ANIMA Forbína

Rok, který je před Vámi, může být tím nejlepším ve Vašem životě. Proč? Čtěte dál.

Letos na podzim jsme se v ANIMA Klubu zabývali otázkou, co způsobí, že se některé informace jakoby svou vlastní silou šíří mezi lidmi. Zajímali jsme se proto o historky, které mezi lidmi kolují a přitom se často liší od toho, jak to opravdu bylo.

Příkladem takové historky je slavný projev přednesený na podzim roku 1941 Winstonem Churchillem ve škole, kterou v mládí navštěvoval. Většinou se ta historka vypráví a píše nějak takhle.

Učitelé před projevem upozorňovali: “Žáci, dělejte si poznámky a dobře si všechno zapamatujte - uslyšíte jednoho z největších řečníků.” Churchill přišel k řečnickému pultu a řekl: “Never, never, never, never give up.” (Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávejte.) A posadil se.

Jak to tehdy v Harrow doopravdy bylo?

29. října 1941 britský premiér Winston Churchill navštívil Harrow School a během své návštěvy ke studentům přednesl zhruba pětiminutový projev. Připomněl, jaké hrůzy prožila Británie v uplynulém roce, v měsících, kdy bojovala sama proti hitlerovskému Německu a její situaci téměř všichni považovali za beznadějnou.

Ta část projevu, z níž se populární historka vyvinula, zněla takto:

“Nikdy neustupujte. Nikdy neustupujte. Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy - v ničem, velkém nebo malém, závažném nebo bezvýznamném - nikdy neustupujte, leda verdiktům cti a zdravého rozumu. Nikdy se nepoddávejte síle. Nikdy se nepoddávejte zřejmé zdrcující moci nepřítele.”

Vrcholu dosáhl Churchillův projev v posledních větách.

“Toto nejsou temné dny; toto jsou velké dny - největší dny jaké naše země kdy prožívala; a musíme všichni děkovat Bohu, že nám dovolil, každému podle postavení, které zaujímá, abychom sehráli svou roli v tom, že tyto dny učiníme pamětihodnými v historii našeho rodu.”

A tak se také stalo.

Národ hokynářů?

Hitler se tehdy v Angličanech přepočítal. V národu, který posměšně nazýval národem hokynářů, narazil na něco, co v nich nečekal, na to, co v projevu vyjádřil Churchill - na odhodlání neustoupit před silou, rvát se až do konce, nikdy nekapitulovat.

I my všichni v sobě máme něco, s čím nepočítá spousta učebnic managementu a teorie řízení. Co nám například říkají o tom, jak se rozhodovat?

Říkají, že když se ocitneme na rozcestí několika možností, máme vyhodnotit, co nám která z cest přinese, a vydat se tou, jež nám přinese největší užitek, či největší uspokojení. Dokonce někde ve školách učí, že každý člověk je svou podstatou  „vyhodnocovač“ a „maximizátor“. (O tzv. REM Modelu jsme se i tady v ANIMA Forbíně už kdysi zmínili.)

Jenomže to není pravda. I velké autority v  teorii rozhodování upozorňují, že jsme při rozhodování často vedeni i jinými logikami, například tak zvanou logikou identity. Podle ní se rozhoduji zvolit určitou cestu, protože “vím, kdo jsem”. Určité věci dělám, jiné nedělám. A zvolím svou cestu bez ohledu na to, co mi to přinese, jak je to nadějné, nebo jestli mohu počitat s nějakým vděkem. Je to dost podobné, jako když Matka Tereza říkala, že není nutné být úspěšný, je nutné být věrný.

Vyhodnocovací logika rozhodování (správný odborný název je konsekvenční logika) je v mnoha situacích důležitá a stojí za to se v ní zdokonalit.  Problém nastává, když se začne tvrdit, že je to ten jediný, nejlepší způsob rozhodování.

Taková pověra škodí lidské společnosti, škodí organizacím - badatelé ukazují, že jsou to právě lidé řídící se  “logikou identity”, kdo bývá hnacím motorem objevů, vynálezů, inovací. Bez nich by se asi zastavil i technický pokrok.

Ta pověra škodí i jednotlivcům. Člověk, který logiku identity vůbec nepoužívá, riskuje, že začne trpět vážnou chorobou - měknutím charakteru.

Konec konců není třeba se ani radit s teoretiky rozhodování, stačí se pozorně dívat kolem sebe. Zjistíte, že případy, kdy se lidé rozhodují vyhodnocovací logikou, jsou možná v menšině. Někdy to totiž ani nejde, protože údaje, které bychom k vyhodnocování potřebovali, prostě nemáme k dispozici.

Teď zrovna je doba, kdy nedostatek podkladů pro rozhodování pociťujeme mimořádně silně: Jsme ostrůvek korunové stability? A hele, ono už se to propadá! Jak moc to na nás dolehne? Skončí to za dva roky? Nebo za deset let? Vlády po celém světě si půjčují velké peníze od malých nebo ještě nenarozených dětí a svěřují je do rukou politiků, aby s nimi hasili požáry - to by přece určitě mělo zabrat, ne?

Nejsem si jist, jestli Vás to ještě baví sledovat. Rozhodovat se podle toho určitě není rozumné.

Naštěstí je tu ještě ten druhý pohled.

Dny před Vámi

Čekají Vás temné dny?

K naší výzvě v jednom z předchozích článků nikdo nepřipojil komentář o svých myšlenkách, jak si počínat v době krize. Několik názorů jsme však dostali jinými cestami - e-mailem a ústně.  Dají se shrnout do dvou skupin.

První skupina mluví o tom, že si “vyhlíží vhodné místo pro nouzové přistání” nebo o přípravě “evakuačního plánu”. Druhá skupina se chystá přestat soutěžit v tom, kdo “po žebříku šplhá nejrychleji” a  věnovat se tomu, jestli mají firemní a osobní “žebřík přistavený ke správnému stromu”. Jiná čtenářka ANIMA Forbíny to vyjádřila slovy, že finanční krize je podle ní jen výrazem hlubší krize - krize smysluplnosti vyvolané úzkým zaměřením na výkonnost, a proto přemýšlí nejen o finančním, ale i nefinančním  způsobu zabezpečení sebe i své rodiny.

V obou skupinách jsou lidé, kteří nechtějí jen trpně čekat, jak to dopadne, nebo jen spoléhat na plošné sebevražedné omezování nákladů. V minulém článku jsme přidali další skromnou variantu, jak může příprava vypadat. Projev Winstona Churchilla nám připomněl možná to nejdůležitější - místo vyhodnocovací logiky včas aktivovat i jiné způsoby rozhodování.

Možná Vás teď čekají velké dny. Snad největší dny Vašeho života. Můžete za ně děkovat Bohu, jestli to umíte. Dny, které Vám pomohou najít, co ve Vás všechno je.

Přání

Vinšujeme Vám pokojné Vánoce. A naše přání do roku 2009?

Před letošními prázdninami jsme Vám přáli, aby dovolená pomohla rozvinout a upevnit Váš charakter. Doufáme, že jste měli to štěstí a vyšlo to.  Přání do roku 2009 je podobné:  ať se na něj můžete ohlížet zpět jako na jeden z největších roků Vašeho života.

Zbývá rozluštit tu magickou formuli z nadpisu.

Zpět na úvodní stránku

Tento článek byl zveřejněn 17/12/2008 v 11:21 pm a je založen v kategorii Charakter, Krize. Můžete sledovat odpovědi na tento článek prostřednictvím RSS 2.0 spojení. Můžete poslat odpověď, nebo sledovat ze svých vlastních stránek.