem byl malý, rodiče mi pořád v něčem bránili. Zabránili, abych nevypadl z okna, nestrkal dráty do zásuvky, nevylil na sebe vařící vodu a spoustu dalších věcí. Vám ti Vaši asi také úspěšně v lecčems bránili, jinak byste tu nebyli.

Pak ale přijde doba, kdy se rozumní rodiče stáhnou -  poradí, řeknou svůj názor, ale už nenutí, nebrání. Proč?

Aby své odrostlé děti nepřipravili o to, co dělá život životem.

Jenom díky tomu, že uplatňuji svou vůli, mohu být na některé věci hrdý, některých litovat nebo se za ně stydět. U většiny z nás to není život podle hollywoodského scénáře, ani podle reklam, možná je to výsledek našeho packání, ale je to náš život.

Jestli někdo omezí možnost mé volby, abych nemohl dělat něco, „čeho bych později litoval“ brání mi zároveň, abych na něco mohl být opravdu hrdý.

A o tuhle životní šťávu vlastní volby a svobodné vůle se nás dnes kdekdo snaží připravit. I nás, kteří jsme měli štěstí na rozumné rodiče. Podívejme se na dva typické příklady.

Proč jsou věci v nepořádku?

Něco nefunguje? Něco není v pořádku? Proč?

Všimněte si, jak obvykle vypadá odpověď na takovou otázku. Jak často se všechno možné vysvětluje jen vnějšími příčinami. Vezměte si typický příklad. Máme nedostatek opravdu vzdělaných lidí. Čím to je?

Jaká vysvětlení obvykle slýcháváte? Do školství jde málo peněz, používají se zastaralé metody výuky, naše školy neučí žáky pracovat s informacemi, třídy jsou moc velké, a tak podobně. Samé vnější příčiny. Trčí z toho představa vzdělání jako něčeho, co se do člověka nalévá, do člověka, který vystupuje v pasivní roli.

Je to na hony vzdálené představě, že vzdělání je něco, o co člověk usiluje, co si osvojuje, často s velkou námahou, co vyžaduje vůli a vnitřní disciplinu.

Asi si vzpomenete i na jiné příklady než tenhle se vzděláním.

Proč je vysvětlování pouze vnějšími příčinami nebezpečné? Začněte mu věřit a za chvíli se budete cítit jako oběť systému, Vaše vůle bude krnět, atrofovat.

Ovšem “zpackat si život svým vlastním způsobem” se nám snaží zabránit ještě jeden moloch. Podívejme se teď na něj.

Ráj na Zemi

Tím molochem jsou systémy slibující vybudovat ráj na Zemi. Dva takové systémy se dostaly v minulém století  k moci a místo ráje na zemi způsobily smrt desítek milionů lidí a hrůzy a utrpení do té doby nepředstavitelné.

Mladším příbuzným takových systémů jsou modely „dvojciferných růstů“, které své ovoce začínají nést teď.

Co je na takových systémech a modelech scestného z hlediska možnosti “packat si život”? Pomůžeme si nejprve příkladem člověka, který se snaží vybudovat ráj na Zemi pro své děti.

Představte si někoho, kdo se dopracuje obrovského majetku, dopřeje svým dětem vynikající vzdělání a použije svého vlivu k tomu, aby našli zajímavé a výnosné zaměstnání, aby si našli skvělé, krásné, inteligentní životní partnery. Zajistil jim tím, že si v životě povedou dobře, že se jim bude dařit?

Asi máme všichni dost zkušeností, abychom věděli, že ne. Připravil jim možná lepší výchozí pozici, ale nakonec záleží i na nich, po jakých cestách budou chodit. Kdyby je té volby nějakým způsobem zbavil, udělá z nich živé mrtvoly.

Na druhé straně děti sedláka, který propil svůj grunt, nemusí nutně vést prázdný a ničemný život.

To, co vidíme na životě jednotlivců, platí i v životě národů. Věřit, že se podaří vybudovat ráj na Zemi, znamená předpokládat, že  budoucí generace budou zbaveny možnosti dělat si, co budou chtít. Možnosti počínat si dobře nebo špatně.

Máme usilovat o vybudování co nejlepších institucí a společenských struktur? Jistě, to je velmi rozumné. Ale přehnat to (jako ti nerozumní rodiče) a opájet se představou, že zajistíme ráj na Zemi, je scestné.

Jak se proti tomu  bránit?

Raději příliš živí

Tohle téma tady na ANIMA Forbíně není úplně nové. Možná si vzpomenete na článek  “Manažer, který je příliš živý. Jako Vy?” z podzimu 2006. Teď se to téma jenom stalo mnohem aktuálnější.

Jak to řešíte Vy? Budeme vděčni za každý Váš nápad nebo komentář.

My jsme se loni dopracovali k tomu, že ve srovnání s tím, co před třemi lety doporučoval  zmíněný článek, jsme tentokrát sáhli k mnohem většímu kalibru. Vytvořili jsme sérii pěti manažerských instruktáží, z nichž každá obsahuje aspoň jeden mocný nástroj - “životabudič”.  Jako hlavní cíl jsme na podzim v průvodním e-mailu uváděli:

“Věnovat se vnitřní disciplíně, vztahu k okolí, rychle se vymotat z různých provazů, které nás omezují. Není to lehké, může to být i trochu nebezpečné, ale přináší to velkou úlevu.”

Dopadlo to dobře - našla se skupinka “živých” manažerů, kteří absolvovali celou podzimní sérii. Také díky jim se podařilo sérii ještě o něco vylepšit a hlavně vyřešit chronickou potíž, která se dá vyjádřit povzdechem:

“Je spousta zajímavých nápadů, které by člověk měl chuť vyzkoušet, ale kde na to brát čas?”

Klíčem k řešení této potíže je první z instruktáží věnovaná hospodaření s časem, kterou nyní rafinovaným způsobem propojujeme se zbývajícími čtyřmi.

Série instruktáží teď vypadá takto:

Program na leden - březen 2010

21. ledna 2010: Co se zahradou času Vašeho i cizího?

Jak hospodařit s časem tak, abychom sklízeli nejen “vysoké výnosy”, ale i radost? Jak dnes neničit, co jsme včera zasadili? Mění se klima? Co pěstovat?

11. února 2010: Porozumět, co se děje

Jaké nástroje používáte, chcete-li včas pochopit a srozumitelně vysvětlit, co se děje uvnitř firmy a v okolním prostředí? Analogie? Archetypy? Co ještě?

25. února 2010: Komunikační judo

Snažit se v rozhovoru “přetlačit” druhého nebývá nejmoudřejší. Lepší je využít tlaku, který vykonává. Tento princip má překvapivě mnoho aplikací.

11. března 2010: Jak mluvit k lidem a k sobě

O komunikaci a vnitřní disciplíně,  také o nástrojích, které pomáhají pohnout druhými i námi samotnými.

25. března 2010: Fungování a směřování firmy

“Chceme patřit k pěti nejlepším na trhu.” - To je o směřování. “Jak toho dosáhneme?” - To je o fungování. Potřebujete rozvíjet obojí. Jak a čím začít?

Několik dalších židlí

Počet přihlášených na celou jarní sérii již překročil kapacitu zasedačky, v níž jsme se scházeli na podzim. V těchto dnech se nám však podařilo všech pět instruktáží přesunout do větší zasedačky, takže vzniklo místo pro několik dalších účastníků.

Máte-li i Vy chuť  čelit zhoubné tendenci se schoulit a čekat až hospodářský mráz poleví, nebo stejně ničivé frenetické aktivitě a chcete-li  pro to něco podniknout, máte ještě možnost se přihlásit, když kliknete zde.

Mějte se dobře a buďte živí! Nenechejte se připravit o nezadatelné právo na packání!

Zpět na úvodní stránku

Tento článek byl zveřejněn 06/01/2010 v 5:40 pm a je založen v kategorii Charakter, Oznámení, Krize. Můžete sledovat odpovědi na tento článek prostřednictvím RSS 2.0 spojení. Můžete poslat odpověď, nebo sledovat ze svých vlastních stránek.