ANIMA Forbína

Co je první předpoklad pro vedení lidí? Schopnost lidi strhnout, nadchnout, motivovat? Mít sebevědomí? Umět komunikovat?

To všechno je pro vedení lidí určitě důležité, ale bez toho opravdu prvního předpokladu to může napáchat víc škody než užitku. A právě o tom úplně prvním předpokladu je tento článek.

Vůdce nebo poháněč?

Prvním a přitom přehlíženým předpokladem pro vedení lidí je schopnost nezávisle myslet. Proč?

Kam povede lidi člověk, který dovede strhnout, nadchnout a motivovat, ale neumí samostatně myslet?

Může je vést  směrem, který určil někdo jiný, nebo dokonce jen směrem, kam se valí všichni. V takovém případě je ovšem přesnější mluvit o popohánění lidí spíš než o jejich vedení.

Nebo je může vést směrem, který určí sám, ale bez schopnosti samostatně myslet je nejspíš přivede do maléru. Bylo by lepší, kdyby je strhnout nedokázal.

Chtěli byste to probrat podrobněji? V takovém případě Vám doporučujeme přečíst si knížku “The Contrarian’s Guide to Leadership”, kterou napsal Steven B. Sample. Stojí za to. Je to nepochybně vůbec jedna z nejlepších knih o vedení lidí. Od autora, který “leadership” osvědčil v praxi.  Hned na začátku té knihy se dočtete, co všechno samostatné myšlení obnáší, jak je vzácné a obtížné.

Je to opravdu vzácné a obtížné? Poměrně často můžete narazit na lidi, kteří se vyjadřují k věcem, kterým vůbec nerozumějí a ohánějí se tím, že mají právo na vlastní názor. To ovšem není nezávislé myšlení. Možná je to nezávislé - pořádné myšlení to není.

Pro radu, jak schopnost samostatného myšlení rozvíjet, teď zamíříme k francouzskému mladíkovi z minulého článku.  Přitom s povděkem využijeme dvou přihrávek z komentářů k minulému článku.

Přihrávka od pana Wu

Ano, pane Wu, mladík, o němž jsme minule psali, se jmenoval René Descartes, latinsky Renatus Cartesius.

Cartesius. Slavná postava. Znáte něco, co bylo pojmenováno po něm? Kartézské souřadnice, kartézský součin, kartézské studně. Říkáte, že to znáte? Tak pozor, to poslední byl chyták - ty studně nejsou pojmenovány po něm, nejsou kartézské nýbrž artéské. Vzchopte se a vezměte rozum do hrsti, za chvíli ho budete potřebovat.

Přiznám se, že jsem k Descartovi už od školních let cítil lehký odpor. Nic vážného, ale nebyl mi sympatický. Nepamatuji si už přesně, co mi o něm říkali, určitě mi vtloukli do hlavy, že napsal (dokonce v tom textu, který nás teď bude zajímat): “Cogito ergo sum (myslím tedy jsem)”. Nechápal jsem proč to říkal a proč z toho dělají takovou kovbojku - nevěděl jsem, jak to použít - nesoužily mě pochyby, jestli jsem.

Ten slavný text se jmenuje Rozprava o metodě. V první části je metoda vysvětlena, ve druhé části předvedena na několika těžkých příkladech (tam najdete i to “Cogito ergo sum”). My se spokojíme s první částí, tolik aktuální pro manažery v turbulentní době.

Kartézská perestrojka

V minulém článku jsme už Rozpravu o metodě nakousli: názory člověka tvoří stavbu. Stavbu, která hrozí zřícením, je-li postavena z nekvalitního materiálu. Mladý Descartes přemýšlel, jak svou stavbu názorů dát do pořádku. Jako jediná rozumná cesta mu připadalo přestěhovat se na nějakou dobu do provizorního obydlí, celou původní stavbu strhnout a postavit novou.

Velmi rychle, na základě praktických úvah si vybral provizorní útulek. Dal se do přestavby a po třech měsících zjistil, že už má novou stavbu, v níž se dá bydlet. Ve stavbě pak pokračoval dál, Rozpravu o metodě napsal nějakých devět let po tom, kdy se přestěhoval do nového myšlenkového domu.

Co je základem jeho metody?

Už v minulém článku jsme citovali jeho přesvědčení, že lidé mívají dost zdravého rozumu. Je to schopnost, kapacita, jakýsi motor. Potíž je s řízením. Připomeneme ještě jednou jeho větu:

“Protože mít mohutný intelekt nestačí, prvotní požadavek je správně ho používat … a ti kteří cestují velmi pomalu mohou udělat větší pokrok, jestliže se drží přímé cesty než ti, kteří běží, ale opustí ji.”

Hledal pravidla, kterými by při hledání stavebních kamenů nového příbytku svůj rozum řídil. Vycházel z pozorování, že „Nejlépe je spravován stát s malým počtem zákonů, které však jsou striktně dodržovány“ a hledal malý počet pravidel, která bude striktně dodržovat (”od nichž se nikdy neodchýlím“). Na rozdíl od Gorbačovovy perestrojky vedené pod heslem “nového myšlení”, Descartes při své přestavbě vsadil na správné myšlení. Starý žulový blok je lepším stavebním materiálem než úplně nové bláto.

Jaká pravidla si stanovil? Jsou čtyři. Vypadají velmi jednoduše, člověk by řekl nic moc. Ovšem, když jsme o nich 19. února 2009 mluvili během ANIMA Instruktáže “Řízené přemýšlení”, strávili jsme nad nimi více než hodinu. Zjišťovali jsme, jak těžké je opravdu je dodržovat, ale také, že z nich vycházejí některé osvědčené manažerské metody .

Tady na to tolik prostoru nemáme, proto jsme Vám připravili alespoň malou ukázku. Jsou to všeho všudy tři stránky prezentace. První je beze změny převzata ze zmíněné instruktáže, další dvě jsou upraveny pro potřeby tohoto článku, aby mluvily samy o sobě. Třetí stránka jen naznačuje sílu prvního pravidla (není to všechno, debata během instruktáže toho o prvním pravidle odhalila více). Na zbývající tři pravidla si musíte posvítit sami, nejsou o nic snadnější než to první. Po shlédnutí prezentace asi také uznáte, že komentář Heleny k minulému článku, v němž psala o černobílém myšlení, byl další skvělou přihrávkou.

Diskuse během instruktáže navíc ukázala, že je třeba explicitně upozornit, k čemu čtyři Descartova pravidla určena nejsou.

Stavba - ne podklad pro rozhodování

Stojíte před nějakým vážným rozhodnutím. Máte na ně použít Descartova pravidla? Bude na to vůbec čas? Nejspíš ne. Sám Descartes psal, že se často musíme rozhodovat na základě něčeho, o čem nevíme, zda je to pravda, dokonce ani netušíme, jestli se dá s rozumnou pravděpodobností předpokládat, že by to mohla být pravda. I pro takové situace měl užitečné praktické zásady. Naivní on rozhodně nebyl.

I ten jeho příměr k myšlenkové stavbě, k domu, je opravdu inspirující. Dům je prostor, v němž můžeme pracovat nebo z něhož můžeme vycházet za prací. Stačí nám vystavět dům přiměřený našemu způsobu života. Máme-li solidně vystavěný dům názorů, usnadní nám to práci, i to rozhodování. Uveďme malý, umělý příklad.

Většina z nás má ve zdech svého názorového domu zabudovanou násobilku.  Člověk, který násobilku neumí, je při některých rozhodováních v horší situaci.

Má-li se například rozhodnout, zda platit 12 splátek po 500 Kč nebo 11 splátek po 600 Kč, bez násobilky neví, v kterém případě zaplatí víc. Řekne si jen “To je těžké, v prvním případě budu platit o měsíc déle, ve druhém zase větší splátky - těžko říct, v kterém případě zaplatím víc”.

Někdo sice násobilku umí, ale má ji poškozenou, takže se například domnívá, že 12 x 500 = 12 500 a 11 x 600 = 11 600 Ten bude takového váhání ušetřen, dokonce může vystupovat jako machr, ale ani to není náš člověk.

To byl až příliš jednoduchý a umělý příklad.  Chcete-li se vrátit k prakticky důležitým případům, prohlédněte si znovu seznam několika manažerských zásad a postupů z minulého článku Jak přestavíte myšlenkovou barabiznu na pořádný dům a zkuste zjistit, co z toho jsou solidní stavební kameny. Přitom Vám Descartova pravidla mohou prokázat vynikající službu.

Než ten seznam opustíme, ještě jednu poznámku. Minule jsme se zmiňovali, že seznam nejpíš dokážete rozšířit. Potvrdil to komentář Jindřicha Kalíška. Během diskuse k článku Firemní břečťan - ozdoba nebo ohrožení? , která proběhla na jiném fóru než zde na ANIMA Forbíně, pan Kalíšek napsal:

“… Souslovím “JIT turbopodnikání” jsem myslel spíš současnou posedlost různými módními biblemi managementu a vedení organizace, kolem kterých při dostatečném marketingovém kouři a vzletnosti frází vznikají silné komunity vyznavačů a často slepých následovníků …”

Pobavilo mě to, protože nad jeho větou jsem si živě vybavil několik let starý zážitek ze semináře pořádaného firmou nabízející softwarový nástroj pro popis procesů. Zkoušeli tam tehdy skupinu uživatelů jejich nástroje z pouček o procesním řízení. Cvičení uživatelé šťastně a místy dokonce sborem odpovídali. Měl jsem tehdy opravdu silný dojem, že jsem se dostal na shromáždění nějaké náboženské sekty.

Takže, ačkoli položka “má zavedeno procesní řízení” už na našem seznamu figuruje, z diskusního příspěvku pana Kulíška soudím, že by seznam prodloužit dokázal, a to o více položek.

Špatné počasí bezdomovcům nepřeje

V minulém článku jsme také konstatovali, že zavrhnout šmahem všechno a “řídit se jen zdravým rozumem” je zkratové řešení a znamená to se vydat na dráhu myšlenkového bezdomovce. To je ovšem při současném hospodářském klimatu hodně nebezpečné.

Lepší je určitě vybrat několik stavebních kamenů, které bez obav můžete vsadit do zdí svého názorového domu. Při výběru Vám pomohou Descartova pravidla, ale bude třeba dodržet jeho odhodlání “nikdy se od nich neodchýlit”.

Samozřejmě to vůbec není lehké. Ale možná na tom i ve Vašem případě závisí hodně.

Sluší se zmínit i další cestu, kterou připomíná nápis:

“Zde odpočívá člověk, který se dokázal obklopit lidmi mnohem chytřejšími než on sám”.

Na svůj náhrobek si jej nechal napsat americký ocelářský král Andrew Carnegie. Jeho “mastermind” prý čítal zhruba 50 hlav. Jak jsme si v tomto článku připomněli, ty chytré hlavy  nemají  jenom pomáhat rozhodovat a řešit konkrétní úkoly, ale také vytvořit pevný názorový dům, ve kterém se dá žít.

Vám snad postačí o něco menší “mastermind”.  V každém případě hodně štěstí při výběru!

Zpět na úvodní stránku

Tento článek byl zveřejněn 03/03/2009 v 1:17 am a je založen v kategorii Myšlení. Můžete sledovat odpovědi na tento článek prostřednictvím RSS 2.0 spojení. Both comments and pings are currently closed.