ANIMA Forbína

Moje stařenka (babička) na Moravském Slovácku považovala pod svou důstojnost rozhlížet se, než začala přecházet silnici.

“Šak ňa vidí”, říkávala.

Říkala to do té doby, než ji porazila motorka.

Když se konečně vrátila z nemocnice, byla jako vyměněná. Kdykoli musela přejít silnici, rozhlížela se jak indiánský stopař.

Jak jste na tom Vy?

Do které kategorie patříte Vy? Jste spíš jako moje stařenka před nehodou  nebo stařenka po nehodě? Tahle otázka, jak hned uvidíme, má lehkou a těžkou část.

Abyste se nenudili, začneme z toho dělat vědu. Nazveme ji speculologie - nauka o rozhlížení (z latinského speculor = rozhlížet se). Zjistili jsme, že lidi je možné zařadit do dvou kategorií - FS a OS (Furiantská Stařenka a Ostražitá Stařenka).

Co se týče přecházení ulice, většina populace u nás patří do kategorie OS -  automaticky se na okraji silnice nebo ulice na vteřinku zastaví a podívají se vlevo a vpravo. Učili nás to rodiče, ve škole, v čekárnách dětských lékařů jsme četli básničky: “Dřív než vkročíš do ulice, vlevo, vpravo rozhlédni se”. Nakonec  to většině z nás přešlo do krve.

Lidí patřících do FS, kteří bez rozhlédnutí vbíhají do ulice a pak předvádějí tanečky smrti mezi troubícími auty, je poměrně málo.

Jako vážený a učený speculolog se teď možná ptáte, jestli dělení lidí na FS a OS není příliš schematické. Výborná otázka! Vypadá to, že asi osobně znáte lidi z kategorie SVPV (Stařenka s Vyvinutým Periferním Viděním). Do této kategori patří lidé, kteří spoléhají na své dobře fungující periferní vidění a rozhlédnou se, až když je periferní vidění varuje.

Proveďte si teď malou rozvičku na to hlavní, co přijde, a odpovězte si na otázku,  které kategorie patříte při přecházení ulice Vy: FS, OS nebo SVPV?

A teď už to začne být obtížnější a také zajímavější. Začneme se zabývat tím, do které kategorie patříte při jiných činnostech než je přecházení ulice.

Manažerské tanečky smrti

Před několika týdny mi jeden manažer s téměř dvacetiletou praxí napsal, že:

“… v kraji je zvykem zkusit nějakou akci a doufat, že to pomůže. Zdá se, že přemýšlení nad souvislostmi je v dnešní době velmi luxusním zbožím.”

Souhlasíte s ním?

Jak jeho slova přeložíte do naší speculologické terminologie? Asi tak, že v kraji mezi manažery převládá kategorie FS. Zmíněný zvyk “zkusit nějakou akci a doufat, že to pomůže” je jakási firemní obdoba tance uprostřed ulice mezi troubícími auty.

Možná nepatří všichni do kategorie FS, myslím, že jich dost patří do kategorie SVPV, ale těch z kategorie OS je opravdu jako šafránu.

To je pro náš navigační seriál důležité zjištění. Vysvětlím to na varovných příkladech projektů zavádění Balanced Scorecard (BSC). Několikrát jsem to viděl na vlastní oči.

Vypadalo to zhruba takhle. Vedení firmy si pořídilo BSC a věnovali často dost peněz i úsilí, aby získali kvalitní nástroj. Po krátké době narazili na problém - působilo jim skoro muka, když  měli jednou měsíčně “vylézt na BSC rozhlednu” a bystře se rozhlížet. Nedělalo jim problém trávit čas dlouhými poradami, schůzkami, být velmi akční, ale nic z toho by se nedalo nazvat několikahodinové “bystré rozhlížení”.

Této pasti se v tomto seriálu i v podzimních instruktážích chceme vyhnout - abyste si vytvářeli navigační systém, a pak zjistili, že celá práce přijde nazmar kvůli tomu, že při vedení lidí nejste zvyklí zastavit a rozhlédnout se.

Proto teď zkuste tu nejdůležitější věc, na kterou jste se před chvílí rozcvičovali. Vybavte si, jestli jsou nějaké pravidelně se opakující situace ve Vašem životě, kde byste se bez váhání zařadili do kategorie OS. Při tom laskavě odpovězte na dvě krátké otázky (to Vám zabere skutečně jen moment) v dotazníku, který se Vám otevře, když kliknete zde .

Pomůžete tím nám při přípravě této série, ale v první řadě to pomůže Vám, vyhnout se  pasti, do které se dostali zmínění manažeři při přípravě BSC. Hlavně k sobě buďte upřímní - jestliže jste Furiantská Stařenka, přiznejte si to a nenamlouvejte si, že se snadno přeměníte na Ostražitou Stařenku (nebo že Vám k tomu postačí pár návštěv u praktického speculologa).

Taková přeměna vůbec nemusí být snadná, a proto zkusíme jít jinou cestou - začnete něco vytvářet až podle toho, do které ze tří kategorií spadáte.

A teď už můžete udělat jeden nebo dva malé kroky k vytvoření svého navigačního systému.

Nejprve stručně zrekapitulujeme, kde se v naší sérii nacházíme.

Jak jste na tom s malými kroky

Máme za sebou první téma: Malé kroky - “Osvědčená metoda jak překonat skleslost a dostat se ze šlamastiky“.

Vaše odpovědi na otázky z dotazníku nás příjemně překvapily. Nejčastější odpověď byla, že metodu malých kroků používáte a máte s ní dobré zkušenosti. Někteří jste psali, že ji používáte intuitivním způsobem. Skoro stejně velkou skupinu tvořili lidé, kteří mají chuť to s ní zkusit.

To nám dává dobrá východiska pro pokračování v tomto seriálu.

Výjimkou byly tři odpovědi:

• Zkoušel(a) jsem ji použít, ale výsledky mě nenadchly.
• Zatím jsem nenašel dost síly, abych přemohl lenocha v sobě a přiměl se k serioznímu vyzkoušení, takže nemohu hodnotit.
• Několikrát jsem ji zkoušel použit, ale vždy se dařilo pouze dočasně.

Podrobnosti neznám, takže k nim mohu připojit pouze obecné komentáře:

1) Zrada může být v nesprávné představě o tom, co kaizen je a co není - proto jsme zde na Forbíně měli jednak články naznačující co to je:
“Japonskou metodu kaizen Vám osvětlí česká Andulka šafářova“

tak články upozorňující, co kaizen není:

“Obrázky z předmanželského života ilustrují kaizen“

2) Samozřejmě ta metoda není v každé situaci použitelná nebo není vhodné ji použít - život není jenom samé cupitání a mám-li překonat metr širokou průrvu, metoda malých kroků není to pravé.

Jaké malé kroky Vám navrhujeme

Chcete-li se pustit do vytváření svého navigačního systému, můžete začít těmito malými kroky:

1) Pořiďte si na to sešit - jakýkoli, nejlépe formát A4.

2) Jednou za týden si na půl hodiny sedněte (nebo stoupněte!) a bystře se rozhlížejte po situaci své firmy nebo útvaru. 3 - 5 věcí, které Vám budou připadat nejdůležitější, do sešitu napište. Zápis opatřte datem.

Jak se bystře rozhlížet? To zatím necháme na Vaší intuici.

Chystáte-li se 23. 9. na instruktáž “Navigace firem a útvarů v obtížných dobách“, sešit vezměte s sebou.

Už jen zbývá naznačit, kudy se budeme ubírat dál.

Ještě jedna přejetá příbuzná

Jiná moje příbuzná, mnohem mladší než nebožka stařenka, jednou přecházela rušnou ulici v centru Prahy. Bylo to na světelném přechodu. Spořádaně se zastavila a zadívala se na pána na protější straně přechodu. Když začal přecházet, vyrazila také. Porazilo ji auto. Přecházela totiž na červenou (jako ten pán).

Obětavě nám tak ukázala, že nestačí zastavit a rozhlížet se, je důležité vědět, na co se dívat. Na semafor, ne na pána naproti.

V tomto článku jsme se zatím věnovali základu - zvyku zastavit  a rozhlédnout se.

Na co se dívat při navigaci firmy nebo útvaru, nebo jinak řečeno - co určitě nepřehlédnout, k tomu teď budeme směřovat v dalších článcích této série i v  našich podzimních instruktážích, počínaje tou nejbližší 23. 9.

Zpět na úvodní stránku

Tento článek byl zveřejněn 15/09/2009 v 12:35 am a je založen v kategorii Vedení lidí, Kaizen. Můžete sledovat odpovědi na tento článek prostřednictvím RSS 2.0 spojení. Můžete poslat odpověď, nebo sledovat ze svých vlastních stránek.