Dětem jen to nejlepší aneb o zrádném benchmarkingu
Angličtí rodiče, jejichž dcera se dostala na Kesteven and Grantham Girls’ School mívali zpravidla dobrý pocit - jejich dítě chodí na dobrou školu. Školu s tradicí, sídlící v krásných budovách, na pěkném místě. Mezi její vynikající žákyně patřívala například Margaretka Robertsová, později provdaná Thatcherová, která své schopnosti osvědčila v politice a vešla do dějin.
Počátkem roku 2006 však většina z nich zažila šok. Přečetli si čerstvé výsledky hodnocení škol, které tou dobou na základě pečlivě prováděných testů už 15 let v Británii pravidelně probíhalo. A zjistili, že “jejich” škola mezi 370 testovanými školami sestoupila z 30. na 317. místo.
Co se stalo?
Ošidné srovnávání
V samotné škole se nestalo nic. Jenom ve Velké Británii právě změnili metodiku hodnocení. Ta stará byla udělána velmi pečlivě, ale mezi odborníky postupně narůstal pocit, že to, co měří, o kvalitě školy a jejích učitelů zase tak moc nevypovídá. Proto metodiku změnili. Chtěli zjistit, do jaké míry to zamíchá pořadím škol, a tak obě metodiky otestovali na vzorku 370 škol. A škatule se pohnuly pořádně. Školy se posunuly po žebříčku nahoru i dolů. Zatímco na granthamské škole byli rozmrzelí, jinde se rodiče radovali. Například jedna birminghamská škola skočila z 344. pozice na 16. místo.
Rodiče, kteří v minulosti strávili hodně času studiem žebříčku škol, byli rozčarováni. Co to vlastně celou dobu srovnávali?
Všichni dostali cennou lekci o tom, čemu se v manažerských kruzích říká benchmarking.
“Benchmarking” a “best practices”
Výrazy “benchmarking” a “best practice” se už mnoho let vyskytují i v české manažerské hantýrce.
V době vrcholící módy tzv. “business process reengineering”, někdy před patnácti lety, mnoho firem, které si zaplatily pomoc konzultačních firem, často i velmi renomovaných, získalo zvláštní zkušenost. V prvních měsících projektu k nim nastoupilo několik mladých konzultantů, kteří pilně mapovali procesy ve firmě. Když skončili, objevil se na scéně ostřílený konzultant, nejlépe za zámoří, a vystoupil s působivou prezentací. V první části shrnul výsledky dosavadního mapování, ve druhé části ukázal, jak vypadá v daném odvětví “best practice” a ohlásil, že právě “best practice” nyní začnou implementovat.
Někteří z posluchačů si v duchu zanadávali, proč se musely tak podrobně mapovat jejich procesy. Snad se to nemuselo mapovat tři měsíce, mohli to zmápnout za čtrnáct dní, a jít rovnou na “best practice”. Ale představa, jak srovnají krok s těmi nejlepšími, se líbila všem.
Jenomže proč by se jim to mělo podařit? Vždyť už v roce 1999 Robert Cole v knize “Managing Quality Fads” upozorňoval, že například obdivovaná firma Hewlett-Packard přiznávala, že jí činí obrovské potíže, když se snaží některou ze svých továren přeměnit k obrazu jiné své továrny podávající lepší výkon. Když se to nedařilo ani uvnitř tak skvělé firmy, která měla k dispozici všechny informace a nástroje, které potřebovala, proč by se mělo podařit napodobit firmu, kde v životě nebyli, a mají k dispozici jen jakési popisy procesů a know-how konzultantů?
Zatímco nad užitečností pojmu “best practice” visí velký otazník, mnohem jednodušší je práce s tím, čemu se říká “benchmarking”. Při něm se sledují důležité parametry firem působících ve stejném odvětví. Jestliže nějaká jiná firma ve stejném oboru dokáže vyřídit reklamaci za 3 dny zatímco nám to trvá 2 týdny, je to důvod k zamyšlení. Co dělají jinak? Podobně by mělo naše mozky nastartovat zjištění, že toho dokáží s 800 zaměstnanci stejně, jako my s tisícem, atd.
Na tenký led se vydáváme, jakmile od takovéhoto čistého použití benchmarkingu zkoušíme přejít k sestavování žebříčků.
Česko hledá superfirmu
Obliba různých soutěží a žebříčků je v současné době velká. Úměrně tomu také roste počet těch, kteří se jejich organizováním a sestavováním živí nebo se na nich aspoň přiživují.
Dokud se srovnává podle jediného parametru, žádný velký problém nevzniká. Není problém srovnat lidi podle toho, za kolik uběhnou kilometr, kolik váží nebo kolik snědí na posezení švestkových knedlíků. Jistě i v těchto případech najdete zádrhele - kdy ten kilometr uběhli, za jakých podmínek, jak je definován měrný švestkový knedlík, co je to posezení, atd.
Ovšem to není nic proti tomu, když se začnou srovnávat složitější a komplikovanější věci, jak ukázala úvodní historka s žebříčkem škol. Žebříčky firem, žebříčky krasavic, soutěže zpěváků, soutěž o nejúlisnějšího pražského radního - to všechno může být zajímavá zábava, na které se může přiživit hodně lidí, televizí i mobilních operátorů. Ale opírat o ně své rozhodování je nemoudré.
Skončíme tedy u varování před žebříčky, jako dalším příkladem hausnumer, jak jsme o nich mluvili v několika posledních článcích? Mohli bychom, ale je i lepší možnost. Uvědomit si příležitost, která se v tom skrývá a možná na Vás čeká.
Jak nejbohatší člověk ke svému bohatství přišel
Žebříčky nabízejí šanci těm, kteří se ocitnou na jejich vrcholu. Obrátí se na ně pozornost. Bezejmenný a nenápadný člověk se přes noc stane “vrátným z té firmy, co vyhrála Česko hledá superfirmu”. Možná ho kvůli tomu pozvou i do televize a stane se z něho celebrita. Jeho cena roste.
A tady se skrývá příležitost pro lidi, kteří se na žebříčky dívají z odstupem a spoléhají především na svůj rozum a své znalosti.
Znalec vína se těší z toho, že zná vynikající vína, o nichž toho oficiální žebříčky moc neví, a díky tomu dovede získat kvalitní víno za výhodnou cenu.
Nebo třeba Warren Buffett, údajně nejbohatší člověk světa (další žebříček!), vděčí za své jmění čichu na firmy, které jsou podhodnoceny - jsou na burzovním žebříčku níž, než by si zasloužily.
Zdá se, že i okruh lidí, kteří se dosud přihlásili na ANIMA Instruktáž “Projekty, kterým se odporuje” 22. května 2008 je tvořen lidmi, kteří umějí najít mimořádně kvalitní a intenzivní instruktáž za velmi dobrou cenu. 
Pomýšlíte-li na to, že se mezi ně také zařadíte, klikněte zde.