ANIMA Forbína

To si mohl před dvěma měsíci pomyslet člověk, který si přečetl otevřený dopis profesora ekonomie Davida K. Levina. Reagoval v něm na článek nositele Nobelovy ceny za ekonomii Paula Krugmana. Navlékněte se teď na chvíli do kůže  takového čtenáře. To Vám pomůže odpovědět na důležitou otázku o Vás samé(m): spoléháte se víc na rozum nebo na štěstí?

(Než začneme popisovat přestřelku dvou ekonomických pistolníků, dovolujeme si upozornit na “kulaté razítko” Národní knihovny, které vidíte v liště vpravo. Klikněte si na ně! Nevíme, jak si nás našli, ale udělali nám radost.)

Ekonomičtí pistolníci

Byla to na konci léta zajímavá přestřelka v ekonomickém saloonu. Možná jste ji také zaznamenal(a), protože reakce na ni se objevily i v českých médiích. Pro jistotu ale stručně zrekapitulujme, co se tehdy semlelo.

Na začátku září publikoval v New York Times nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman článek  “How Did Economists Get It So Wrong?” (Jak se mohli ekonomové tak splést?). Článek to byl docela dlouhý a zajímavý, jenomže autor píchnul, zejména v úvodu, do vosího hnízda. Jmenovitě uvedl poměrně nedávné výroky tří význačných amerických ekonomů - Oliviera Blancharda, Roberta Lucase a Bena Bernankeho, jako ukázku toho, jak většina ekonomů nejen neviděla současnou krizi přicházet, ale byla slepá k samotné možnosti katastrofických selhání tržní ekonomiky.

Ani dál v článku si nebral servítky. Psal například, že

“ekonomická profese jako skupina zabloudila, protože zaměnila krásu oděnou do působivě vypadající matematiky za pravdu”.

Odpověď na sebe nedala dlouho čekat, hned z několika stran. Některé odpovědi používaly silnější výrazy než Krugmanův článek. Například ve zmíněném “Otevřeném dopise Paulu Krugmanovi” od Davida  Levina se hned hned na začátku píše:

“Kdo jsou ti ekonomové, co se spletli? Mluv za sebe kámo. A protože ses spletl ty - proč bychom měli věřit tvým zdiskreditovaným teoriím?”

Čtení je to z části poučné, z části zábavné, z části smutné. Pro nás je v tuto chvíli důležitá jiná otázka: Co napadne Vás, když narazíte na takovouto (nebo podobnou) výměnu názorů, v níž si renomovaní profesoři předhazují, že jsou se svými teoriemi úplně vedle? Odpověď na ni Vám pomůže doplnit čtvrtý díl dvanáctidílné skládačky, kterou jsme v posledních článcích začali dávat dohromady. Až si na konci prohlédnete celkový výsledek skládačky, pomůže Vám to  vytvořit nástroj pro navigaci v obtížných dobách.

Takže ještě jednou - jaká byla Vaše první reakce, když jste se v předchozích odstavcích dočetl(a) o té přestřelce?

Veselí, škodolibá radost, zmatek, smutek, …?

Škála pocitů, které taková profesorská  přestřelka může vyvolat, je poměrně široká. Ten Váš pocit může docela dobře indikovat, kam máte umístit bod na 4. paprsek grafu, který jste si mohl(a) vytisknout už minule (zobrazí se Vám, když kliknete zde). Je to paprsek odpovídající otázce “Spoléháte se víc na rozum nebo na štěstí?”

Jestliže i to krátké líčení ve Vás vyvolalo pouhé veselí, či dokonce škodolibou radost, asi byste v tom grafu měl(a) na 4. paprsek vynést bod někam poblíž 0. Čím silněji se ve Vás ozval popud dozvědět se podrobněji obsah jejich článků a pořádně si pročíst jejich věcné argumenty, tím víc by se Váš bod měl po stupnici stěhovat směrem ke 100.

Jako další pomůcka k odpovědi na zmíněnou otázku Vám poslouží následující příklad.

Házení kostkou

Představte si, že si můžete vsadit 100 Kč na výsledek hodu kostkou, a to buď na to, že padne 3 nebo na to, že padne sudé číslo. Jestliže vyhrajete, dostanete 500 Kč. Co uděláte?

Znám lidi, a dokonce velmi úspěšné lidi, kteří se v takové situaci rozhodnou na základě okamžitého popudu, bez jakéhokoliv přemýšlení.  Ti by měli bod umístit poblíž nuly.

Na druhé straně jsou lidé, kteří před volbou uvažují a svou volbu dovedou zdůvodnit. Čas od času tento typ lidí přistihnete, jak si své myšlenky poznamenávají a kontrolují. Takoví lidé umístí svůj bod na stupnici blíž stovce. (Zdůvodněním samozřejmě nemyslíme argument typu “vsadil jsem na 3, protože mám 3 děti” nebo “vsadil jsem na 3, protože bylo 15. 11. a 15 - 11 = 3″.)

Chcete-li ještě jeden podnět k přemýšlení o  zmíněné otázce, můžete se vrátit k článku “Jak přestavíte myšlenkovou barabiznu na pořádný dům“.  Lidé snažící se vybudovat pevný myšlenkový dům umístí bod blíž ke 100, bezstarostní myšlenkoví bezdomovci spíš k 0.

Na závěr máme stejnou prosbu jako v předchozích článcích. Odpovězte laskavě (třeba i anonymně) na otázku v dotazníku, který se Vám otevře, když kliknete zde.

Zpět na úvodní stránku

Tento článek byl zveřejněn 24/11/2009 v 1:36 am a je založen v kategorii Vedení lidí, Strategie, Krize, Myšlení. Můžete sledovat odpovědi na tento článek prostřednictvím RSS 2.0 spojení. Responses are currently closed, but you can trackback from your own site.