Co je pýchou Vašeho firemního Kremlu?
O dvou podivných vzácnostech moskevského Kremlu a jak mohou souviset s vaší firmou.
Car Zvon a Car Dělo
Moskevský Kreml se pyšní dvěma pozoruhodnými kousky nazývanými Car Zvon a Car Dělo. Oba byly ve své době největší na světě. Ale Car Zvon nikdy nezazvonil, pukl ještě v jámě, kde ho odlévali, protože venku mezitím vypukl požár. Car Dělo zase nikdy nevystřelil, protože panovaly oprávněné obavy, že by se při výstřelu roztrhnul. Proto také nikomu nevadí, že vedle něj leží koule, které se do hlavně nevejdou - stejně je to jedno.
V době, když jsem je oba spatřil, ještě za starých časů, mi připadaly jako symbolické vyjádření toho, čím oplývala celá sovětská říše - věcí, které nesloužily svému účelu. Také ten skvělý ruský vtip o velkém mostu přes širokou řeku, který asi všichni znáte, tu zkušenost nádherným způsobem vyjadřoval. (Kdyby tu anekdotu přece jen někdo neznal, ozvěte se, doplním to.)
Na tu židli nesedat!
Samozřejmě, všechno fungovat nemůže - občas si musíme pamatovat, že na tuhle židli se nemá sedat, tohle okénko se nemá stahovat, na tuhle linku nemá cenu zkoušet volat.
Jakmile toho začne být příliš, je to hodně vyčerpávající a po nějaké době i demoralizující.
Zvlášť demoralizující jsou manažerské nástroje, které neslouží svému účelu. To je něco trochu jiného než nepřiměřené používání nástrojů. Když se jde s kanónem na vrabce, je to nepřiměřené. Ale když se vrabci už dopředu smějí, protože vědí, že z toho kanónu nikdo nevystřelil a nevystřelí, pak je to na pováženou.
Nemusí se ani smát nahlas - stačí když se to odehrává na podprahové úrovni. Přišel šéf s velkým dělem, přivezli sud prachu, dělové koule, ale nakonec výstřel nevyšel. Nikoho to nepřekvapuje, jsou už na to zvyklí. Ale aspoň na podvědomé úrovni se v nich ukládá nedůvěra a pocit, že ten člověk nemá věci pod kontrolou. A to u manažera není dobře.
Příště se budeme věnovat jednomu takovému dělu, které mají v mnoha firmách, ale někde z něho vůbec nikdy nevystřelí, nebo to jen tak pšoukne.
Uhodnete, co to bude?
23/09/2008 v 12:11 pm
Tipnu si: nástroje na zpětnou vazbu?
23/09/2008 v 4:14 pm
Dobrý den, prosím ten vtip, neznám ho. Děkuji!
24/09/2008 v 7:24 pm
Tak za prvé se hlásím o ten vtip, ač můj věk naznačuje, že bych ty doby měla znát, moc neznám. U nás na vsi to nebylo.
Pak si troufnu tipnout: já se nejčastěji setkávám s něčím, co jsem si pro sebe označila jako “neuzavírání tvarů”. Nejvíc patrné to je u změn celopodnikového rozsahu - velký humbuk, prezentace, kaskády, motýli nakladou nápady, pak vysvlíknou lidi do trenýrek, postaví je na startovní čáru, vystřelí a …odejdou za dalšími nápady - nikdo se nedívá, jestli všichni vyběhli, jestli vědí, kam mají běžet, jestli jim trenýrky stačí, neověřují si kam doběhli a víc se o tom nemluví. Protože už jsou tu další nápady a další startovní výstřely. A tak se ve švejkovské populaci uchytilo to krásné německé - já až na zwei na eins běží jenom blbci. Nějak nám chybí dotahovači, lidé, co nepotřebují být v oslavováni ani vidět, ale vezmou to pěkně do teplých a začnou kopat. Je nad slunce jasnější, že manažeři musejí být vpředu, v budoucnosti, ale….i v jednoduché prezentaci musí být shrnutí a závěr, jinak to nemá smysl! A tak říkám - krmte opice!