ANIMA Forbína

Je vize nebo mise magická formule, která může Vaši firmu přivést k rozkvětu? Co si myslet o názoru, že “každý má svou pravdu”? Tyto a podobné otázky nám v tomto článku pomohou osvětlit Adam Smith, Ondřej Ruml, Hans Urs von Balthazar, Bedřich Smetana a promodralý arménský nebožtík.

Jak to Adam Smith myslel?

V minulém článku Odkud jste často viděli vylézat neštěstí? jsme vedle sebe položili citáty ze dvou knih od stejného autora - Adama Smithe , slavného “otce ekonomie”. Druhý z těch citátů je donekonečna opakován, mnohokrát jsem slyšel vykládat, že podle toho citátu je sobectví hnací silou pokroku. Také jsem se dočetl, že “nenasytnost je motorem obchodu”.

Nejde nám tady o vážnější polemiku, dnes směřujeme jinam. Omezíme se jen na dvě poznámky ke zmíněným názorům.

Nejprve k sobectví. V posledním českém vydání, které jsme minule úmyslně použili, se skutečně vyskytuje slovo “sobectví”. V originále ovšem stojí “self-love”. Sobectví a sebeláska není totéž. Například biblické přikázání “Miluj bližního svého jako sebe samého” odkazuje na sebelásku, ale určitě ne na sobectví.

Teď k nenasytnosti. Ti, kteří zastávají tezi o blahodárné nenasytnosti, mají problémy s prvním Smithovým citátem, který říká, že nenasytnost je původcem velké části lidského neštěstí. Jeho první knihu by proto nejraději odepsali.

Není to nakonec tak, že Adam Smith napsal první knihu, pak zmoudřel a došel k jiným názorům, které uložil do druhé? Asi ne, protože v době, kdy psal druhou, připravoval k novému vydání tu první.

Spíš předvedl podobný parádní výkon, jako nedávno jeden ze soutěžících v jakési televizní soutěži, Ondřej Ruml. Nebude-li těm, kteří jsou momentálně kolem Vás, vadit, když se z Vašeho počítače začne ozývat zpěv “Don’t worry, be happy”, klikněte na tento odkaz a podívejte se na jeho výkon sami. Pokud si to nemůžete dovolit, aspoň stručně zrekapitulujeme, co předvedl. Postupně do nahrávacího zařízení nazpíval několik hlasů skladby, vždy na pozadí těch dříve nahraných. Ne ovšem tak, že by nejprve nahrával, a pak to pustil dohromady, ale celé to od začátku do konce byl soutěžní výkon provedený naostro.

To, co předvedl Adam Smith, je podobné a dá se to vyjádřit jednou větou. Pravda je symfonická. Tak nazval Hans Urs von Balthazar jednu ze svých knih. Každý nástroj hraje svůj part. Symfonie je celkem toho všeho. Není eliminací všech partů kromě jednoho, nalezením “té správné melodie”. V tom smyslu má každý z nástrojů “svou pravdu”. To ovšem neznamená, že si hraje, co chce.

To by dopadlo hůř, než co jsem před mnoha lety zažil v Jerevanu.

Jerevanská symfonie

Kdysi hodně dávno jsem strávil několik měsíců na universitě v Jerevanu. Jednou dopoledne jsem tam viděl velkolepý pohřeb člena ústředního výboru komunistické strany Arménie. Pohřební průvod se za zvuků Pochodu padlých revolucionářů a dalších vhodných skladeb pomalu ubíral ulicemi města, na lafetě vezli otevřenou rakev s promodralým nebožtíkem.

Večer mi měl dát na tu smutnou událost zapomenout. Několik asistentů tamější katedry kybernetiky mi opatřilo lístek na koncert Jerevanské filharmonie, na niž byli patřičně hrdí.

Dopadlo to jinak. Už o první přestávce jsem měl co dělat, abych jim pomohl z jejich rozpaků a pocitů hanby. Co se stalo? Muzikanti, kteří hráli na dopoledním pohřbu, byli členy filharmonie. I v Arménii je zvykem po pohřbu zapíjet nebožtíka. U nich ještě víc než u nás. I muzikanti zapíjeli.

Od té doby vím, že když se ožerou žestě, ani sebestřídmější smyčce to nenapraví.

Také mi to připadá jako dobrý obraz toho, že každý z nástrojů může “mít svou pravdu”, ale když to není součástí té symfonické pravdy, je to špatné.

Kočka leze dírou, pes oknem

Srovnání se symfonií určitě obstojí v případě díla Adama Smithe. V jiných případech je to spíš něco jako nedosažitelný ideál. Přesto si srovnáním se symfonií zkusme pomoct ještě při uvažování o vizi a misi firmy.

Symfonie často mívají motiv. Je dobře, když je to motiv, který se lidem vtiskne do paměti a oni si ho pak pobrukují nebo pohvizdují. Ale od motivu k symfonii je dlouhá cesta. Ve Smetanově symfonické básni Vltava se ozývá motiv písně “Kočka leze dírou, pes oknem”. Sotva si však budeme představovat, že v okamžiku, kdy si Bedřich Smetana na tu píseň vzpomněl, měl vyhráno.

Má vaše firma atraktivně formulovanou vizi a misi, kterou si všichni zapamatují? Výborně! “Kočka leze dírou” už máte. Teď jen zbývá dopsat tu Vltavu.

Zpět na úvodní stránku

Tento článek byl zveřejněn 25/05/2008 v 10:19 pm a je založen v kategorii Strategie, Vzdělávání. Můžete sledovat odpovědi na tento článek prostřednictvím RSS 2.0 spojení. Můžete poslat odpověď, nebo sledovat ze svých vlastních stránek.