Ruská ruleta neškodí zdraví!
Nejspíš víte, jak se hraje ruská ruleta. Do bubínku revolveru vložíte jediný náboj. Pak bubínek roztočíte. Když se zastaví, přiložíte si revolver ke spánku a zmáčknete spoušť. Buď se ozve jen cvaknutí naprázdno, nebo výstřel, který ukončí Váš život.
Velmi vzrušující hra. Přesto si však například někteří konzervativněji ladění rodiče nepřejí, aby jejich potomci tuto hru hráli. Zejména pro ně tedy může být zajímavý výsledek nedávného výzkumu, který ukázal, že navzdory zažitým předsudkům ruská ruleta neškodí zdraví!
Výzkumníkům se po dlouhém úsilí podařilo najít 980 lidí, kteří někdy v minulosti ruskou ruletu hráli, a dotázali se jich, zda při hře utrpěli nějakou zdravotní újmu. Všichni bez jediné výjimky odpověděli, že se jim nic nestalo!
Doznání
Správně jste uhodli, že jsme si uvedený výzkum vymysleli.
Kdyby ho ovšem někdo realizoval, dopadl by tak, jak jsme popsali. Lidí, které ruská ruleta poškodila, se výzkumníci nemohou dotázat, protože už toho moc nenamluví.
Náš smyšlený příklad naznačuje, proč je nebezpečné spoléhat se na údaje získané pomocí různých výběrových šetření, to znamená na úsudky o určité skupině lidí založené na údajích o části z nich.
O příklady není nouze.
Vítězný “outsider”
Pionýrské doby průzkumů veřejného mínění byly poznamenány chybami, které připomínají náš smyšlený výzkum. Uvádí se například telefonický průzkum před prezidentskými volbami v USA v r. 1936, který předpovídal jasné vítězství republikánského kandidáta Alfa Landona. Dopadlo to přesně naopak, s velkým náskokem zvítězil demokratický kandidát F. D. Roosevelt.
Proč se výzkumníci zmýlili? Neuvědomili si, že telefon v té době měli jen majetnější lidé, mezi nimiž byli početněji zastoupeni příznivci republikánů.
Takové chyby by už dnes profesionálové neměli dělat, ale i směrem k nim se vyplatí být ve střehu. Co teprve vůči výsledkům, které ani nepředstírají, že by se opíraly o solidní statistické metody. Údaje o postojích manažerů, založené na výsledcích několika desítek nebo stovek odpovědí manažerů (jak vybraných? kolik jich neodpovědělo?), zajímavá zjištění o tom, jak moc jsou lidé nevěrní, apod.
Na takové údaje je asi lepší pohlížet jako na informační špínu, která člověku zaneřádí okna do světa, když proti tomu nic nedělá.
Nedůvěřuj, když neprověříš
Jak se bránit? Aktivní obrana může spočívat v tom, že se člověk zajímá, jak to celé bylo zorganizováno. Koho se ptali, jak zněla otázka, jak byly odpovědi vyhodnoceny.
Někdy stačí jen trochu se zajímat. Průzkum řekne, že stranu A by dnes volilo 30% voličů, stranu B 20% voličů a 50% by volit nešlo. Nenechte se unést klamným dojmem. Když se zajímáte, dozvíte se, že první otázka zněla, koho by volili. Respondenti uvedli stranu, případně řekli, že nejsou rozhodnuti. Odtud pochází těch 30% a 20%. A pak se jich všech zeptali jestli by šli volit. A 50% řeklo, že ne. Takže, jak by dopadly volby? Vlastně nevíte nic.
Pamatuji si také na otřesný případ, kdy si firma nechala od personální agentury udělat výzkum o postojích a názorech zaměstnanců. Agentura rozeslala po firmě 200 dotazníků, vrátilo se jich 8 a na jejich základě dali generálnímu řediteli obsáhlou zprávu se spoustou doporučení, co dělat. Prasklo to jen náhodou. Nikoho nenapadlo se zeptat. Když se po nějaké době přece jen zeptali na počet odpovědí, agentura kápla božskou.
Jenomže s takovouto aktivní obranou toho možná moc nepořídíte. Jednak na to asi většinou nebudete mít čas. A když si ho uděláte, zjistíte, jak těžké bývá se dostat k datům, ze kterých ty úžasné závěry někdo vydoloval.
Dokonce i ve vědeckých kruzích se překvapivě často stává, že autor, který uveřejní studii ohánějící se statistikami, neposkytne syrová data, ze kterých vycházel, nikomu jinému, i kdyby o to stál sebevíc.
Zbývá tedy ještě pasivní obrana.
Poučení z našeho šprochu
Co děláte, když narazíte na výsledky “výzkumu” nebo “průzkumu”, o kterém toho moc nevíte? Jak zařídíte, aby Vám informační špína nezastřela výhled? Aby Vám nevnikla pod kůži a nezačala škodit?
Mně pomáhá se proti nim ohradit. Potichu, nebo ještě lépe nahlas: “A taky to může být úplně jinak.”
Úplným základem je asi rozejít se s názorem, že “není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu”.
Proto jsme Vám na začátku přinesli šproch, na kterém není pravdy, ani co by se za nehet vešlo.