ANIMA Forbína

Znáte následující výrok?

“Vánoce jsou doba, kdy děti řeknou Ježíškovi, co chtějí, a dospělí to zaplatí. Deficit je, když dospělí řeknou vládě, co chtějí, a jejich děti to zaplatí.”

Je mottem tohoto článku.

Výrok v úvodu pochází od velmi plodného spisovatele a někdejšího guvernéra státu Colorado, Richarda Lamma. Jenom místo Ježíška mluvil Lamm o Santa Klausovi.

Je na Vás mladých, abyste to dali do pořádku

Minulý týden jsem vyslechl větu: “Naši vnuci to musí udělat lépe.” Týkala se toho, jak dopadne současná krize, a byla řečena napůl v žertu. Se mnou ovšem dost zacvičila, nejspíš díky tomu, co jsem kdysi dávno zažil v nemocnici Na Bulovce.

Byl jsem tehdy ještě student a na dva týdny jsem musel do nemocnice. Ležel jsem na pokoji, kde nás bylo osm pacientů, já jsem byl zdaleka nejmladší. Osazenstvo pokoje tvořilo velmi zajímavou společnost - od simulanta až k smrtelně nemocným pacientům. Pro mne ty dva týdny byly úžasná škola.

Jeden ze spolupacientů byl člověk, který byl kdysi dokonce členem ústředního výboru KSČ. V době, kdy ležel v nemocnici, už na partajním žebříčku hodně poklesl - byl sice ještě ředitelem jakéhosi národního podniku, ale už musel jít ležet do obyčejné nemocnice, do SANOPZu ho nevzali.

Občas ke mně vedl agitační řeči a protože to nebyl žádný mentální obr, dařilo se mi klást mu otázky, při kterých se zaplétal. Dělalo mi dobře, když jsem viděl, jak se tím ostatní pacienti baví.

Jednou to přestala být legrace. Podařilo se mi ho opět dostat do úzkých a on řekl: “Staly se chyby, neříkám, že ne. I strana to přiznala. Je na Vás mladých, abyste to dali do pořádku.”

V tu chvíli se na posteli zvedl jeden z těžce nemocných pacientů a začal na něj křičet: “Proč by to dělali? To by byli blbí! Zavřít Vás do pracovního lágru a museli byste makat a makat, až byste aspoň trochu napravili, co jste zničili!” Pak bylo dlouho ticho.

Vrylo se mi to silně do paměti, takže když slyším o tom, že něco zaplatí nebo napraví naši vnuci, podvědomě čekám, že se něco stane. Že se někdo zvedne na smrtelné posteli a začne křičet.

Nesnesitelná lehkost

Na lehkosti, s jakou v  poslední době zaznívají poznámky o tom, že ten nebo onen stimulační balíček budou splácet naše děti nebo naši vnuci je něco velmi znepokojivého. Vypadá to, že nás natolik ovládlo sobectví, že nám na vlastních potomcích nezáleží. To snad ale není pravda, jsem přesvědčen, že většina lidí má své děti ráda a chtěli by se vyjádřit k jejich zadlužování:

• Proč je politici chtějí zadlužit? Je akutní nebezpečí, že jinak nastane kolaps? - V takovém případě by asi s těžkým srdcem souhlasili a starali by se, aby to bylo jen v nejnutnější míře.
• Nehrozí kolaps, ale hrozí, že po několik let ekonomika neporoste, ale bude o několik  procent klesat? - V takovém případě by asi řekli: “Děti nechte na pokoji, připište to na účet mně.”

Upřímně řečeno nevím, co může jednotlivec hned teď udělat, aby se takový rozhovor rozvinul. Propadat hysterii nemá cenu.

Když už nemůžeme zabránit zadlužení svých dětí a vnuků, co můžeme udělat proto, aby to zvládli?

Jsou lépe vybaveni?

Zdá se mi, že si to jaksi ulehčujeme představou, že naši potomci jsou pro to vybaveni lépe než my. Mají možnosti, které my jsme neměli, umějí věci, které my jsme neuměli.

Ale co když to není to nejdůležitější vybavení? Co když jsme zavírali oči před tím, že dostávají menší šanci se správně zorientovat a mají horší vyhlídky, že zavedou lepší pořádky, že dokáží tvrdě pracovat a žít skromněji? Co když dostávají ještě horší vzdělání než jsme dostávali my?

Leccos tomu nasvědčuje. Je například dost příznaků toho, že se úroveň vzdělání zhoršuje. Tady na ANIMA Forbíně jsme se tomu věnovali v článku Ředěné vzdělávání a smrad spálené rýže, ale asi máte i vlastní pozorování.

Naštěstí v tomhle případě nemusíte jen bezmocně příhlížet. Můžete začít něco dělat hned teď. Tady jsou dva náměty.

Námět první

Můžete začít zvyšovat úctu k učitelskému povolání. Média se do nás snaží vtlouci názor, že to je věcí vlády - až učitelům zvýší platy, bude mít jejich povolání větší vážnost. To je pravda jen zčásti. Snad každý personalista ví, že peníze jsou v první řadě stabilizační faktor a ne motivační faktor.

Musíte lidi zaplatit tak, abyste je do firmy získali a aby Vám  neutíkali, ale když jim zvýšíte základní plat, nezačnou pracovat lépe a více. U učitelů to platí také. A s úctou k povolání to souvisí ještě méně. Tady právě je příležitost pro Vás.

Napadá Vás, jak můžete ode dneška projevovat větší úctu učitelskému povolání? Při nejmenším to můžete začít říkat: “učitelského povolání si vážím” a začít se podle toho chovat.

Udělal jsem zajímavé pozorování. Jestliže například při práci někde ve firmě narazím na manažera, který se zmíní, že jeho manželka je učitelka, většinou následuje zmínka o tom, že je špatně placená a děti ve škole jsou stále drzejší. Pýcha nad tím, jaké povolání jeho žena má, tam není slyšet nikdy. Začněte s tím Vy, máte-li učitele v rodině nebo mezi známými.

Jestliže ten učitel nebo učitelka, které znáte, navíc učí dobře (to vůbec není samozřejmé!), pak jste na tom ještě lépe - můžete projevit vděčnost a poděkovat za to, co pro nás dělá.

Možná to vypadá příliš snadně, ale asi zjistíte, že jste bílá vrána. A uvidíte, že je to mnohem lepší než propadat depresi, nebo jen nadávat (a pak propadat depresi).

Námět druhý

Dobré je začít pozorněji sledovat, jak to ve školství vypadá. (To je přece přirozené, když už máte úctu k učitelskému povolání, ne?) V první řadě se očistit od všech nesmyslů, kterými nás zásobují média - například, že náš problém spočívá v tom, že máme malé procento vysokoškolsky vzdělaných lidí. Připravil jsem Vám pro začátek malý “stimulační balíček”. Bude od Vás vyžadovat asi tak 10 minut. Jsou to dva články, které se nedávno objevily na internetu.

• Běžná zpráva o tom, že se zhoršuje kvalita výuky (pro zběžnou orientaci stačí si přečíst první tři odstavečky) - klikněte zde.
• Odpověď náměstka ministra na ten článek. Jestli tu odpověď budete číst, záleží na Vás - rozhodně byste měli dorolovat na dolní okraj stránky, kde je jsou ohlasy na článek a otevřít si dva přípspěvky: phoenix - dosti dlouhá a emotivní odpověď panu náměstkovi, která Vám může posloužit právě jako ta očistná lázeň od mediálního nánosu a ivana: z pohledu žáka - co dokáže dobrý učitel, to je příspěvek k tématu úcty - klikněte zde.

Pak tady mám odkaz na starší sloupek od Thomase Sowella, velmi chytrého, vzdělaného a moudrého člověka - v něm jsem zdůraznil úvodní pasáže (objeví se po chvilce) a najedete-li nad ně myší, objeví se Vám jejich český překlad.

To je odkaz pro ty, kteří se domnívají, že když potomkovi zaplatí studium na zahraniční prestižní vysoké škole, zajistí mu tím automaticky kvalitní vzdělání. K tomuto tématu by se toho dalo najít víc, ale nevím pro kolik čtenářů ANIMA Forbíny je to aktuální.

Pozvánka

Příští čtvrtek 19. 3. 2009 proběhne ANIMA Instruktáž “Projekty zdravého rozumu” s podtitulem “Jak připravit a vést malé a rychlé projekty”.

Vychází z tohoto pohledu: projektové řízení je třeba použít tehdy, když se firma pohybuje mimo vyjeté cesty - na rozdíl od liniového řízení, které se uplatňuje, když se pohybuje po obvyklých cestách.

I v případě, že nepřipravujeme projekt se vší parádou obvykle s tím spojovanou,  vyplatí se zdravý rozum opřít o několik základních principů a metod, které budou obsahem instruktáže.

V této době se více než kdy jindy ocitáme mimo vyjeté cesty, takže Vás asi nepřekvapí, že téma cvičného projektu, který nás bude instruktáží provázet, se dá vyjádřit otázkou “Jak projít obdobím krize s co nejmenším poškozením?”.

Máte-li chuť se zúčastnit,  budete vítáni. K podrobnějším informacím, přihlášce, atd.  se dostanete, když

kliknete zde.

Zpět na úvodní stránku

Tento článek byl zveřejněn 12/03/2009 v 12:52 pm a je založen v kategorii Krize. Můžete sledovat odpovědi na tento článek prostřednictvím RSS 2.0 spojení. Both comments and pings are currently closed.