ANIMA Forbína

Kdyby Vás v přímořském letovisku, nedej Bože, zastihla zpráva, že se blíží tsunami, popadnete plavky a poběžíte k moři? Věřím, že ne. Neděláme však něco podobného v situacích, do nichž se běžně dostáváme? Odpověď se začne rýsovat, až společně uvidíme, co mají společného tyto dva obrázky: okřídlený kůň (ve znaku obce Mrákotín) a dvě protínající se křivky z učebnice ekonomie.

Není to úplně jednoduchá hádanka. Naštěstí nám pomůže Bart Simpson ze známého televizního seriálu.
(více…)

Muž, jehož obrázek jsme ukázali v minulém článku, byl kapitán Charles Cunningham Boycott. Žil v 19. století. Po odchodu z britské armády pracoval v Irsku jako správce velkostatku  lorda Erna. Tam ho zastihl rok 1880, který pro něj vůbec nebyl jednoduchý. Nikdo se s ním nebavil. Lidé ho nezdravili. Obchodníci mu odmítali prodávat své zboží. Pošťák mu nenosil poštu. Nemohl sehnat nikoho na úklid domu. A co bylo nejhorší - nemohl sehnat nádeníky, kteří by na statku jeho zaměstnavatele sklidili úrodu brambor.

Byl proto v centru pozornosti britských novin, které psaly o tom, že je obětí nenávisti irského obyvatelstva, je vylučován ze společnosti, ostrakizován. Slovo “ostrakizace” se z článků začalo rychle vytrácet a nahradilo ho slovo “bojkot”.

Když o osm let později poslal papež Lev XIII. irským biskupům stanovisko k tomu, co se děje v Irsku, nesl jeho oficiální dokument název “Saepe Nos - Encyklika o bojkotování v Irsku.”

Slovo bojkot vyrazilo do světa. Kapitán Boycott se asi nestačil divit.

Kvůli čemu ho tehdy vlastně lidé bojkotovali?
(více…)

Čas od času můžete narazit na populární bonmot ekonoma Kennetha Bouldinga:

“Každý, kdo věří, že exponenciální růst může v konečném světě neustále pokračovat, je buď šílenec, nebo ekonom.”

Co mu říkáte? V tomto článku se na něj podíváme ze vzdálenosti skoro dvou a půl tisíce let.
(více…)

V tomto článku najdete kompletní program ANIMA Instruktáží do konce roku a na zkazce o politickém hnutí NN (Nic Nevědět) vysvětlíme, jak tyto instruktáže mohou pomoci i Vám.

(více…)

„Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným”, stěžoval si Antonín Důra na začátku Vančurova Rozmarného léta.  Vadilo mu tehdy, že v červnu bylo chladno.

Co by teprve říkal, kdyby věděl o firmách, které na 2 - 3 měsíce upadají do jakéhosi letního polospánku. Udržují základní provoz, ale do ničeho nového se nechtějí pouštět. Tento způsob léta je v době hospodářského útlumu skutečně poněkud nešťastným.

Chcete to letos zkusit trochu jinak?

(více…)

Před léty jsem slyšel  starého moudrého profesora pronést větu: “Každý má právo zpackat si život svým vlastním způsobem”. Ukončil tím tehdy drbací seanci několika lidí, kteří měli chuť se montovat do života svého kolegy a pohoršovali se nad tím, jak nerozumně si počíná. Podívejme se spolu, proč je „packací právo“ důležité i pro Vás a kdo se Vás o něj snaží připravit.
(více…)

To si mohl před dvěma měsíci pomyslet člověk, který si přečetl otevřený dopis profesora ekonomie Davida K. Levina. Reagoval v něm na článek nositele Nobelovy ceny za ekonomii Paula Krugmana. Navlékněte se teď na chvíli do kůže  takového čtenáře. To Vám pomůže odpovědět na důležitou otázku o Vás samé(m): spoléháte se víc na rozum nebo na štěstí?

(Než začneme popisovat přestřelku dvou ekonomických pistolníků, dovolujeme si upozornit na “kulaté razítko” Národní knihovny, které vidíte v liště vpravo. Klikněte si na ně! Nevíme, jak si nás našli, ale udělali nám radost.) (více…)

V tomto článku se dozvíte, co Vám ANIMA  Forbína bude přinášet celý tento podzim.

(více…)

Uteklo to jako voda. Začátkem května jsme tu pod názvem “Přijďte na jiné myšlenky než ty finanční a prasečí” zveřejnili záměr zorganizovat “šachovou karavanu”. O dva týdny později karavana odstartovala a nyní se Vám naskýtá příležitost vidět ji vjíždět do cíle. Dokonce se s některými účastníky můžete setkat a trochu té atmosféry nasát.

Hned teď se můžete přesvědčit, že lidé v karavaně opravdu přišli na jiné myšlenky.

(více…)

Všichni jsme to zažili na výletě. Cesta, které jsme věřili, že nás dovede k cíli, se začala ztrácet. Ukázalo se, že to nejchytřejší a nejprozíravější bylo udělat čelem vzad a vrátit se do místa, kde jsme ještě určitě byli na správné cestě.

Kdo se snažil jít za každou cenu vpřed, se většinou nakonec také vrátil, jenomže později, špinavý a potrhaný z trní. A zmeškal večeři.

O podobném rozhodování je tento článek.  A jde o víc než o zmeškanou večeři.
(více…)