Jak se Vás týká, že sebevrah zanechá Power-Pointovou prezentaci na rozloučenou
Kde všude už jsou dnes lidé schopni použít prezentaci?
Jakou atraktivní cestou se můžete vydat Vy?
O tom je dnešní článek.
Která nejkurióznější použití prezentací znáte? V tomto článku připomeneme tři, jestli znáte ještě nějaká lepší, ozvěte se, prosím.
Prezentace poslednisbohem.ppt
Už je to více než tři roky, co se v tisku objevila zpráva o projektovém manažerovi Ronu Butlerovi, který spáchal sebevraždu a místo dopisu na rozloučenou po sobě zanechal 48-stránkovou PowerPointovou prezentaci na rozloučenou.
Možná jste tu zprávu tehdy zachytil(a), v každém případě je pořád ještě možné si ji přečíst na internetu (v angličtině) - kliknete-li zde.
Je to dost hrozné čtení, zvláště komentáře nešťastníkových kolegů.
Podle prezidenta marketingové firmy, pro niž Butler pracoval, byla jeho prezentace finalgoodbye.ppt “jasná, stručná a výstižná”. Když si ji pan prezident podrobněji prostudoval, konstatoval, že ho “dostala”, protože “Ta prezentace plně využívala multimediální možnosti PowerPointu”. “Ron nám bude chybět”, dodal.
Ředitel IT zase chválil, že prezentace měla barvy dokonale kalibrované pro promítání na dataprojektoru.
Pouze jeden jeho přítel ve firmě zalitoval, že mu Ron “neposlal e-mail(!) s prosbou o pomoc”.
Nás teď ovšem nezajímá, v jakém prostředí Ron Butler pracoval, ale proč místo dopisu na rozloučenou vytvořil prezentaci na rozloučenou. Co si o tom myslíte?
Domnívám se, že odpověď je poměrně jednoduchá. PowerPointová prezentace pro něj byl ten nejpřirozenější způsob komunikace v situacích, kdy měl ostatním něco sdělit. Prostředek, který nejlépe ovládal.
Znáte takové lidi? Nebo k nim dokonce také patříte?
Určitě je nás hodně. V některých firmách je to skoro standard: máš něco sdělit = předneseš PowerPointovou prezentaci. Navíc je to pro toho, kdo má mluvit, poměrně jednoduchá cesta a také většinou cítí, že prezentace má šanci upoutat mnohem více lidí než dejme tomu písemná zpráva.
To ukazuje náš další příklad - prezentace jakožto pomsta.
Váš hotel je velmi špatný
15. listopadu 2001 ve 2 hodiny v noci dorazili do jednoho hotelu v Houstonu v Texasu dva muži a zjistili, že ačkoli měli řádně provedenou rezervaci s garancí i pro pozdní příjezd, recepční jejich pokoj poskytl někomu jinému. A jen velmi neochotně jim našel podřadné náhradní ubytování. Jak se později ukázalo, ani nepředal jejich zprávu kolegovi, který je měl ráno v hotelu vyzvednout.
Oba postižení pánové si stěžovali. Avšak ne obvyklým způsobem. Vytvořili PowerPointovou prezentaci “Yours is a Very Bad Hotel”, kterou poslali nejen vedení hotelu a jeho majitelům, ale i svým známým s tím, aby ji poslali dál.
Asi se tím odreagovali a prý očekávali, že si prezentaci přečte pár desítek lidí. Dopadlo to jinak - na prezentaci reagovalo několik tisíc lidí z pěti kontinentů. I vedení dotyčného hotelu dostalo pořádně zabrat. Kolik je těch, kteří (jako třeba já) prezentaci dostali nebo si ji prohlédli na internetu, ale nereagovali, to nikdo neodhadne.
Dodnes se ta prezentace na internetu vynořuje, například teď jsem ji našel na jednom blogu, kde si ji můžete přehrát, kliknete-li zde. (Pro ty, koho to hodně zaujalo, doporučuji detailní popis celého případu včetně rozhovoru s autory prezentace, který najdete zde.)
Co nám tedy naznačily první dva příklady? Prezentace jsou oblíbeným a schůdným způsobem komunikace, schopným lidi oslovit, někdy i ve velkém množství.
Naneštěstí mnoho prezentací, možná velká většina, je špatných. To naznačuje poslední příklad.
Abraham Lincoln a PowerPoint
Autorem našeho posledního příkladu je známá osoba - Peter Norvig, současný ředitel výzkumu firmy Google. Prezentaci vytvořil v lednu 2000 (tehdy ještě šéfoval výzkumnému středisku v NASA) po dnu stráveném na poradě, kde musel poslouchat spoustu špatných prezentací. Už před tím ho často frustrovalo, když sledoval prezentace, v nichž PowerPoint nebo jiné vizuální pomůcky zatemňovaly to, co mělo být sděleno.
Tehdy večer pohár přetekl a Peter Norvig začal přemýšlet, co by proti tomu mohl podniknout. Když se vrátil do hotelu, začal si představovat, co by se stalo, kdyby Abraham Lincoln v roce 1863 u Gettysburgu, kde přednesl svůj nesmrtelný projev, místo řečnického umění použil PowerPoint.
Výsledek najdete na adrese http://www.norvig.com/Gettysburg/. Máte-li možnost, vyšetřete si nějaký čas a podívejte se nejen na samotnou prezentaci, ale i doprovodné materiály - jak Lincoln žvaní, aby zabil čas, než mu naběhne aplikace, Norvigovo vyprávění, jak to celé vzniklo, a hlavně o obrovském ohlasu té stránky. (Do konce roku 2007 ji shlédlo 1 678 000 lidí.)
Ukazuje to, že Norvig rozezvučel strunu ve statisících lidí trpících tím, že musí často poslouchat mizerné prezentace.
Jaké závěry nabízí uvedené tři příklady? Možná by to mohly být tyhle:
- PowerPointové prezentace se těší velké oblibě jako standardní prostředek pro situace, kdy je třeba skupině lidí něco sdělit.
- Prezentace mají šanci proniknout k velkému množství posluchačů, resp. čtenářů, díky své jednoduché a přehledné formě.
- Velké množství prezentací, které musíme poslouchat, je špatných.
Souhlasíte s tím, že ten poslední bod bychom mohli zesílit? Třeba takhle:
- Naprostá většina prezentací, které musíme poslouchat, je špatných.
Samozřejmě je třeba se dohodnout, co znamená, že prezentace je špatná. A co je to naprostá většina: je to 90%, nebo 95%, nebo 99%?
Kdy je prezentace špatná?
Špatná je prezentace, při které se lidi nudí a nedávají pozor. Podřimují, zívají nebo se věnují něčemu jinému.
Ale pozor, i prezentace, při které se všichni ohromně baví a celou dobu visí prezentujícímu na rtech, může být špatná. Může se totiž stát, že už s odstupem několika dní nedokáže nikdo z posluchačů říct, o čem byla. Nedokáže v několika větách zopakovat to nejdůležitější, co v ní bylo.
Měli bychom přidat ještě třetí bod - prezentace je špatná, když to, co prezentující tvrdí, je špatně. Tato třetí podmínka se ovšem na rozdíl od prvních dvou těžko ověřuje.
Zkuste si proto udělat svůj vlastní odhad aspoň na základě prvních dvou podmínek. Kolik prezentací jste odhadem absolvoval(a) během posledních pěti let? U kolika z nich si vzpomínáte o čem byly? Dokážete zopakovat jejich hlavní sdělení?
Jak velké procento Vám vyšlo těch dobrých? 10%? 5%? 1%?
Cesta vyznačená tyčemi
Dokázat připravit poutavou prezentaci, jejíž obsah si posluchači ještě dlouhé měsíce pamatují, je zážitek, který každého promění. Autor(ka) prezentace jasně cítí, že něco důležitého dokázal(a), vzroste jeho (její) sebedůvěra, že něco podobného dokáže v budoucnu zopakovat. A má už i jistou představu, jak to udělat.
Čas od času máme čest u takovýchto případů asistovat a pokaždé je to tak.
U žádné z důležitých, „velkých“ prezentací se to ovšem nepodařilo na základě jednoho školení, jedné nebo dvou konzultací. Pokaždé to byla cesta, která trvala několik týdnů.
V minulých dnech jsme zprovoznili systém ANIMA Schola (viz minulý článek), a tím jsme získali možnost pozvat na takovou cestu nejen jednotlivce, ale celou skupinu lidí, i Vás.
Tou cestou je interaktivní e-kurz “Příprava mé velké prezentace”. Vyrazíme koncem září a do cíle dorazíme v půli prosince.
I když jsme při plánování cesty počítali s dostatečnou rezervou, pořád se může stát, že účastníka postihne v průběhu zhoršené počasí - nečekané úkoly a okolnosti budou odvádět jeho pozornost. Proto je připraveno pět instruktáží, které jsou jako tyče rozmístěné podél trasy a mohou pomoci nalézt ztracenou orientaci.
Prohlédněte si, jak to celé vypadá - klikněte zde.